Na trůn ji v podstatě dovedla řada nešťastných příhod. Její otec Eduard, princ z Kentu, kterému bylo v době narození Viktorie 52 let, měl tři starší bratry, a děvče tak v době svého narození bylo fakticky až pátou osobou v následnictví. Jenže vše spělo k tomu, že právě ono se jednou stane královnou.

V roce 1817 totiž zemřela jediná dcera Eduardova nejstaršího bratra, pozdějšího krále Jiřího IV., princezna Šarlota. Mladá žena, druhá v následnictví, po sobě nezanechala ani potomky a její smrt nastolila krizi. Ač měl její dědeček Jiří III. patnáct dětí, z nichž dvě nestačily dospět, postrádal legitimní vnouče.

Druhý nejstarší syn, princ Frederick, byl po mnohaletém manželství bezdětný. Sňatky tak v roce 1818 narychlo uzavřeli další dva synové - Vilém a právě Eduard. Vilém měl pak dvě legitimní dcery, ale obě zemřely už v dětském věku. Jeho milenka, herečka Dorothea Jordanová, mu sice porodila nejméně 10 potomků, ale ti jako následníci trůnu samozřejmě nepřipadali v úvahu.

Eduard pak s Viktorií Sasko-Koburskou zplodil právě Viktorii. Dcerka ho nikdy pořádně nepoznala - zemřel, když jí bylo půl roku.

Král Jiří IV., otec nešťastné Šarloty, skonal roku 1830 a na trůn nastoupil Vilém, neboť Frederick už v té době nebyl mezi živými. Ani Vilém IV. však nevládl příliš dlouho.

Když se 20. června 1837 čerstvě osmnáctiletá Viktorie probudila, dozvěděla se, že král v noci zemřel, a ona tak přebírá jeho roli. Korunována byla 28. června 1838.

Smutné dětství

Měla za sebou přitom víceméně nešťastné dětství. Její matka, Viktorie Sasko-Koburská, byla extrémně protektivní a svou dceru hlídala ostřížím zrakem, což někdy nabývalo až bizarních rozměrů. Viktorie například sdílela s matkou ložnici a neexistovalo, aby se někde pohybovala sama. Viktorie starší a také její rádce, tajemník a údajně i milenec John Conroy se snažili, aby na nich byla dívka co nejvíce závislá.

Viktorie jako mladá dívka | zdroj: Profimedia

Viktorie tak studovala u soukromých učitelů, což ostatně pro šlechtické děti té doby nepředstavovalo zvláštnost, byla však také izolována nejen od královského dvora a rodiny svého otce, ale i ostatních dětí. Volný čas trávila hraním si s panenkami a také svým psíkem - Kavalír King Charles španělem Dashem. Kromě rodné angličtiny mluvila mladá princezna německy, neboť její matka z Německa pocházela; studovala i francouzštinu, italštinu a latinu.

Podivné dětství dost poznamenalo její vztah s matkou, i ve Viktoriině dospělosti měl do ideálu daleko.

Velká a temperamentní láska

Německy ostatně v soukromí často později mluvila Viktorie i se svým manželem Albertem Sasko-Kobursko-Gothajským. Byl její životní láskou. Měli spolu devět dětí, díky nimž a skrze jejich potomky je Viktorie nazývána "babičkou Evropy". A jak se dlouho hlídaná, mladá žena s Albertem seznámila? Byl jejím bratrancem z matčiny strany.

Možnost sňatku se začala rýsovat v roce 1836 a podporoval ji Viktoriin a Albertův strýc, belgický král Leopold, jehož první manželkou byla mimochodem výše zmíněná Šarlota. Jenže král Vilém IV. měl se svou neteří jiné plány, jako vhodnějšího ženicha viděl nizozemského prince Alexandra. Viktorie to věděla a už tehdy asi měla jasno.

Zatímco svého bratrance hodnotila jako fešného, inteligentního a přívětivého, Alexandr byl podle ní příliš obyčejný. A za to, že je pro ni Albert vhodnější partií, se přimlouvala i u strýce Leopolda.

Viktorie v době kdy byla mladou královnou | zdroj: Profimedia

Nutno podotknout, že náklonnost byla oboustranná. Na podzim 1839 se konaly zásnuby a 10. února 1840 svatba. Už v listopadu téhož roku pak manželé přivítali prvního potomka, dceru Viktorii, pozdější pruskou královnu a německou císařovnu. Poslední dítě, Beatrice, přišlo na svět v roce 1857.

Ač je manželství Viktorie a Alberta popisováno jako šťastné, nebylo patrně úplně poklidné. Viktorie prý byla temperamentní až výbušná a též velice náročná a kontrolu nad svými ratolestmi třímající matka.

