Plachetnice Grety Thunbergové připlula k pobřeží New Yorku. Rychlým krokem se blíží zářijová demonstrace za klima. Mnozí ekologové prorokují jako poslové apokalypsy konec klimatu, jak ho známe. Mezitím se v plamenech zmítají plíce světa. V oceánech plavou plastové kontinenty. Povrch planety se ohřívá. Země má namále, je pohlcována horečkou, stěží dýchá. Za pět minut dvanáct už dávno odbylo.

Přesto se rozšiřují lány polí sóji a řepky olejky. Lesy nesou tmavě hnědou barvu ve znamení usychajících monokultur smrků, které pohlcuje kůrovec. Těžební limity se prolamují. Na nebi hučí oceloví ptáci. Výrobní pásy plné plastů se ani na moment nezastaví. I suchým trávníkům mnozí zachovávají jejich krátký letní sestřih. Jako by se neoteplovalo. Čas plyne dál bez jakékoliv hmatatelné změny. Proč ti, v jejichž silách je změnit běh dějin, nehnutě stojí a nevšímají si hlasitých davů pod svými okny?

Neuchopitelná krása

Lidstvu scházejí symboly. "Symbolický výraz může oslovit i jedince, který by s pojmovým vyjádřením politického postoje nemusel souhlasit. Osloví jej některý z mnohoznačných symbolů. Působí na jeho postoj nikoli v intelektuálním, ale v hlubším, psychofyzickém smyslu," proklamoval už před dvěma lety religionista a odborník na rituály Radek Chlup. (ZDE)

Postava vojáka z první světové války v jednom britském seriálu pro změnu říká: "Chtěl bych o tom všem vyprávět. Ale lidstvo ještě nevynalezlo slova, kterými by to bylo možné popsat." Pro největší krásu i utrpení jsou fonetická písmena málo, změť smyšlených čar, zákrut a koleček není schopná zachytit oslňující žár ani spalující krásu. Vždyť sám stařec s plnovousem, velký básník přírody Walt Whitman, si byl vědom nemožnosti ve slovech plně uchopit třeba i prosté stéblo luční trávy, když psal:

"Dítě ke mně přišlo s tím, co je tráva? A mělo jí plné pěsti;
Co jsem mu na to měl říct? …. sám to nevím o nic líp.
(…)
Dost možná je to stejnokroj z hieroglyfů,
A znamená – raším stejně v pásmech širokých i v pásmech úzkých,
Rostu mezi černochy i bělochy,
Kanakovi, Tuchahoeovi, kongresmanovi, Cuffovi, všem dávám
stejně a stejně je přijímám."

Mýtus klimatu

Ulicemi se zatím nesou hesla: "Já to rozchodím, příroda ne." "Změňte systém, ne klima!" "Nechceme zdědit smetiště." Ano, zpočátku bylo třeba vyjít do ulic a dát vědět o tom, že nám už dochází čas. Jenže stejně, jako se nezasekne růst květiny, nesmí ustat ani vývoj protestů. Pobíhat s transparenty mezi betonovými panely a cihlovými baráky, až za okamžik nikdo nerozpozná, o co tu vlastně jde. To už nestačí.

Radek Chlup zastává názor, že Evropě scházejí sdílené rituály a společné příběhy. Evropa podle něj nemá příběh, který by přesvědčivým způsobem legitimoval její propojení ve stávající podobě. Nebo alespoň ho neměla před dvěma lety, kdy na toto téma promlouval. Dnes už můžeme spatřit společný příběh odysey Grety Thunbergové a s ní se utvářející mýtus o hrdinech, kteří se snaží zachránit "krásku v nesnázích" – planetu Zemi.

Úděl i vystupování (nejen) Fridays for Future je třeba proměnit, transformovat v mocnější uskupení. Dávno už by nemělo jít o páteční zatahování školy nebo rozdávání rozhovorů do médií.

Nejsem odborníkem na symboliku ani rituály. Nesnažím se o návod na jejich oživení nebo vytvoření. Na to by pouhých pár tisíc znaků nestačilo. Cílem je připomenout význam symboliky. Vždyť už ve starověkém světě věřili Egypťané v sílu obrázkového písma - hieroglyfů - natolik, že neumisťovali nebezpečné zvířecí znaky (kterými byli hadi nebo šakali) do hrobek faraónů. Věřili, že symboly by mohly ožít a uškodit jejich zesnulému panovníkovi.

Metaforicky tomu tak skutečně může být. Vždyť sám psychoterapeut a tvůrce psychomagie Alejandro Jodorowsky právě takovou přenesenou sílu před nedávnem proklamoval: "Jak přesvědčit průmysl, aby se změnil? Na to se musíte zaměřit! Například: jednou jsme uspořádali defilé, protože jsme chtěli zapůsobit proti společenské nenávisti zaměřené na osoby jiné barvy pleti. Pochod tvořily ženy černé i bílé pleti. Šly ve dvojicích. Bílá žena nesla tmavé dítě, černá žena nesla v náručí bílé nemluvně. Takový symbolický akt může transformovat nevědomé naprogramování. Může změnit lidské vědomí a oslabit rasismus. Musíte uspořádat něco podobného."

Přišel čas zahodit transparenty, opustit chytlavé slogany. Namísto nich uchopit květiny, stromy vysázet do silnic, promlouvat v lesích, na lukách, u vody. Oživit přírodní symboliku. Dokud si všichni neuvědomíme krásu a utrpení přírody, nemůžeme ji zachránit.