Česká vláda se v příštím roce chystá utratit o 141 miliard korun víc než letos a udělat do státního rozpočtu čtyřicetimiliardový zářez.

Pokud jste daňový poplatník, kterého neplatí stát, měl byste nad těmito čísly přinejmenším zpozornět. Anebo si návrh zákona o státním rozpočtu (tady) přečíst, abyste věděl, na co odvádíte peníze.

Když našinec hoduje

Představte si, že jste zaměstnán ve firmě, která prosperuje a vykazuje skvělé zisky. Je však jasné, že její růst už nebude akcelerovat. A také to, že váš plat se blíží stropu a v příštích letech nemůžete počítat s jeho výrazným růstem.

Přesto žijete nad své poměry, hodujete a s platem nevystačíte. A tak jste si k hypotéce, která spolkne polovinu vašeho rodinného rozpočtu, letos přibral dvě spotřebitelské půjčky. Stejně jako hypotéku je budete muset splácet i v příštích letech, ačkoli víte, že v nich váš plat už kdovíjak nevzroste.

Našinec, odpovědný vůči rodině, by takhle nehospodařil. Naopak, v letech hojnosti by se snažil vytvořit rezervu, a tak rodinu zajistit pro horší časy.

Vláda ale žádnou rezervu pro horší časy nevytváří. Hospodaří jako našinec, který na vrcholu své kariéry nevyjde s příjmem a jednomu úvěru přidává další.

Rosteme a zatím nehřmí

Je přitom zjevné, že nejlepší časy (časy nejvyššího růstu ekonomiky a nejvyššího přírůstku peněz ve státní kase) jsou za námi. Vyplývá to třeba z prognózy České národní banky (zde), ale i ministerstva financí (tady).

To je ale předpověď pro lepší časy, pro bezoblačnou oblohu bez (ekonomických) bouří. Nekalkuluje s krizemi či recesemi, které ekonomové předpovědět neumějí a které jsou v tržním hospodářství zákonité. A co dokážou udělat s ekonomikou a financemi, jsme poznali třeba po roce 2008.

Pravda, výsledky u Andreje Babiše a spol. bývají lepší než plány. Vláda s Babišem na financích dosáhla v roce 2016 přebytkového rozpočtu, ačkoli byl naplánován jako ztrátový. Spíš než Babišova zásluha to však byl důsledek toho, že vláda téměř neinvestovala do komunikací (vlastně skoro do ničeho) a že z Bruselu dorazil do Prahy velký balík peněz.

Ten rok přiteklo do státní pokladny 158 miliard korun unijních dotací. Kdyby Česko hospodařilo za své, budžet by se propadl v mínusu 96 miliard. Takže za přebytek se tehdy patřilo zaslat děkovné dopisy jak do Berlína, který se postará o největší díl dotačních financí, tak do Bruselu, kde sídlí fabrika na jejich přerozdělování.

S deficitem máš padáka

V Česku se traduje, že sliby jsou chyby. Němci zase říkají, že ten, kdo sliby opakuje, ten je také poruší.

Babiš na svých mítincích před vstupem do politiky opakovaně kritizoval vládní politiky za to, že nemohou vyjít s penězi a připravují schodkové rozpočty. "Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím," prohlásil v listopadu 2011 v debatě na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Jako ministr financí později Babiš ztrátové "byznysplány" sám sestavoval. Samosebou padáka si nedal. Nedal ho ani své nástupkyni Aleně Schillerové, která sestavila ztrátový rozpočet na příští rok.

Babiš a Schillerová nevyrovnali rozpočet, byť měli o stovky miliard víc na straně příjmů, než jejich předchůdci. Jak to vlastně anoisté mysleli s hesly "My to prostě uděláme", "My to prostě zařídíme“?

Tím nechci říct, že všechny dluhy jsou špatné. Některé mohou být ospravedlnitelné.

Rozumným dluhem může být hypotéka, protože vás na stáří zbaví závislosti na tržním nájmu. U státu se dají pokládat za racionální investice do projektů, které podpoří budoucí růst. Jenže vláda vydává dluhopisy na projekty, které spadají do kolonky "projídání budoucnosti". Za ně se dají pokládat slevy na jízdné a výdaje na platy nových zaměstnanců přijímaných do beztak překynuté státní správy.

Dluhy budou, i daně budou

Dluh na příští rok tedy naplánovaný máme a stejné dluhy paní ministryně naplánovala až do roku 2021. Teď ještě nalinkovat daně.

Daňový poplatník si přitom může přát jen to, aby nedopadl jako uhlíř z pohádky Pyšná princezna (viz video), kterého se výběrčí daní ptá: "Máš zaplacený daně? Nemáš, viď? Ani na příští rok ne..."

zdroj: YouTube