Královna Viktorie a princ Albert | zdroj: Wikipedia.org

Komplikovaný vztah měla například se svým nejstarším synem a následníkem trůnu Bertiem, pozdějším králem Eduardem VII. Podle některých komentářů proto, že se povahově příliš nelišili. Eduard byl též celkem bouřlivák, už před dvacítkou například jeho rodinu rozrušila jeho aféra s herečkou Nellie Clifdenovou.

Když Viktorie ovdověla (podle moderních diagnóz se soudí, že Albert trpěl Crohnovou chorobou nebo rakovinou žaludku), bylo jí pouhých 42 let. Nikdy už na sebe neoblékla jiné než černé šaty. Výrazně také omezila výstupy na veřejnosti. Avšak přestože nebyla moc vidět, měla svou práci pevně pod kontrolou.

Řada pokusů o atentát

Ale zpátky k době, kdy byli Viktorie a Albert novomanželé. Už krátce po svatbě je totiž stihlo pořádné drama. Desátého června 1840 v podvečer vyjeli Albert a Viktorie, v té době čtyři měsíce těhotná, z Buckinghamského paláce, když jim cestu zastoupil osmnáctiletý Edward Oxford a vypálil na ně dvě rány. Kočár, v němž královna se svým mužem seděla, nejdříve zpomalil, Albert však přikázal, aby rapidně zrychlil, a nikomu se nakonec nic nestalo. Útočníka soudili za velezradu, nakonec ho ale uznali nepříčetným a oprátce unikl. O dva roky později následoval další pokus o atentát. Střelec, jistý John Francis, byl sice odsouzen k trestu smrti, již krátce po rozsudku však královna zmírnila trest na vyhnanství.

Krátce poté se Viktorii pokusil postřelit také další mladý muž. Tento případ byl ovšem obzvlášť bizarní. Náctiletý a tělesně postižený William Bean totiž zbraň vůbec neměl nabitou ničím, co by mohlo královnu zranit. Navíc mu tehdy pistoli sebral další chlapec a na Beana upozornil dva policisty. Ti však nezasáhli a toho, kdo Beanovu aktivitu překazil, poněkud absurdně sebral strážník třetí, protože u něj viděl zbraň. Chlapec však vypověděl, co se stalo, dva předchozí policisté byli potrestáni a pravý útočník zadržen. Nebylo prokázáno, že by chtěl zabít královnu, odsoudili ho tedy k osmnáctiměsíčnímu vězení.

Další pokus o atentát přišel o sedm let později. Střelec opět pálil na vůz, v němž seděla královna, která naštěstí zase vše ve zdraví přežila. I tento střelec, dvaadvacetiletý William Hamilton, byl poslán do exilu za moře. A to na sedm roků.

Napadení, jež přišlo o rok později, pak poněkud vybočovalo. Na královnu ve společnosti jejích tří potomků a dvorní dámy při odchodu z Cambridge House vyrazil voják Robert Pate - a nikoliv s pistolí. Jednatřicetiletou panovnici totiž poranil holí! Rána naštěstí nebyla vážná, Viktorií to nicméně dost otřáslo. Výtečníka dostihl dav, chvíli to prý vypadalo, že snad bude Pate zlynčován, skončil však v rukou policistů. Nějakou dobu se řešilo, zda byl v době činu příčetný, nakonec však naznali, že dokázal rozlišit mezi dobrým a zlým činem, a skončil s trestem několikaletého vyhnanství.

Další pokusy o napadení přišly mnohem později - v roce 1872 a 1882. Zatímco pachatel prvního napadení byl odsouzen na rok a navíc k fyzickému trestu, ten druhý byl osvobozen jako nepříčetný.

Sladké jubileum

A na závěr raději něco sladkého. Ostatně královna Viktorie patřila k těm známým osobnostem, které se rády najedly, a není tedy divu, že se k její osobě váže i nějaká ta dobrota. Jednu z nejznámějších je ostatně nejlepší udělat si právě teď – důležitou ingrediencí takzvaného Cherries jubilee jsou totiž třešně. Dezert, k jehož dalším zásadním přísadám patří likér, se flambuje a servíruje se zmrzlinou. Mimochodem, zmrzlinu prý měla královna velice ráda.

Cherries jubilee | zdroj: Wikipedia.org

A jak se váže k Viktorii? Recept je připisován kuchaři Augustu Escoffierovi, který ho připravil pro královnu v roce 1897 během oslav takzvaného diamantového jubilea. Právě tehdy totiž uplynulo 60 let od chvíle, kdy se stala královnou.

Viktorie pak vládla ještě další tři roky. Panovala 63 let. Předloni ji pak ve Velké Británii trumfla její prapravnučka královna Alžběta. Tak si na oslavu obou panovnic dobrotu třeba připravte.

Viktorie strávila na trůnu téměř 63 let | zdroj: Profimedia