Byl poklidný, slunečný jarní den. Ulice hlavního města kypěly ruchem, spěchající spěchali, kupující přebíhali od krámu ke krámu, úředníci se těšili na oběd, žebráci postávali u pasáží, dámy zkoušely u švadlen, profesoři blízkého gymnázia zkoušeli studenty, studenti ve třídách s nudou v očích koukali z oken na okolní střechy.

Přesně v 11:10 otřásl najednou centrem Prahy výbuch. Truhlářskou ulicí létaly kusy skla, předmětů, omítky i lidských těl. Připomínalo to výjev z apokalypsy: Mrtví, ranění, splašení koně, zmatek, rozbitá okna, dým, bolest, zkáza, křik, zmar, zvonce hasičů. Co se vlastně před devadesáti lety stalo? 

Na přelomu let 1925 a 1926 přešlo velení československé armády na úrovni hlavního štábu a vyšších vojenských velitelství zpod kurately francouzské vojenské mise do rukou československé generality. Oficiální armádní místa tuto skutečnost prezentovala jako důkaz akceschopnosti a konsolidovanosti tehdejší armády, ta však ještě zdaleka konsolidovaná nebyla.

V pražské posádce byla kromě centrálních armádních úřadů dislokována řada vojenských útvarů. Kromě dvou pěších a jednoho dělostřeleckého pluku to byly také jednotlivé prapory pluků mimopražských. Všechny jednotky zásobovala municí divizní zbrojnice v nedalekých Hostivicích. I když bylo zvykem převážet ji do vnitřní Prahy vlakem, stávalo se, že k přepravě menšího množství se použily koňské povozy.

Rozkaz k přepravě: Munice do pražských kasáren

V osudný pátek 5. března 1926 ráno byli do služby určeni mimo jiné vojáci Josef Hlaváček a Karel Hrubý. První z Kralup, druhý příslušný do Litoměřic. Rozkaz zněl jasně: Přepravit náklad munice z divizní zbrojnice v Hostivicích do dvou pražských kasáren. Pro oba vojáky běžná, rutinní záležitost. Hrubý usedl na kozlík a chopil se opratí. Podle svědeckých výpovědí přiložil před odjezdem Hlaváček k nákladu záhadný předmět zabalený v papíře.

Oba vojáci naložili bedničky s útočnými granáty vzor 21 soustavy Janeček. Zbrojovka Františka Janečka je dodávala armádě od roku 1921 a podle dobových dokumentů to tehdy byl jeden z nejbezpečnějších granátů.

V převážených bedničkách bylo 558 granátů

Granát vzor 21 byl jištěný pojistným klíčem, který blokoval jehlovou úderku a bránil jí v napíchnutí roznětky. V dolní části byla rozbušková úderka. Před vržením granátu se odšrouboval pojistný klíč. Granát se musel vrhnout tak, aby rotoval kolem příčné osy. Tím se setrvačnou silou přesunula jehlová úderka do horní polohy a uvolnila pojistný kolíček, který vypadl z roznětkové úderky a nic nebránilo nápichu roznětky. Při dopadu stlačila pružina jehlovou úderku, ta se zapíchla do roznětky a nastal výbuch.

Granáty byly uloženy v bedničce pojistným klíčem dolů a opíraly se o dno. Navíc byly zastrkány v kovové mřížce a seshora jištěny víkem bedničky, která byla zavřená na řemínek.

Takových bedniček, napěchovaných 558 granáty, vezli Hlaváček s Hrubým z Hostivic jednatřicet. Jak pečlivě byly ve voze naskládány, není známo.

Nepochopitelná změna trasy

Povoz tažený kobylami Ankou a Milkou se vydal přes Ruzyni a Bílou Horu do Prahy. Část nákladu byla určena pro kasárna na Pohořelci. Plánovaná trasa měla dále vést Keplerovou ulicí, kolem dejvického nádraží na Letnou, dnešní třídou Milady Horákové k Strossmayerovu náměstí a přes Hlávkův most nejkratší cestou do Karlínských kasáren.

Mazáci Hlaváček s Hrubým si ale velkou starost s trasou a předpisy nedělali. Podle svědků jeli velmi rychle a navzdory nařízení nekráčel jeden z nich po straně povozu, ale oba seděli na kozlíku. U pomocné roty na Pohořelci vyložili krátce po deváté devět bedniček se 162 kusy granátů. Se zbývajícími 396 granáty ve 22 bedničkách se pak rozjeli do Karlína. Z neznámých důvodů se však povoz vydal Chotkovou ulicí na Klárov a odtud přes Mánesův most na Staré Město. Před jedenáctou dojel ke kasárnám Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky, jaksi zcela mimo plán a trasu. Nebezpečný náklad se náhle objevil uprostřed rušného provozu velkoměsta.

