Pokud vás trápí přebytečná zeleň, sáhněte po Roundupu. Tak lákala plevelobijce reklama i na českých televizních obrazovkách. Zázračný herbicid z produkce americké firmy Monsato skutečně dovede skoro nemožné. Glyfosát, který Roundup obsahuje, lehce zničí vše zelené, plevel i ostatní plodiny.

I když se glyfosát začal na hubení plevele používat už v 70. letech, největší popularity se dočkal až v 90. letech s nástupem geneticky upravených plodin. Rostliny byly přetvořeny tak, aby na ně glyfosát neúčinkoval. Od té doby se glyfosát používá v takové míře, která nemá obdoby. Dnes ho obsahuje čtvrtina na světě používaných herbicidů.

Vědecká schizofrenie kolem glyfosátu

I když se u nás geneticky upravené plodiny téměř nepěstují, těší se glyfosát velké oblibě mezi Čechy. Tuto látku obsahuje pětina přípravků na ochranu rostlin, které se v Česku prodají. Nepoužívají ho ovšem jen zemědělci a zahrádkáři. V Česku se s ním ve velkém likviduje i plevel ve velkých městech.

V posledních době se však nad glyfosátem začala stahovat černá mračna. Evropská komise měla v červnu rozhodnout o prodloužení licence na jeho používání v Evropské unii o dalších patnáct let. Kvůli podezření, že glyfosát způsobuje rakovinu, to však nešlo tak hladce. Komise po dlouhých jednáních zvolila kompromis a dala Roundupu a dalším glyfosfátovým herbicidům k dobru další rok a půl.

Komise nedokázala rozlousknout základní dilema, zda glyfosát má, nebo nemá karcinogenní účinky. Pracovala totiž se dvěma zcela protichůdnými posudky. Na jedné straně vycházela ze zprávy, kterou vytvořila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC). Agentura totiž loni zařadila glyfosát do kategorie 2A, kam řadí látky s pravděpodobnými rakovinotvornými účinky. V této skupině se mimo jiné nachází i červené maso.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ovšem o několik měsíců později přišel se zcela odlišným stanoviskem. Podle jeho posudku glyfosát rakovinu nezpůsobuje. Jeho verdikt pak ostře kritizovali odpůrci podezřelého herbicidu. Část podkladů, ze kterých posudek vychází, navíc zůstala kvůli obchodnímu tajemství neveřejná.

Glyfosát na českých chodnících

Jednotlivé členské země pochopitelně nemusí čekat se zákazem herbicidu až na rozhodnutí Evropské komise. Jenže i české ministerstvo zemědělství si s glyfosátem neví rady. Dlouho zvažovalo, zda ho nezakáže, nakonec se ale rozhodlo řídit se stanoviskem EFSA. Přitom před třemi roky ve svém vlastním Národním akčním plánu, který měl vést ke snížení pesticidů v Česku, resort varoval, že glyfosát prokazatelně škodí lidskému zdraví.

Otázka zdravotních rizik kolem glyfosátu souvisí i s užitým množstvím. Rakovinotvorné účinky se totiž projevovaly při velké koncentraci této látky. Pro Čechy to ale není příliš dobrá zpráva, protože čeští zemědělci glyfosátem nijak nešetří a celkem běžné provádí postřiky tímto herbicidem i dvanáctkrát do roka.

Právě nadužívání glyfosátu v Česku je jedním z problémů, před kterými varují čeští ekologové. Nežádají po ministerstvu zemědělství jeho úplný zákaz, ale výrazné omezení jeho užívání. Zákaz Roundupu a dalších herbicidů obsahujících glyfosát totiž v důsledku znamená, že budou nahrazeny jinými pesticidy, které můžou ohrožovat lidské zdraví v daleko větší míře. 

Glyfosát by mohl potkat podobný osud jako jinou v minulosti oblíbenou látku DDT, která se používala na likvidaci hmyzu. Insekticid se těšil masové oblibě od čtyřicátých let, byl i volně dostupný v lékárnách. Negativní účinky populárního insekticidu se projevily až po několika letech. Extrémně toxické DDT, které se téměř nerozkládá, narušuje hormonální systém a zvyšuje riziko rakoviny. Od sedmdesátých let je jeho užívání zakázáno ve většině zemí světa. Za dobu jeho masového užívání se do přírody vypustilo přes 2 miliony tun této chemikálie.

V každém případě je zarážející, že i když se nad nezávadností glyfosátu vznášejí silné pochybnosti, tato látka se používá dál v neomezené míře - mimo jiné i k odstraňování plevelu z chodníků ve městech.

Pravda, přece jen některé radnice (jako například městská část Praha 6) herbicidy na svém území už přestaly používat. Nevítanou zeleň odstraňují mechanicky, nebo horkou vodou. Taková varianta je levnější a nevyžaduje drahé vědecké expertízy ohledně zdravotních rizik.