Prázdné regály od mouky, na ústech respirační roušky. A v médiích hlásili další případ nakažení. Koronavirus je už v Evropě, Itálii, Česku. Dveře hromadné dopravy se otevírají automaticky. U dveří škol stojí stohy dezinfekčních gelů, nově se u nás dokonce ruší výuka a školáci zůstávají doma. Uzavírají se celá města. Kontrolují se pasažéři. Nový virus plní stránky všech novin a televizních obrazovek. Je to největší pandemie paniky za poslední roky.

Je to sedmadvacet let od chvíle, kdy veřejné sdělovací prostředky přímo přispěly k panice, nenávisti, a stigmatizaci nových náboženství. Sedmadvacet let a média se stále nenaučila hovořit o nových náboženských hnutích. Stále vytvářejí dualitní vnímání, strach z neznámého a vynášejí verdikty bez jakéhokoliv předporozumění. Soudí bez hlubšího poznání.

Hranice jsou nadále potřeba, jen je musíme stavět na těch správných místech.

Proč nás problémy čínské diktatury začnou pořádně pálit až v okamžiku, kdy zasáhne pandemie koronaviru a kdy se naše mobily stanou terčem fízlování, jemuž jsou jinak v Číně podrobeny miliony lidí?

Umění se pomalu začíná stávat produktem: prostě vyrobit a prodat. Jakou roli v tom sehraje umělá inteligence?

Kdo je skutečným teroristou? Británie hází ekologická hnutí do jednoho pytle s rasisty a neonacisty.

Svrhli jsme modly a bůžky. Zničili chrámy a zavrhli Boha. Na jejich místa jsme vztyčili továrny a celebrity postavili na piedestal. Nová doba, nové modly v profánním hávu desakralizované společnosti. Někde hluboko v nitru, možná až na samém dnu našeho vědomí, jsou však stále zapuštěny kořeny předků, kteří hleděli k nebesům.

Centrum Prahy se stalo nejen neobyvatelným, ale i nežitelným. Turistická tlačenice a přemrštěné ceny z něj udělaly pustinu.