Být nováčkem na prestižní americké univerzitě je těžký úděl. Je potřeba si získat jméno, respekt spolužáků a obdiv spolužaček, které samozřejmě raději pokukují po studentech z vyšších ročníků. Jistý Lothrop Withington Jr, syn bostonských právníků, se chvástal před kamarády, že kdysi snědl živou rybku. A aby mu uvěřili, vsadil se s nimi o deset dolarů, že to klidně udělá znovu.

Informace o jeho sázce se dostala dokonce do místního tisku, a tak si osudného večera – 3. března 1939 – večeři v univerzitní jídelně nenechalo ujít ani několik reportérů. Withington se přede všechny postavil, chytil přichystanou zlatou rybku (goldfish, neboli karase zlatého) za ocásek, strčil si ji do pusy, párkrát zažvýkal a spolkl. Poté si vyčistil zuby a prohlásil: "Šupiny se mi po cestě dolů trochu trochu chytly v krku."

Nebýt reportérů mezi studenty, mohla to být jen vtipná vzpomínka při setkání absolventů. Jenže díky nim si o bizarní sázce mohli přečíst i čtenáři magazínu Life. Ten k fotce "polykače" v akci nezapomněl dodat, že mladík shrábl vyhrané peníze a pak v klidu dojedl svou večeři – smaženého lososa s tatarkou.

Skoro devadesát rybek

Popularita dětinská sázky na sebe nedala čekat dlouho. Brzy se začaly pořádat závody nejen mezi kolejemi, ale i mezi univerzitami. Studenti (ale i studentky) se sázeli, kdo sní více živých zlatých rybek. Vítězem je údajně Joseph Deliberato z Clarkovy univerzity, který prý ještě dubnu téhož roku na jeden zátah spolkl dokonce 89 ryb.

Po několika týdnech šílenství pomalu upadlo, protože proti němu – nikoli překvapivě – začali hlasitě protestovat ochránci zvířat. Bez pozornosti médií a ochránců zvířat však v jisté podobě sázka žila dál. Až se v době internetu a sociálních sítí proměnila v Goldfish Challenge.

Sice ji tisíce teenagerů praktikují v bezpečnější a mírumilovnější podobě, tedy jako polykání krekrů na počet a čas, stále se však najdou blázni, kteří sáhnou po živé rybě. Před několika lety tak třeba jistý dvacetiletý mladík Jack Blowers z Británie vypil sklenici se dvěma rybkami. Dostal za to pokutu 200 liber (6300 korun) a soud mu zakázal vlastnit zvířata.

A nešťastné rybky? Měly štěstí, že se Blowersovi okamžitě zvedl žaludek. Živé, byť poněkud v šoku, je tak mohl vylovit ze záchodu a odvézt své babičce, která se o ně postarala a ujala se jich.