Smogová situace byla tento týden v Česku skutečně vážná – platila několik dní v deseti krajích a v Praze. Opozice, ekologové i obyvatelé nicméně kritizují vládu, že si problému smogu všimla teprve ve chvíli, kdy zasáhl i hlavní město. "Zdá se, že až když smog dorazí do Prahy, projeví vláda zájem ovzduší řešit," uvedla ředitelka ostravského hnutí Čisté nebe Anna Plošková.

Podle ekologů je potřeba, aby stát přijal účinnou strategii a vylepšil zákony, které nyní nijak neřeší příčiny znečištění. Vláda by podle nich měla přestat dotovat z evropských fondů kotle na hnědé uhlí, které závislost na tomto palivu prodlužují, a přijmout antifosilní zákon, který měl v budoucnu snížit závislost Česka na ropě, zemním plynu a uhlí.

Sobotkova vláda zaskočená tím, že smog mohla vidět i zpoza oken Strakovy akademie, slíbila využít na řešení situace peníze z Evropské unie. Konkrétně chce urychlit kotlíkové dotace a podporovat používání elektromobilů, jejichž rozšiřování podle premiéra nejvíc brání nízká hustota dobíjecích stanic.

Ani to ale nemusí stačit, protože znečištěné ovzduší v Česku nikdo po dlouhá léta neřešil. Města sice už mají několik let páky, jak se znečištěním ovzduší bojovat, ale příliš je nevyužívají.

"Je celá řada opatření. Například možnost omezit vjezd jenom do centra nebo omezit vjezd vozidel s nízkou emisní plaketou," upozornil ministr životního prostřední Richard Brabec. V krajním případě si prý umí představit, že by mohla do měst jezdit jen auta se sudou nebo lichou registrační značkou. 

Než Praha vymyslela řešení, bylo po smogu

Tak to funguje v mnoha světových metropolích, kde jsou na to řidiči už i zvyklí. Praha například nemá ani vypracovaný regulační plán, jak v případě smogové situace postupovat. Vedení města sice požádalo řidiče, aby využili spíše městské hromadné dopravy, na hustotě provozu se to ale neodrazilo.

Magistrátní krizový štáb problém začal řešit až po zhruba pěti dnech a než se odhodlal k motivačnímu opatření v podobě dočasného zavedení městské hromadné dopravy zdarma nebo zákazu vjezdu aut do centra, situace se zklidnila.

Kvůli absenci krizového plánu se doprava v centru Prahy v případě smogu zatím neomezovala. Jednou to vedení města zkusilo v roce 1996 a způsobilo tím dopravní kolaps. Řidiči, kteří nebyli na situaci připravení, zůstali stát na příjezdových cestách v kilometrových kolonách. Od té doby uplynulo 21 let a náměstek primátorky Petr Dolínek se chlubí, že plán bude hotový "už v září".

Sudá nebo lichá espézetka a emisní zóny

Přitom možností, kde najít inspiraci má Praha bezpočet. Nejoblíbenějším řešením, které lze nejjednodušeji kontrolovat, je etapové omezené vjezdu aut na základě sudých a lichých čísel na registračních značkách.

Pravidelně ho při zvýšení znečištění zavádí třeba Řím, Paříž a téměř celoročně funguje orientace podle poznávací značky v Pekingu nebo Dillí. Zatímco v Paříži je vedení města nekompromisní a zákaz vjezdu většinou platí celodenně, například v Římě nebo v Miláně zpravidla platí omezení jen během dopravní špičky.

Řidiči s tím problém podle místních úřadů nemají – ostatně vysoká pokuta přes 150 euro slouží jako dobrá motivace. Rozhodně je efektivnější než česká prosba, aby lidé nechali auta doma…

Německo se pro změnu vydalo už v roce 2007 cestou zavedení emisních zón, kdy do centra zhruba padesátky měst mají zákaz vjezdu starší auta a ta bez katalyzátoru. Zákaz vjezdu aut nesplňujících emisní limity platí jak pro místní, tak pro cizince.

Mnohá města také zavedla mýtné pro vjezd do centra.

Tři miliony úmrtí ročně

Podle Světové zdravotnické organizace znečištění vzduchu ročně zabije více než tři miliony lidí a problém je samozřejmě největší v městech s vysokým počtem obyvatel. Podle statistik jen jeden člověk z deseti žije v městě, které odpovídá standardům čistého ovzduší.

Platí to jak v rozvinutých, tak rozvojových oblastech. Znečištěné ovzduší v Dillí zkracuje průměrnou délku života místních obyvatel o 6,3 roku a v Londýně stojí za každým dvanáctým úmrtím.

Obří čističky vzduchu jako řešení?

Čína vyhlásila válku smogu v roce 2014, protože zvlášť Peging přesahuje bezpečnou úroveň prachových částic ve vzduchu více než desetkrát, a proto lze v jeho souvislosti často slyšet slovo "airpokalypsa". Je podle OSN na čele nelichotivého žebříčku nejznečištěnějších měst na světě. I proto zde omezení na sudé a liché espézetky nestačí – dostane ji jen jeden žadatel z osmdesáti.

Peking je ze svého znečištění tak zoufalý, že se snaží zkoušet i jiné alternativní způsoby, jak vzduch vylepšit. Nejnovějším z nich jsou obří čističky vzduchu z dílny holandského vynálezce Daana Roosegaarda, které fungují prakticky na stejném principu jako klasické malé pro domácnost.

Jsou ale efektivnější a pro vyčištění vzduchu o velikosti fotbalového hřiště spotřebují ještě méně energie než jejich stolní příbuzné.

V Mexiko City pro změnu funguje zatím jako prototyp speciální fasáda nemocnice Manuela Gonzaleze Geaa, která dokáže denně okolí zbavit znečištění odpovídající tisícovce aut.