Dnešní velcí býložravci se potýkají s mužstvím problémů, predace mezi ně ale nepatří. Dospělí sloni nebo nosorožci jsou tak velcí, že si na ně za normálních okolností netroufne žádný z pozemských dravců. Spolu s tím se u nich stírá i řada přizpůsobení, která jejich drobnější příbuzné před predátory chrání. Mnoho z nich se týká zbarvení. 

Žáby sice vyhledávají masitou stravu, obvykle si ale troufnou tak maximálně na vážku. Pod pojmem predátor si představíme spíše žraloka, lva, nebo některého z dravých dinosaurů. Přesto můžeme v Jižní Americe narazit na jednu výraznou výjimku. Jsou jí žáby z rodu rohatek, které se specializují na lov drobnějších ptáků, hlodavců, ještěrek a hadů. Nepohrdnou ale ani svými příbuznými ze skupiny obojživelníků. 

Radikálové ve větší či menší míře ohrožovali snad všechny lidské civilizace. Nejinak tomu je i dnes. Pod vlivem hromadných sdělovacích prostředků se navíc situace zdá být ještě dramatičtější. Ať už se ale jedná o radikální islamisty, fanatické nacionalisty nebo severokorejské stalinisty, ta nejpodstatnější otázka zůstává stále stejná: Kde se v lidech bere touha někoho slepě následovat a třeba pro něj i obětovat život?

Amazonie bývá často nazývána plícemi planety Země. Ať už je ale její role ve fungování planetárního ekosystému jakákoli, nelze popřít, že hostí největší tropický deštný les na světě. Aby toho nebylo málo, amazonský prales oplývá obrovskou biodiverzitou. Prohánějí se zde, loví, parazitují a rostou miliony druhů rostlin, obratlovců i bezobratlých – mnoho, možná většina z nich, dosud nepopsaných. Porozumění procesům, které za existencí tohoto biomu stojí, tak nabývá hned dvojí důležitosti: Zásadní je jednak z teoretického hlediska, ale také proto, abychom zdejší přírodu mohli účinně chránit.

Dvacet metrů, šedesát tun a stovky jako břitva ostrých dvaceticentimetrových zubů. Carcharocles megalodon, největší žralok v dějinách, jako by vypadl z noční můry tvůrců filmu Čelisti. Dnešní krále dravých paryb, žraloky bílé, si mohl dávat k svačině. Nežil přitom nijak dávno. Podle zkamenělých zubů se oceány proháněl ještě před několika málo miliony let. Z jakého důvodu ale vymřel? Skupina evropských a amerických vědců nedávno přinesla pádné vysvětlení. Na hranici třetihor a čtvrtohor se podle nich odehrálo dosud neznámé hromadné vymírání, kterému kromě obřích žraloků podlehla i řada dalších specializovaných mořských obratlovců.

Historie lidského rodu je pořádně zamotaná. Dnes už například můžeme s jistotou prohlásit, že do našeho genofondu na různých místech a v různých časech přispívaly i další druhy rodu Homo. Pořád ale platí, že se předkové moderních lidí vyvinuli v Africe. Černý kontinent jim také následně posloužil jako odrazový můstek k osídlení zbytku světa. Přesné načasování jednotlivých migrací – včetně té nejspektakulárnější, která započala už v Africe – ale zůstává nejasné. Nově se navíc ukazuje, že ty úvodní mohly být daleko dávnější, než si doposud výzkumníci mysleli.

Dějiny pozemského života můžeme rozdělit na dvě části. V té první, která začala krátce po zformování naší planety, vznikly jednoduché organismy a vyvinuly se na úroveň dnešních bakterií. Tyto organismy a jejich ekosystémy na Zemi dominovaly nejméně tři miliardy let. Pravda, už relativně brzo se patrně vyvinuly větší a komplexnější, eukaryotické organismy na úrovni dnešních prvoků. Ty ale převážily a začaly se explozivně rozvíjet až celkem nedávno – před nějakými šesti až sedmi stovkami milionů let. Tím byla předznamenána epocha zjevného života, doba, ve které se vyvinuly mnohobuněční živočichové i rostliny a ve které žijeme dodnes. Proč si ale komplexní formy života dávaly tak na čas?

Třebaže se to při pohledu z naší kotliny, kde nejpočetnější část populace představují lidé bez vyznání a třetina populace se pokládá za ateisty, může zdát zvláštní, ve většině zemí panují vůči ateistům zásadní předsudky. To se týká jak zemí, kde se, podobně jako v České republice, většina lidí nepokládá za věřící, tak zemí, kde je příslušnost k některému náboženství běžná či dokonce samozřejmá. Nejběžnějším předsudkem je, že ateisté postrádají pevně ukotvenou morálku, a jsou proto náchylnější k neetickému jednání. Jak běžný ale tento názor je? Vyznívá pomalu v sekulárních společnostech? A sdílejí jej i sami ateisté?