Jejich čas na pevnině už vypršel. Na Wrangelově ostrově v Severním ledovém oceánu však žila ještě před čtyřmi tisíci lety skupina pěti stovek mamutů. Vědci zkoumají, co je zahubilo.

Již v 60. letech 20. století se o světě hovořilo jako o globální vesnici. Dnešní svět je o to menší, oč se díky letecké dopravě vzdálenosti jaksi zkracují. Podle očekávání Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) se letos vydá na zahraniční cestu až 1,45 miliardy lidí. A tato čísla se rok od roku zvyšují. Některé turistické cíle nám ovšem doslova mizí před očima. Které to jsou a proč se tak děje?

Keňa se řadí mezi středně příjmové země, a je tak jediná v oblasti východní Afriky. Zvyšuje se tu dostupnost lékařské péče a vzdělání, přesto 56 procent obyvatel měst žije ve slumech v naprosto nepříznivých podmínkách.

Ježíš by neměl jezdit na oslíkovi, ale drandit na elektrické koloběžce, případně na jiném, adekvátním a ekologickém dopravním prostředku. To není hloupý fór, ale vážně míněná rada zelených aktivistů.

Spolu s klimatickou krizí se stále častěji hovoří o nutnosti přehodnotit stav, kdy se upínáme k věčnému ekonomickému růstu, protože nekonečný růst na konečné planetě není možný. Co si s růstem počít? Do jaké míry jsme na něm závislí a proč není tak jednoduché si říct: A dost, přestaneme růst?

Dokud si neuvědomíme krásu a utrpení přírody, nemůžeme ji zachránit. Přišel čas zahodit ekologické slogany a transparenty a oživit přírodní symboliku.

Leckdo si láme hlavu nad tím, co všechno se u nás při privatizaci rozkradlo, ale málokdo si klade otázku, jestli bylo opravdu nutné všechny podniky privatizovat, upozorňuje v rozhovoru pro Tiscali.cz doktorand historie na Oxfordské univerzitě Martin Babička. Popisuje také hodnoty, které společnost vyznávala na přelomu 80. a 90. let. (První část rozhovoru ZDE).

Generace Grety Thunbergové dostane brzy šanci vyřídit si účty s proradnými politiky. Zúčtuje s nimi?