Jistě si pamatujete na scénu z Jurského parku, kde jeho majitel vysvětluje, jak s pomocí dinosauří DNA a pštrosích vajec znovu přivedl na svět tyto druhohorní obry. Představa je to pěkná, ale ve skutečnosti by to tak jednoduše nešlo.

„Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas,“ rozplýval se nad vlahými májovými podvečery Karel Hynek Mácha. Verše jeho Máje se vžily pro to nejjemnější pojmenování lásky. Pokud ale můžeme něco usuzovat z jeho zašifrovaného deníku, sám autor to zcela jistě nemyslel jen platonicky.

Každý z nás si někdy říkal, že hudba, kterou hráli za jeho mládí, případně ještě dřív – třeba ve „zlatých“ 60. letech – byla daleko zajímavější, barvitější a různorodější než dnes. Nemusíme být muzikology, abychom si všimli, že se hlavní žánry mění.

Představte si, že se náhle ocitnete v minulosti vzdálené asi 230 milionů let. Kolem se rozkládá delta mělké tropické řeky a bzučí hmyz, jen vzduch je poněkud řidší kvůli nižšímu obsahu kyslíku. V tom se z vody něco vymrští, chytí vás to za nohu a táhne do hlubin.