Rýzner byl lékařem a amatérským archeologem. Narodil se roku1845 v moravských Horních Studénkách. Po absolvování gymnázia v Moravské Třebové studoval na medicínsko-chirurgickém ústavu v Olomouci. Tam se seznámil s českoněmeckým lékařem a archeologem Jindřichem Wankelem, který ho uvedl do světa amatérské archeologie.

Doktor Wankel se totiž kromě lékařské praxe v moravském Blansku zabýval intenzivně speleologií a hlavně archeologií. Známým se stal díky nálezu významného halštatského pohřebiště v jeskyni Býčí skála s množstvím votivních darů, šperků a keramiky, ale i lidských ostatků, o jehož významu se přou vědecké kapacity dodnes.

Symbolem objevu se stala bronzová soška býčka, nacházející se ovšem ve vídeňských muzejních sbírkách, tak jako veškeré nálezy z tamní lokality. Česká muzea je bohužel nezakoupila a Wankel byl tak nucen nabídnout je Vídni.

Blanenský lékař zmapoval též řadu jeskyň Moravského krasu a pro česká i zahraniční muzea sestavoval kostry diluviálních zvířat. Jako první kostru jeskynního medvěda. Ostatně Wankelovým vnukem byl taktéž známý archeolog - Karel Absolon, "průzkumník" Dolních Věstonic, jehož vědecký tým nalezl v roce 1925 proslulou Věstonickou venuši na tamním sídlišti lovců mamutů.

Ale zpět k Čeňku Rýznerovi. Ten se po ukončení studia roku 1866 vydává do svého prvního působiště na opačný konec Čech – do Roztok u Prahy. Tam nejprve zastává místo lékaře v Oesingerově továrně na barviva a později se stává roztockým obecním lékařem.

Žení se s dcerou ředitele nedalekého únětického panství Antonií Lemingerovou, jejíž bratr se ve volném čase také zabývá archeologickými výzkumy. Pro zajímavost - otec Václav Leminger nejen spravoval panství únětické, ale byl též vzdáleným potomkem známého Lomikara neboli Wolfa Maxmiliána Lamingera z "Psohlavců".  

Rýzner v Roztokách nejen ošetřuje nemocné, ale vstupuje tam i na dráhu amatérského archeologa. Tamní prastará kulturní krajina je pro tuto činnost jako stvořená. Stopy nejstaršího osídlení je možno nalézt téměř všude, a to až dodnes.

A není to jen proslulý Levý Hradec s první českou světicí Ludmilou a knížetem Bořivojem. Osídlení sahá do dob mnohem starších, až kamsi do mladší doby kamenné či ještě hlouběji.  

Nový lékař si na cestách za pacienty bedlivě všímá svého okolí. V hledáčku jeho zájmu je nejen mineralogie či paleontologie, ale především případné archeologické objevy. Roli podporovatele přejímá namísto moravského Wankela profesor Josef Smolík, matematik, fyzik a ředitel numismatických sbírek Národního muzea. A zároveň redaktor časopisu Památky archeologické.

První větší Rýznerovou "akcí" byl průzkum halštatské mohyly v Solníkách s nálezem bronzového meče. Podstatně důležitějšími se ovšem ukázaly jeho pochůzky do nedalekých Únětic, při kterých pan doktor narazil na jakési zvláštní kopečky. Šlo o ucelenou skupinu sedmadvaceti hrobů stejné výbavy. O něco dále nalezl uskupení další, tentokrát o devětadvaceti hrobech.

Byly to mohylky ze starší doby bronzové – čili doby únětické, jak bylo období zanedlouho pojmenováno.

Zpráva o novém pohřebišti, kterou roztocký lékař uveřejnil roku 1880 v Památkách archeologických, byla totiž natolik precizně a rychle zpracována a uveřejněna, že téměř okamžitě vešla ve známost českých i zahraničních odborných kruhů.

Další podobné nálezy se začaly označovat stejným názvem a "únětická kultura" byla na světě. Ostatně "Řadové hroby blíž Únětic" jsou dodnes považovány za první řádnou českou archeologickou zprávu.

Činorodý doktor ovšem neusnul na vavřínech. Další eponymní lokalita (tedy ta, po níž získává jméno celá kultura) už na něj čekala. Stal se jí Řivnáč, výrazný buližníkový vrch nad řekou Vltavou přímo v jeho působišti.

Rýzner "rozhodl se na vlastní náklady pastviště řivnáčské až na skálu rozkopati" a v letech 1881 až 1883 tam realizoval velký plošný odkryv.

Objevil sídliště z pozdní doby kamenné s množstvím nálezů, mj. i dvěma lidskými kyčelními kostmi provrtanými v oblasti kolen. Jak se domníval, doklad pravěkého práva útrpného... Opět podává rozsáhlou zprávu v Památkách archeologických – a druhá pravěká kultura získává své jméno. Kultura řivnáčská. Kterému archeologovi se něco podobného poštěstí?

Aby toho nebylo málo, neúnavný Rýzner úspěšně prozkoumává další lokality v okolí včetně raně středověkého hradiště Levý Hradec. Eneolitická mohyla na nedalekém vrchu Stříbrník se pak stává výzkumem posledním. Ne snad, že by doktor na svou oblíbenou archeologii zanevřel, ale spíše kvůli časovému zaneprázdnění z důvodu rozšíření lékařské praxe o několik dalších vsí.  

A bohužel také pro neshody s některými profesionálními archeology.

Doktor Rýzner byl skutečně člověkem aktivním. O svých výzkumech publikoval množství článků, byl členem muzejních i archeologických spolků, spoluzakládal místního Sokola i Společnost přátel starožitností českých. Na Jubilejní výstavě roku 1891 byl nejen členem výboru, ale pomáhal také připravit archeologickou a národopisnou část. K tomu všemu jeho rozsáhlá lékařská praxe. Měl se prostě co otáčet.

Mezi přátele roztockého lékaře patřili i někteří známí umělci, jako třeba Mikoláš Aleš, s nímž se seznámil za jeho pobytu u suchdolského sedláka Brandejse. Ostatně mnohý z atributů postav na Alšových obrazech má původ právě v nálezech roztockého doktora.

Čeněk Rýzner, objevitel pravěkých kultur, umírá roku 1923 ve svém dlouholetém působišti. Odpočívá nedaleko významné archeologické památky – památného kostela sv. Klimenta na Levém Hradci.