Přichází k nám, aby si vzali naše ženy. Aby plodili. Pohání je síla jejich pudu, jejich nenasytného údu. Tak si čeští rasisti a xenofobové veřejně zastoupení židobijcem Adamem B. Bartošem nebo lidovým myslitelem Františkem Ringo Čechem představují uprchlíky z Afriky a Blízkého východu. Problém je, že vrchní čeští xenofobové si vybrali špatný cíl. Pokud někoho pohání sexuální pud do všech koutů světa, jsou to běloši z Evropy a Spojených států.

Bydlíte v Praze či okolí a máte chuť na kratší výlet? Co třeba takový Český kras? Jen ne Karlštejn s davy turistů? Navštivte tedy méně známé Solvayovy lomy.

Rčení "panenko skákavá" asi slyšel mnohý z nás. Ale odkud se vzalo? Zřejmě – ze Skoků. Ano, Skoky neboli Maria Stock v Karlovarském kraji bývaly známým poutním místem. Dokonce se mu prý říkalo české Lurdy a kdysi ho navštěvovalo až 40 tisíc poutníků ročně. Dnes zbyl z původní vsi jen monumentální barokní kostel a polorozbořený hostinec. A to je vše. 

Vrch s podivným jménem Ticholovec naleznete na jižním Plzeňsku v Příchovicích nedaleko Přeštic. Podle pověsti je na vině omyl. Když se koncem 10. století zdejším krajem vracel svatý Vojtěch z Říma, spatřila ho žena s dětmi a spletla si ho s lovcem. "Ticho, děti, lovec," zašeptala a legenda byla na světě. 

Severní Čechy a dovolená? Toto spojení asi nezní příliš lákavě. Opak je však pravdou. Český Sever už dávno neznamená zničené lesy a nevábnou přírodu. Malé a nepříliš známé Lužické hory jsou toho důkazem. Třeba takový Jiřetín pod Jedlovou.

Východočeský Kuks hraběte Šporka je dostatečně proslulý, středočeské městečko Zlonice již méně, snad někdo si vybaví Antonína Dvořáka, preludujícího ve zdejším kostele. A kdo byl Onufrius? Řeč je o svatém poustevníkovi z Egypta, jehož zobrazení v Čechách nenajdete právě často. 

České středohoří – země hradů. Výstižný název jedné loňské výstavy. Opravdu, je to až nepochopitelné, ale v Českém středohoří najdete hrad či hrádek na každém kopci. Některé jsou notoricky známé, jiné méně. Házmburk zná asi každý, ale Skalku neboli Vlastislav si vybaví málokdo. Snad jen jméno vsi návštěvníkovi cosi připomene. Vlastislav je onen lucký kníže ze Starých pověstí českých poražený Čechy v bitvě na Turském poli. Ano, tady někde se nacházelo hradiště Lučanů. 

Jeden z našich nejstarších a přitom nepříliš známých klášterů najdete na Vysočině nedaleko města Humpolce. Do devadesátých let byl "v péči státu" – nacházela se v něm protialkoholní léčebna. Dnes Želiv po mnoha letech opět spravují bratři premonstráti, kteří nejen že se snaží postupně opravovat nádherný kostel spolu s klášterními budovami, ale návštěvníkovi mohou nabídnout také ubytování a případnou ochutnávku lahodného piva ze zdejšího nově zřízeného klášterního pivovaru. Udiví-li vás nezvyklé značky jako Haštal či Salesius, pak vězte, že to jsou jména bývalých želivských opatů.