Volby amerického prezidenta nejsou rozhodnuty, byť Hillary Clintonová už přemýšlí, jaký kostým si oblékne na inauguraci. Donald Trump je pořád ve hře.

Do voleb (úterý, 8. listopadu) chybí dva týdny a některé průzkumy dávají Hillary před neurvalým blonďatým proutníkem náskok deseti až dvanácti procentních bodů. V průměru průzkumů (RealCleardPolitics) však vede Clintonová jen o 5,5 procentního bodu.

Co víc, důležitá nejsou čísla pro celou Ameriku, ale čísla ve "swing states" (především Pensylvánie, Ohio, Michigan, Minnesota a Wisconsin). Jejich obyvatelé nejsou vyhraněni, nehlasují pravidelně pro republikány nebo demokraty a bývají pověstným jazýčkem na vahách volebních výsledků.

Kromě toho se zapomíná, že Hillary byla v průzkumech během primárek až na výjimky vždy lepší než její sok Bernie Sanders – také v Michiganu, kde s ním nakonec prohrála o 20 procentních bodů. Proč? Jednoduše proto, že v průzkumu se může volič chovat jinak než u voleb a preferovat Hillary je prostě "sociálně přijatelnější", než volit excentrika Trumpa nebo socialistu Sanderse. Jakmile je ale volič za plentou, zábrany ztrácí.

Posel hněvu

Trumpovo vítězství na svém blogu předvídá oscarový a také levicový režisér a spisovatel Michael Moore, volič Clintonové. Moorea mnoho Američanů pokládá za potrhlého filmaře, jenže jeho hlas by měl být vyslyšen. Mimo jiné proto, že patří k hrstce lidí, kteří dokázali předpovědět výsledek britského referenda o členství v Evropské unii.

Byl to Moore, který upozornil, že mnohé "protestní" hlasy se v průzkumech neobjeví. "Spousta Američanů nemůže vystát zkorumpovaný politický systém. Proto budou po milionech hlasovat pro Trumpa. Ne, že by s ním souhlasili, že by jim byla sympatická jeho bigotnost nebo ego, ale jen proto, že můžou," vysvětluje  umělec, kterého proslavil nejvýdělečnější dokumentární film všech dob Fahrenheit 9/11 popisující první rok prezidentství George Bushe juniora.

Je jasné, že Trumpa nebudou volit stepfordské paničky, ale bílí muži střední třídy, pokládaní za nejohroženější typ homo sapiens v Americe. "Bílí muži mají pocit, že nemají moc, že Amerika už nefunguje, jak by chtěli," tvrdí Moore a popisuje pocity frustrovaného bělocha: "Osm let nás sekýroval černoch, a teď, ksakru, se po nás chce, abychom si sedli na zadní sedadlo a smířili se s tím, že nás bude dalších osm let řídit ženská. A po nich nastoupí do Bílého domu třeba gayové, pak transsexuálové…"

Jsou oblasti, kde lidé pokládají Trumpa za spasitele. Je jí zejména obdoba průmyslové Anglie – pás táhnoucí se od Green Bay po Pittsburgh na americkém středozápadě. Moore tuto zemi líčí jako zlomenou, sklíčenou a bojující, jako neutěšenou krajinu posázenou pobořenými továrními komíny, jako mršinu někdejšího ráje střední třídy.

"Žijí tam naštvaní zatrpklí dělníci, které demokraté opustili. Demokratičtí politici s nimi mluví laskavě, ale je na nich patrné, že by radši trávili čas s lobbisty od Goldmana a Sachse a nechali si od nich vypisovat tučné šeky," pokračuje Moore.

"To, co se stalo ve Spojeném království, když lidé hlasovali pro brexit, se stane tady v Americe," prorokuje. "Spojte se s těmi, kterým se rozpadl americký sen. Přichází outsider Donald Trump, aby vyčistil chlívek… Nemusíte s ním souhlasit. Nemusíte ho mít rádi. Pošlete ale těm nahoře vzkaz! A Trump je váš posel!"

Tornádo Donald

Moore natočil o Trumpových stoupencích dokument "Michael Moore in Trumpland". Sonda do hlubin duše "Trumpistů" se v Americe se promítá od minulého týdne a je dostupná na iTunes.

Na svém blogu Moore vzpomíná na setkání s jedním z Trumpových voličů, který filmaře poznal na ulici, přiběhl k němu a vysvětloval: "Miku, Trumpa musíme zvolit. Musíme přece ty nahoře vymést."

Vymést. To je klíčové slovo a s tím by Trump mohl pomoci. Ostatně, během kampaně dostal příznačnou přezdívku Trumpnádo.

Novinář Carl Bernstein, který s Bobem Woodwardem odhalil telefonní odposlechy ve prospěch prezidenta Nixona (aféra Watergate), vidí Trumpovy šance i v tom, že proti němu stojí právě Clintonová. "Pozor, to je hrozná kandidátka, která je schopná prohrát kdykoli s kýmkoli," řekl v rozhovoru pro Televizi CNN.

Bernstein napsal o Hillary knihu (Hillary Clinton: Woman in Charge, Knopf Publishing Group 2007). Z výpovědí jejích bývalých spolupracovníků sestavil portrét prezidentské kandidátky. Není lichotivý. Clintonová z něj vychází jako bezohledná politička, jejíž slova se rozchází s činy a jejíž kariéru lemují lži a jiné poklesky. Právě proto má problém s tím, aby Trumpa postavila do role morálně nepřijatelného prezidenta.

Důvodem, proč se s Trumpem ještě musí počítat, je nejen vztek Američanů na politické elity nebo Hillařiny skandály, ale i to, že Donald umí Američanům mluvit z duše. Dokazuje to jeho plán pro prvních sto dnů v Bílém domě. Posuďte sami, to jsou jeho hlavní body:

– Omezit počet volebních období členů kongresu – poslanců a senátorů. (Ti "délesloužící" jsou podle Trumpa příliš zkorumpovaní.)

– Zmrazit přijímání nových zaměstnanců do federálních institucí, včetně vlády.

– Postupovat podle zásady, že za každou novou regulaci musí vláda nebo ministerstvo zrušit dvě staré regulace.

– Zahájit vyšetřování Hillary Clintonové za to, že jako ministryně zahraničí používala pro služební korespondenci soukromý e-mail.

– Zastavit výplatu miliard dolarů do programů OSN zaměřených na zmírnění dopadů změn podnebí a peníze použít na opravu amerických vodovodů a kanalizačních rozvodů.

– Rychle deportovat přistěhovalce vězněné za násilné trestné činy.

– Zavést víza nebo jiná omezení pro země, které je nebudou chtít přijmout zpět.

Mnohým Američanům se takový plán musí líbit, je pro ně srozumitelný a přijatelný. Donald Trump prostě ví, co Amerika chce slyšet.