V sobotu konečně oznámil dojednání nové mírové dohody, která by měla vyjít vstříc všem stranám a definitivně ukončit víc než půl století trvající konflikt. Jenže ani tato dohoda nemá jistotu, že bude skutečně schválena.

"Dohoda podepsaná v září patřila podle expertů mezi nejlepší dokumenty tohoto typu v moderní historii," prohlásil prezident Santos v sobotním televizním projevu k národu. "Ale se vší pokorou přiznávám, že tato dohoda je ještě lepší. Nové mírové ujednání s FARC reflektuje návrhy a názory všech těch, kteří se zúčastnili velkého celonárodního dialogu."

"Celonárodní dialog", o němž Santos v projevu hovořil, započal on sám okamžitě po oznámení výsledků referenda. Postupně se sešel s nejhlasitějšími a nejvlivnějšími zástupci opozičního tábora. Hlavním představitelem tábora odpůrců dohody v nešťastném plebiscitu byl samozřejmě exprezident Álvaro Uribe a jeho Strana národní jednoty, obvykle známá jen jako "strana U".

Uribe, paradoxně ze začátku Santosův mentor a muž, který si ho vyvolil za nástupce v prezidentském paláci, pojal hlasování o míru s FARC jako příležitost, jak zlomit a politicky zničit svého bývalého žáka.

Dojednanou smlouvu před veřejností prezentoval přímo jako zradu na válkou dlouho zmítaném národu, protože rebely za jejich zločiny nečekalo dlouholeté vězení – řadoví bojovníci FARC měli být omilostněni a přiznaní pachatelé si měli odpykat alternativní tresty například ve formě odstraňování nevybuchlých min. V žaludku mu ležela také přislíbená transformace FARC v politickou stranu s přislíbenými deseti křesly v Kongresu na dvě funkční období.

Hlasování o ďáblu a homosexuální kolonizace

Dalšími důležitými představiteli tábora "NE", s nimiž Santos okamžitě zahájil jednání, byli zástupci stále vlivnějších evangelikálních církví, kteří proti mírové dohodě s FARC vedli tvrdou kampaň v církevních médiích i přímo z kostelních pulpitů kvůli údajné propagaci "genderové ideologie" a nepodloženým obavám z možnosti zavedení potratů nebo sňatků homosexuálů.

Radikálnější evangelikální kazatelé plebiscit rovnou prezentovali jako "hlasování o ďáblu" a varovali před "homosexuální kolonizací", jak to nazvala poslankyně Ángela Hernándezová. K této kritice se přidala i část katolických konzervativců, přestože neměla žádný základ v realitě a opírala se hlavně o fámy šířené na internetu.

Uribe i náboženští radikálové oslavující neúspěch první dohody od počátku tvrdili, že jsou v principu pro mír, nicméně musel podle nich být dosažen za lepších podmínek. Prezident Santos tohoto využil, vyslechl si jejich konkrétní námitky a v sobotu tak mohl spokojeně prohlásit, že většina výtek byla v nové dohodě zohledněna.

"Posledních 48 hodin bylo zvlášť intenzivních. Pracovalo se neustále, ale s výbornými výsledky. Podařilo se nám dosáhnout zpřesnění, úprav a změn v 56 z 57 témat," řekl kolumbijský prezident s odkazem na 57 tematických okruhů a v nich obsažených 400 návrhů, které odpůrci první dohody předložili vládě.

Přísnější druhá verze

V čem se tedy obě mírové smlouvy liší? Ta druhá je přísnější: mimo jiné požaduje od rebelů detailní informace o jejich zapojení v narkobyznysu, očekává soupis jejich majetku, který by byl použit k vyplacení reparací obětí, dále specifikuje alternativní tresty pro doznané provinilce a dramaticky snižuje státní financování politické strany, v níž se FARC musí proměnit.

Vstříc požadavkům radikálních křesťanů vychází vyškrtání odkazů na rovnost pohlaví, na oběti z řad sexuálních menšin a podobné "provokativní" zmínky, text se naopak rozrostl o přiznání důležité role rodinám a náboženským představitelům. Co se naopak nezměnilo, je politická reprezentace revolucionářů v Kongresu a zmíněná přidělená křesla, která táboru "NE" tolik ležela v žaludku.

Největším oříškem pro prezidenta a jeho vyjednavače bylo obsáhnout co největší množství připomínek "jestřábů" z opozice a zároveň si neznepřátelit rebely, kteří by se mohli vrátit k ozbrojenému konfliktu s kolumbijskou vládou.

FARC nemá pevné vedení, skládá se spíše z jednotlivých buněk a jejich velitelů, a snadno se tak mohlo stát, že jejich radikálnější část poruší příměří a zaútočí na stanoviště armády či policie, případně se uchýlí k osvědčeným únosům. To se naštěstí nestalo a příměří prodloužené pro jistotu až do konce roku se udrželo bez větších incidentů. Zdá se také, že vyjednavači FARC jsou spokojeni i s novou podobou mírové smlouvou.

Zákeřný exprezident

"Rozumíme potřebě reformulovat dohodu na základě širšího konsensu, který bere ohled na mnohé hlasy opomenuté během prvního vyjednávání," prohlásil v Havaně Iván Márquez, hlavní vyjednavač rebelů. "Smlouva uchovává ducha i strukturu první dohody," dodal.

Není však jisté, že vládní ústupky dokážou uspokojit Álvara Uribeho. Zatímco někteří členové jeho strany, jmenovitě třeba senátor Roy Barreras, si – jeho slovy – "novou a lepší mírovou smlouvu" otevřeně pochvalovali, mocný exprezident vydal jen stručné prohlášení. Hodlá si prý dokument prostudovat a teprve poté se vyjádřit, uvítal by nicméně, kdyby byla druhá dohoda otevřená dalším změnám.

Může se tedy stát, že Uribe bude chtít od Santose víc, aby ho politicky ještě více ponížil, třeba i za cenu návratu k ozbrojenému konfliktu. Není žádné tajemství, že se Uribe sice nemůže podle ústavy v blížících se volbách znovu ucházet o prezidentského kandidáta, má však v úmyslu postavit svého kandidáta a skrze něj opět převzít vládní otěže. Na Santosově konečném úspěchu ostatně nemá žádný zájem – ani politický, ani ryze osobní.