V jedenáct hodin devět minut odejel povoz s oběma vojáky, kteří zde asi jen tak navštívili kamarády, od kasáren Jiřího z Poděbrad Truhlářskou ulicí směrem ke Karlínu.

Výbuch si vyžádal tři mrtvé a desítky zraněných

Truhlářská ulice v Praze spojuje mírným obloukem náměstí Republiky s náměstím Petrským. Jak je svědecky doloženo, povoz s oběma vojáky do ní vjel poměrně velkou rychlostí. V té chvíli se zřejmě přesunuly některé z bedýnek uvnitř vozu a oba vojáci se otočili dozadu. Následná exploze je roztrhala na kusy.

Splašené, raněné koně zadrželi až na Petrském náměstí. Anka přežila, ryzka Milka musela být později utracena. Třiasedmdesát zraněných obyvatel Truhlářské ulice i náhodné chodce ošetřili a rozvezli po nemocnicích. Jako zázrakem zahynuli "jen" oba nebozí vojáci a po týdnu zemřel na následky zranění ředitel úrazové pojišťovny Otakar Černý.

Na místo se vzápětí dostavil zástupce náčelníka tehdejšího hlavního štábu generál Gajda, krátce na to náčelník generálního štábu generál Syrový, zemský vojenský velitel generál Drobný a ministr národní obrany Jiří Stříbrný. Noviny byly plné často i velmi divokých historek, kdy se uváděl mnohonásobně vyšší počet mrtvých a raněných. Některé politické síly se snažily využít této události velice ostře proti československému státu a samozřejmě následovala i interpelace v parlamentu.

Po neštěstí nastala řada změn

To vše už ale oběma nešťastným vojákům, ani panu Černému nemohlo pomoci. Zbývalo zjistit a veřejnost seznámit s příčinou výbuchu. Byli vyslechnuti všichni svědci, prozkoumán každý sebemenší detail a zajištěny tisíce předmětu doličných. Ke spolupráci bylo přizváno několik desítek expertů různých oborů. Důležitý se ukázal poznatek vycházející z pitevního protokolu, že vojáci byli výbuchem zasaženi zepředu. Těsně před explozí je muselo něco zaujmout tak, že se oba otočili dozadu. Mohlo to být hezké děvče, ale…

Z rozsáhlého vyšetřování byla zpracována závěrečná zpráva, kterou podepsal generál Esop. V této zprávě je uvedeno několik variant možných příčin tragédie. Vedle nejpravděpodobnější verze, že totiž spadla jedna z bedniček pod kolo vozu, a ten na ni najel, existovaly i ty, že někdo na vůz ze zlé vůle mohl přihodit nějakou další výbušninu. Dokonce se hovořilo o zločinném úkladu cizích, nejmenovaných mocností.

Skutečností je, že první granáty vzor 21 měly pojistný klíč zajištěný drátkem, který byl vložen do drážky vypilované na klíči. Je možné, že se vinou pádu uvolnil některý z těchto drátků a došlo k následnému výbuchu. Exploze měla vliv na to, že se do armády začal dodávat upravený model granátu vzor 21 s pojistným plíškem, který se nýtoval na opačnou stranu pojistného klíče.

V atmosféře krátce po výbuchu nastaly však i některé další změny, například byly odvolány vojenské slavnosti u příležitosti narozenin prezidenta Masaryka. Vojenská správa učinila potom řadu opatření, aby se tato událost už neopakovala. Mimo jiné zpřísnila dohled nad provozem ve vnitřní Praze a vydala řadu dalších striktních opatření pro přesun munice a střeliva.

Z Dušní do Truhlářské - kvůli válům na těsto

I když oba vojáci porušili na své poslední cestě snad všechny možné předpisy, byli pohřbeni s příslušnými vojenskými poctami, protože padli ve službě. Zbývá odpovědět na otázku, proč Hrubý s Hlaváčkem změnili trasu a co bylo v onom záhadném balíku, který naložili ke granátům v Hostivicích.

Mezi troskami nebylo nalezeno nic, co by jen vzdáleně tento předmět připomínalo. Musel tedy být vyložen před výbuchem. Podrobným vyšetřováním se ukázalo, že správce 3. oddělení zbrojnice Ladislav Hřebík poslal s municí své manželce a švagrové domů do Dušní ulice dva vály na těsto, vyrobené vojáky - truhláři. Proto ta neplánovaná, navzdory předpisům provedená změna trasy. A z Dušní je to do Truhlářské co by granátem dohodil.