Za časů pruského krále Fridricha (chcete-li Bedřicha) II. Velikého (1712-1786), to nebylo ještě ani sto let, kdy se v Evropě začala popíjet káva. Pražená kávová zrna přitom nabízel až známý rakouský obchodník Julius Meinl od roku 1877, takže do té doby si lidé většinou pražili kávu sami doma.

Král Fridrich ve snaze naplnit válkou zdecimovanou státní pokladnu zavedl v době své vlády (1740-1786) v Prusku monopol na tento luxusní nápoj a kávová zrna extrémně zdanil. Na jeden lot kávy (něco přes šestnáct gramů, tedy necelé tři šálky) tak musela třeba taková přadlena makat celý den. Cílem opatření bylo udržet dovoz na nízké úrovni a zabránit úniku deviz do ciziny. Vláda zároveň doufala, že ochrání před konkurencí domácí výrobce sladové kávy a že podpoří spotřebu tuzemského piva.

Razie na kávových dýcháncích i na ulici

Obyvatelstvo zdražení kávy nelibě neslo a rozmohlo se pašeráctví. Nepražená káva nijak nevoněla a celníci na její odhalení byli krátcí. Vůně vznikala až při samotném pražení, a tak dostal král Fridrich prima nápad: Kolem roku 1780 najal v Berlíně čtyři stovky válečných invalidů jako čichače kávy. Jejich úkolem bylo jít doslova za nosem a po čichu a pátrat po pašovaném zboží. Pokud odněkud ucítili vůni pražené nebo zalité kávy, směli zahájit domovní prohlídku. A když tamní pijáci lahodného nápoje nemohli spolehlivě doložit, že zrna zakoupili legálně, byla jim dobrota zabavena a následoval trest.

Jaké bylo asi překvapení některých berlínských dam, když si tak seděly v klidu u kafíčka… a najednou se rozrazily dveře, dovnitř vtrhlo několik uniformovaných mužů, prozkoumali šálky a obrátili kuchyň vzhůru nohama. O takových praktikách svědčí i dobové kresby. A jelikož veteránští bonzáci dostávali plat na základě výsledků a odhalených hříšníků, tak dokonce zastavovali, prohledávali a očichávali náhodné nicnetušící kolemjdoucí na ulici. Co kdyby si někdo z nich nesl v kapse trochu pražených zrnek, že?

Berlíňané tyto profesionální čmuchaly nenáviděli jako málokoho jiného. Králi by snad leccos odpustili, ale že jim zakazoval pražení kávy, nemohli přenést přes srdce. Odpor mezi veřejností nakonec nabyl takových rozměrů, že moudrý král ustoupil a přísné kávové zákony opět zmírnil.

Současně s tím zaniklo i povolání profesionálních čichačů. Slídilové, fízlové a bonzáci ale zůstali dodnes.