Pes je nejlepší přítel člověka. Tuhle starou pravdu by jistě švýcarský technik Georges de Mestral (1907-1990) z fleku podepsal. Svému hafanovi totiž – nepřímo - vděčí za to, že se stal bohatým a známým mužem.

Přitom zpočátku šel čtyřnožec panu Mestralovi asi spíš tak trochu na nervy. Po častých procházkách v přírodě mu totiž musel pokaždé pracně vytahovat z kožíšku kuličky lopuchu. Díky své zvídavé nátuře (první patent přihlásil již ve dvanácti letech) se ale začal hlouběji zabývat tím, proč právě lopuch drží na srsti. A tak pár kuliček šoupnul pod mikroskop – a bylo jasno: Měly malinké háčky, jimiž se zachytávaly na kdečem. Tyto háčky byly navíc natolik pružné, že se neulomily ani při násilném odtržení.

A přesně na stejném principu vymyslel Mestral po osmiletém zkoumání pevné, ale zároveň dočasné spojení dvou materiálů, kdy má jeden z nich háčky a druhý očka, jež se do sebe navzájem zachytí. Textiláci z francouzského Lyonu, kterým svůj nápad nabízel, ale velké nadšení pro novinku neprojevili. Suchý zip byl navíc zpočátku z bavlny, která se velmi rychle opotřebovávala. Mestral tedy zkoumal využití odolnějších umělých vláken, a nakonec se rozhodl pro relativně nový materiál - nylon. To byla trefa do černého.

Svůj suchý zip si v roce 1951 dal patentovat pod názvem Velcro, patent získal o čtyři roky později. Jde o složeninu francouzských slov velours pro samet a crochet pro háček. Suchý zip se od 60. let hojně používal ve vesmírných lodích k upevňování předmětů, módní návrháři jej tou dobou uplatňovali spíše jen ve svých futuristických kreacích. V 80. letech se ale díky snadné manipulaci konečně rozšířil i v oděvním průmyslu. Obzvlášť děti jistě ocení použití suchého zipu na obuvi, protože jim odpadá otravné vázání tkaniček.

Patent vypršel v roce 1978, přesto si Mestralem založená firma Velcro dodnes drží významné postavení na trhu. Druhého srpna se navíc slaví Den suchého zipu. 

zdroj: https://www.youtube.com