Cesta do pekla bývá zpravidla lemována dobrými úmysly. K tomuto závěru před časem dospěli i ti, kdo se snažili zmírnit dopravní zácpy a ulevit životnímu prostředí.

Komu by se chtělo vyrazit do ulic s taškou, která zřetelně hlásí, že si v ní nesete mast na bradavice nebo přípravek na pročištění střev?

Co s rostoucím počtem lidí na zemi, aby zároveň nezmizela zeleň? Italští architekti přišli s odvážným plánem na vybudování vertikálního města, ve kterém by obklopeno vertikálními zahradami mohlo najít domov až 200 tisíc lidí.

Jsou sice malé svou rozlohou a počtem obyvatel, to však neznamená, že bychom je měli přehlížet. Příběhy nejmenších států na světě daleko přesahují jejich území a v mnoha případech se týkají nás všech. Podívejme se na některé z nich.

Co nevidět zahrádkáři vytáhnou sekačky na trávu a zaplní víkendový éter typickou vůní, ale i otravným zvukem vrčících motorů (případně bzučících elektrických). Jít na trávu jen s kosou, potažmo se srpem, už nemusíme díky muži, kterého přitom jeho současníci považovali za blázna a náměsíčníka.

Pořádný jarní úklid z vás může udělat boháče. Zjistíte, že váš dům je plný dobře ukrytých drahých kovů. Co takhle během odpoledního kramaření vytěžit trochu zlata nebo mědi?

Stačí drobnost a všechny odhady, prognózy, výhledy a předpovědi si můžeme strčit za klobouk. Pandemie koronaviru toho je jasným příkladem, stejně jako třeba pád Berlínské zdi. A podobných příkladů bychom v minulosti našli víc.

Jak dostat přírodu zpátky do měst a co nejblíž lidem, když už není kde vytvořit nový park? Co takhle nasázet si zeleň přímo na fasádu domu!