Každá doba má své paradoxy. V Česku je to současný růst prosperity a exekucí.

Češi nemají nouzi o práci, je na každém rohu, leží na ulici. Příjmy rostou (jak komu a) jako nikdy před tím. Lidé víc utrácejí, víc se zadlužují a víc se také předlužují. Jedinců v dluhové pasti přibývá stejně jako exekucí.

Z dat organizace Otevřená společnost vyplývá, že v Česku je 863 tisíc lidí v exekuci. Jejich počet se za poslední rok zvýšil o 31 tisíc.

S exekucí na krku tedy žije zhruba desetina populace nad patnáct let. Na Mostecku a na Ústecku se problém týká každého pátého člověka. A v Obrnicích na Ústecku, které mají dva tisíce obyvatel, má exekuci téměř 40 procent lidí.

Na dokreslení kalvárie ještě dvě čísla: 493 tisíc dlužníků má tři a víc exekucí a vymáhaná částka dosahuje 239 miliardy korun.

Člověk zadlužený a předlužený

Filozof a sociolog Maurizio Lazzarato ve své knize The Making of the Indebted Man: An Essay on the Neoliberal Condition (Stvoření zadluženého člověka. Esej o neoliberálním prostředí) rozděluje vývoj člověka do pěti fází:

1. Homo habilis (člověk zručný)
2. Homo erectus (člověk vzpřímený)
3. Homo sapiens sapiens (člověk rozumný)
4. Homo economicus (člověk ekonomický)
5. Homo debitor (člověk zadlužený)

Pátý vývojový stupeň může našinci znít jako člověk debil.

Jenže mít dluh ještě neznamená, že člověk je pitomý a neodpovědný, zkrátka debil. Hypotéka na dům nebo byt může být rozumná věc, pokud vás splátky nevyčerpávají a jste k tomu dobře pojištěn, a tedy chráněn před nemocí i úrazem a jejich důsledkem – výpadkem příjmů.

Život bez rezerv a k tomu půjčky na dovolenou nebo vánoční dárky však patří do jiné kategorie. Je zpravidla cestou do pekel. Stačí se dostat na nemocenskou a nemáte z čeho splácet. Takže si půjčíte na splátky jedné půjčky další půjčku a nasedáte na jízdu po dluhové spirále. (Tady se nicméně patří připomenout, že na dluhovou spirálu nasedli také ti, kteří si nekupovali dárky na dluh, ale dluh si brali na splátky nájmu poté, co ztratili zaměstnání. To se týká zejména lidí na Ústecku a Mostecku.)

Ti všichni každopádně patří do šesté kategorie – člověk předlužený.

Spadá do ní téměř desetina dospělé populace. A to v době, kdy míra nezaměstnanosti je na minimu, a mzdy rostou maximálním tempem.

Špatné příklady táhnou

Roste nejen počet exekucí, ale také míra zadlužení domácností vůči bankám. Na konci loňského roku přesáhla 1,5 bilionu. Podobnou sumou je zadlužen i stát. Jeho dluh se pohybuje kolem 1,6 bilionu korun.

Že by chování státu bylo vzorem pro obyvatele? Dost zrádný příklad, protože dluhy státu jsou také vaše dluhy, případně dluhy vašich dětí. Co víc, stát neposkytuje dobrý příklad ani v tom, na co si půjčuje.

Stát (vláda plus sněmovna, která její rozpočet schvaluje) se podobá domácnosti, která si bere spotřebitelské úvěry na dovolené nebo dárky. Minimálně investuje do infrastruktury, která může zemi přinést budoucí zisky, zato maximálně utrácí za erár (přijímá nové zaměstnance), a tak zvyšuje provozní náklady státu. Na nové výdaje si bere nové půjčky – vydává nové dluhopisy.

Politici příliš dlouho podporovali půjčky a úvěry domácností a odmítali tento trh regulovat, tedy omezovat. Důvod je nasnadě: Půjčky zvyšují výdaje domácností, které postrkují hospodářský růst a vylepšují makroekonomická data (zejména domácí produkt), kterými se pak vláda může chlubit u voleb.

Také proto v Česku zapustila kořeny vymahačská lobby s exekutory a právníky pobírajícími vyšší odměny než kdekoli v západní Evropě. Jejich příjmy byly závislé jen na tom, jak poslouží věřitelům.

Lidé, kteří se ocitli v jejích spárech, mnohdy ani netušili, že na konci smluvních podmínek je milimetrovým písmem zmínka o rozhodčí doložce, kterou se fakticky vzdávají soudní ochrany a vydávají se do rukou privátních rozhodců sloužících věřitelům.

Buďte nenormální!

Až po krizi, v roce 2012, začaly vlády tento stav napravovat. Nejdřív umožnily slučovat exekuce, aby poplatky dlužníka za exekuční řízení nekonkurovaly částce požadované v exekuci. Od konce roku 2016 je z půjček vyloučeno rozhodčí řízení.

Od loňského března pak nemohou poskytovat spotřebitelské úvěry společnosti, které nemají licenci České národní banky a ty, které na trhu zůstaly, nesou odpovědnost za to, že prověří schopnost klienta splácet.

Letos koncem ledna vláda předložila sněmovně už dříve připravené změny v insolvenčním zákonu, které dovolují oddlužit větší okruh splácejících dlužníků a pomoci jim z dluhové pasti. Brzy však do ní mohou napadat jiní. Nechají se svést nesnesitelnou lehkostí půjček na kliknutí. Anebo podlehnou reklamní masáži, která líčí život s půjčkou jako normální věc – a to i tehdy, když si lidé půjčují na tak pomíjivé statky, jakými jsou televize, herní konzole, mobil nebo dovolená.

Lapálie s exekucemi nabyla tak obrovských rozměrů, že nezbývá, než přemýšlet o další regulaci půjček a dlužníkům pomoci ven z dluhové pasti "měkčí legislativou". Přirozeně ne všem, společnost nemůže přistoupit na tezi "dluhy se neplatí".

Tato opatření nicméně mnoho nezmění na fungování světa, ve kterém platí, že "dluhy jsou normální". Pro jedince v takovém světě vyslovil skvělou radu americký byznysmen a spisovatel Dave Ramsey: "Buďte nenormální!"