Můžeme klimatickým změnám čelit i jinak, než jenom omezováním vypouštění oxidu uhličitého? Nová studie Illinoiské univerzity přišla s kalkulacemi klimatického dopadu hypotetické solární megaelektrárny na Sahaře. Zjistila při tom, že krom výrazných energetických zisků by podobný projekt ochladil oblast do té míry, že by na Saharu začalo proudit více srážek.

Odér moči je jedním z nejprotivnějších pachů, které vás mohou (nejen) ve městech potkat. Pánové si zkrátka ulevují všude, kde je napadne: u stromů, v parcích, na zdech domů (leckdy se neštítí vykonat potřebu i uvnitř na chodbě), na auta, v parcích, v podchodech... anebo prostě jen tak. Zkrátka všude, kde by neměli. Co s tím? Modří už možná vědí...

V posledních letech v Evropě nastupuje teplo mnohem dřív, někdy jako by zima "skočila" rovnou do léta. Fenomén se podařilo potvrdit belgickým vědcům, kteří si na to vzali nezvyklý materiál - zkoumali záznamy cyklistických závodů. Zjistili díky nim, že se za posledních 40 let na zkoumaných místech zvedla teplota o víc než stupeň Celsia. 

Tropickým regionům dochází čas - pokud nedojde na rychlé a drastické otočení směru v ochraně volně žijících zvířat, hrozí ve středně dlouhém horizontu kolaps zdejší biodiverzity. Ten by se negativně promítl i na udržitelnosti místních ekosystémů, a skrze druhotný vliv pak i na ekosystém v globálu. Čeká nás budoucnost, v níž na sebe budou muset břímě udržení zbytků přírody vzít primárně lidé?

Většina úniků ropných produktů do vody je jak neplánovaná, tak rovněž zničující pro ekosystém. Stačí vzpomenout na fatální únik ropy do Mexického zálivu z plošiny Deepwater Horizon v roce 2010. Nejnovější pokus proto zní jako paradox – kanadští vědci totiž v Ontariu cíleně znečišťují místní jezero s cílem lépe porozumět tomu, jak se ropné skvrny šíří panenskými vodami.  

Piju, dokud nepadnu. A když padnu, piju vleže. Tak nějak zřejmě zněla zásada dvou výtečníků, kteří si před pár dny v německém Erfurtu vyrazili takhle navečer na flám a ztřískali se doslova a do písmene jako zvířata. Nakonec je z rauše museli tahat doktoři, přesněji řečeno veterináři.

O globálních změnách klimatu většinou slýcháme v čistě negativních souvislostech. Samozřejmě pravda, že rizika plynoucí z dalekosáhlých změn teplot a srážek, výkyvů počasí i transformací celých ekosystémů můžeme jen těžko popřít. Jako každé změny ale mají i tyto transformace kladné a záporné stránky. Jednu z těch světlejších nedávno zdokumentovali kanadští, čínští a britští vědci ve vědeckém žurnálu Scientific Reports. S nasazením sofistikovaných počítačových modelů zjistili, že se zemědělské oblasti mohou do konce století rozšířit směrem na sever až o 1200 kilometrů. Než ale sebereme motyky a vydáme se na Sibiř, měli bychom zmínit i několik háčků, které tato zpráva skrývá.

Minulý týden uhynul v Keni poslední samec nosorožce bílého tuponosého Sudán. Na světě už zůstaly jen dvě neplodné samice, a navzdory jisté naději, již skýtá moderní věda, je tu další druh na pokraji vyhynutí. Připomeňte si zvířata, která, převážně kvůli lidem, už patrně nikdy živá neuvidíme, byť sem tam dochází k pokusům o jejich "vzkříšení".