Dnes je neděle 9. května 2021., Svátek má Ctibor
Počasí dnes 23°C Skoro jasno

Komentář: Babišovy dluhopisy vás mohou přijít draho

Komentář: Babišovy dluhopisy vás mohou přijít draho
Babiš má dluhopisy rád, jenže zatímco na svých ušetřil, kvůli státním si budeme nejspíš muset sáhnout do kapsy | zdroj: Profimedia

Velmistr financí Andrej Babiš se odporoučel z vlády. Jaké dědictví po sobě zanechal? Například horu dluhopisů. Ne těch korunových, ale státních.

Andrej Babiš je král dluhopisů. Jedny kupoval od Agrofertu – a nedanil. Druhé (státní) prodával jako ministr. A světe, div se – investoři státu platili za to, že si mohou koupit jeho dluhy.

Jak to velmistr financí dělal a kdo to odskáče?

Korunka ke korunce…

Začněme Babišovými korunovými dluhopisy. Kdo by ten příběh neznal?

Pro jistotu ale stručné opáčko: Babišův Agrofert prodal svému majiteli (a nikomu jinému) jednokorunové dluhopisy celkem za půldruhé miliardy. Proč korunové? Jednoduše proto, aby z nich majitel nemusel platit daň z výnosu.

U korunového dluhopisu dosáhne úrokový výnos několik haléřů. Z něj se spočítá patnáctiprocentní daň. Výsledek se podle zákona (před jeho opravou) zaokrouhlil dolů na celé koruny. No a tak vznikla nulová daň, tedy žádná daň.

Filuta Babiš prolezl mezerou v zákonu a získal krásný nezdaněný příjem. Vyběhl se státem podobně jako podnikatel, který ze své restaurace formálně udělal klubovou pivnici, aby měl Andrej vztek a především – aby se vyhnul elektronické evidenci tržeb.

Stát na Babišových dluhopisech tratil desítky milionů. Ale "čert je vem". Když je nedostal od Babiše, vytáhne je z kapes jiným. Anebo nás všechny krapet víc zadluží. Má v tom praxi, dělá to ustavičně. A po větších dávkách.

Blbci s dluhopisy

Hůř to může dopadnout se státními dluhopisy, které Babiš prodával jako ministr financí.

Bez dluhopisů se Česko neobejde. Anebo přesněji, vláda bez nich hospodařit nebude, protože nemá v úmyslu šetřit a splácet dluhy. A tak dluhy neplatí, jen je otáčí – staré dluhopisy splácí tím, že vydá dluhopisy nové.

Pravda, proč si nepůjčovat, když věřitel je ochoten platit dlužníkovi za to, že si vezme úrok? Právě to je případ státních dluhopisů, o které byl v posledních měsících takový zájem, že se prodávaly se záporným výnosem.

"Investoři nám věří. Dneska jsem prodal sedm miliard dluhopisů za mínus 0,416. Jde o nejnižší výnos v dějinách České republiky," chlubil se loni na twitterovém účtu Babiš. A letos v lednu vidina brzkého konce intervencí ČNB srazila na aukci výnos jednoletých státních dluhopisů dokonce na mínus 1,72 procenta.

Možná si říkáte: který blbec si koupí dluhopis se záporným úrokem?

Kupci jsou v zásadě dva typy investorů. Mezi první patří institucionální investoři. To jsou ti, kterým nákup určitého množství státních dluhopisů přikazuje zákon – banky, pojišťovny, penzijní fondy.

Druhou skupinou jsou (přesněji byli) zahraniční investoři, kteří spekulují na pohyby kurzu. Pro ně nejsou výnosy dluhopisů klíčové. Vsadili na to, že koruna posílí a za silnější korunu za rok, dva, tři nebo čtyři koupí víc eur, než kolik jich zaplatili při nákupu korun.

Nobelista z Agrofertu

V době, kdy Česká národní banka oslabovala korunu a držela podhodnocený kurz (na 27 Kč za euro), to byli právě zahraniční investoři, jejichž poptávka po dluhopisech srazila výnosy do záporných hodnot.

Přirozeně měli zájem jen o krátkodobé dluhopisy, splatné v letech po uvolnění kurzu. Babiš poptávku splnil a tvářil se jako světoborný obchodník, který zařídil skvělý obchod a zasloužil se o zdravé státní finance. (Proč ho tedy nepasovat na kandidáta Nobelovy ceny za ekonomii?)

Jenže záporný výnos dluhopisů byl především důsledkem měnové politiky centrální banky, která oslabovala korunu a spekulantům dávala jistotu, že na krátkodobých dluhopisech v korunách vydělají.

Zmínění zahraniční investoři jich nakoupili většinu. (Dnes drží polovinu českého dluhu.) Do tří let shrábnou zisky ze silnější koruny a ministerstvo financí vydá nové dluhopisy, protože nebude mít peníze na to, aby staré dluhy zaplatilo.

Jenže jistota silnější koruny v té době pomine a zahraniční investoři se stáhnou. Dluhopisy budou kupovat hlavně investoři-našinci. Ne však v takovém množství, aby výnosy srazili do záporných čísel, ba ani k nule.

Poptávka bude nižší, stát tedy cenné papíry na trhu neprodá tak výhodně, jak donedávna. Výnosy z dluhopisů porostou. Státní bondy budou nad mírou inflace, ponesou dvě, tři procenta.

Dluhopis, nebo hypotéka?

Vládě se proto prodraží splátky dluhu, jeho výše povyskočí. Řeknete si: Co je mi do toho?

Třeba to, že vám může podražit hypotéka. Banky si zase budou rády ke státu chodit pro peníze (pro výnosy z dluhopisů). Poplyne jim z nich slušný a jistý výdělek. Už nebudou muset tolik nadbíhat zájemcům o hypotéky.

Dá se předpokládat, že banky zvýší úrokové sazby (ostatně, už je zvedají). Připravit hypotéku je pro ně pracnější, a tedy nákladnější, než koupit cenný papír – dluhopis. U hypotéky musí banka nejdřív prověřit solventnost klienta, dát dohromady úvěrovou smlouvu, zástavní smlouvu… a potom ještě kontrolovat plnění smluv. Kromě toho, státní dluhopis je přece jistější investice než klient s úvěrem.

(Z toho lze odvodit doporučení: Pokud si berete hypotéku, nebo ji refinancujete, zafixujte si ji na delší období – pokud za to banka nepožaduje výrazně vyšší úrok.)

ANO, bude… jak?

Babišovy státní dluhopisy se dají přirovnat k hypotéce, u které majitel Agrofertu volil krátkou dobu "fixace" (období, po které platí úroková sazba sjednaná ve smlouvě mezi bankou a klientem) – a to rok až čtyři.

Krátkodobě stát vydělal, v delším časovém měřítku však patrně prodělá.

Lze to ukázat na fiktivním příkladu: Pokud vám dnes banka nabízí hypotéku s tříletou fixací a s úrokovou mírou 2,0 procenta a fixací sedmiletou s úrokem 2,3 procenta, můžete si vybrat fixaci tříletou. V příštích třech letech ušetříte. Za tři roky však budou sazby výš – a nejspíš o víc než o pouhé tři desetinky. Takže v těchto čtyřech letech (po refixaci) proděláte víc, než v prvních třech letech získáte.

Babiš zvolil řešení založené na vidině krátkodobých úspor a střednědobých ztrát. Takže nahlíženo rozpočtem, v příštích letech "ANO, bude líp". A v letech dalších…

Zdroje:
Vlastní