Paris a krásná Helena, Agamemnón, nešťastný Achilles, Odysseus, Théseus, nebo král Mínós a jeho labyrint s děsivým Minotaurem. Ale také Homér, Platón, Eurípides, Aristotelés či Alexandr Makedonský. O hrdinech starých řeckých bájí, stejně jako řeckých dramaticích, vojevůdcích, státnících a filosofech, musel slyšel každý. Společně koneckonců dali základ celé naší civilizaci. Jaký je ale původ starých Řeků? 

Druhohory máme nerozlučně spjaté s představou nadvlády dinosaurů. „Doba ještěrů“ ale podle všeho byla daleko pestřejší, než laikové i většina odborníků doposud soudili. Druhohorní savce zdaleka nereprezentovali jen malí rejskovití zástupci krčící se kdesi ve skrytu svých nor před obřími drápy a zuby dinosaurů. Celá řada z nich se vydala na stromy, do vody a podle všeho dokonce do vzduchu – desítky milionů let před prvními netopýry.

Hledání mimozemského života je jednou z největších výzev, před kterými dnešní vědci stojí. Nekomplikuje ji pouze velká vzdálenost k Marsu a dalším tělesům Sluneční soustavy, odlišnost místních podmínek od těch pozemských a nejasná představa, jak by mimozemské organismy mohly vypadat. Nemalý zádrhel představuje též kontaminace. Nikoli kontaminace pozemského prostředí mimozemskými mikroby, tak oblíbená ve vědeckofantastických filmech a románech, ale spíše znečištění Marsu či jiných vesmírných objektů pozemskými bakteriemi. 

Pokud bychom chtěli nají plodinu, která živí svět, nemusíme chodit daleko. Tou nejvýznamnější je totiž kukuřice, se kterou se často setkáme i na našich polích. Nejen, že bývá každoročně touto rostlinou oseta vůbec největší plocha ze všech pěstovaných obilnin, ale kukuřice celosvětově kraluje i co se týká výnosů. Jak se ale tato zvláštní jihoamerická rostlina vyšvihla na pomyslný trůn? Odpověď se zřejmě skrývá v expanzi kukuřice na sever amerického kontinentu a jejím přizpůsobení kratší sezóně v podmínkách mírného pásu.

Anglický plnokrevník, hucul, lipicán i mustang. Příslušníci takřka všech moderních koňských plemen mohou podle nejnovější molekulárně-biologické studie vystopovat svůj rodokmen k několika málo středověkým hřebcům. Mateřské linie dnešních koní se naopak táhnou tisíce let do minulosti. Co to znamená a co z toho můžeme vyčíst o historii těchto majestátních lidských společníků, na jejichž hřbetech bez přehánění vyrostla civilizace?

Před pár dny proletěla světem zpráva, že se výzkumníkům poprvé podařilo úspěšně opravit škodlivou mutaci v lidském embryu. Samozřejmě nešlo o test klinický, ale teprve laboratorní – zárodky, byť lidské, se před jeho ukončením nerozrostly víc než na pár buněk. Přesto ale vyvolal řadu diskusí. Přichází doba genové terapie, modifikací naší DNA a "miminek na přání", nebo jde o jednu velkou nafouklou bublinu?

Dopravní zácpy jsou metlou velkých měst. Dosvědčit to může každý, kdo se někdy vypravil do větší aglomerace v dopravní špičce. Taková ucpaná Praha je ale pořád jen slabým odvarem Atlanty, New Yorku, nebo Rio di Janeira. Nelichotivý rekord potom drží velkoměsta v rozvojových zemích zejména jihovýchodní Asie. 

Dosavadní scénář evoluce lidského rodu počítal s tím, že se lidé moderního typu vyvinuli kdesi ve východní Africe zhruba před 200 tisíci lety. Po dalších 140 milénií osídlovali Černý kontinent, sváděli boje, konkurovali si a křížili se s příbuznými příslušníky rodu Homo, až nakonec vyrazili kolonizovat zbytek světa. Tolik se alespoň podařilo vyčíst antropologům ze zkamenělin, archeologických nálezů a genetických srovnání různých lidských etnik.