Barack Obama shrnul cíl svého prezidentství v rozhovoru pro časopis Vanity Fair do jednoduché věty: "Snažil jsem se, aby si co nejvíc lidí mohlo vyplnit své sny." A ujistil, že s odchodem z Bílého domu se snadno vypořádá: "Jsem rád, když můžu být sám a zticha," pravil.

Takových klidných chvil si teď prošedivělý rodák z Havaje užije podstatně víc než v minulosti. V úterý dvacátého ledna skončí jako prezident. Po dlouhých osmi letech.

Do washingtonského sídla amerických prezidentů na adrese Pennsylvania Avenue 1600 stejný den vstoupí Donald Trump. Pokud bychom věřili jeho barnumskému slibu, že bude "nejlepším prezidentem, jakého kdy bůh stvořil", mělo by to být pro Američany bingo. Kdo by v takovém případě vzpomínal Obamu?

Nebude to však jinak? Třeba tak, že Američané při vzpomínce na Obamu uroní slzy.

Tečka se slzami

Několik slz uronil v úterý večer místního času (ve středu nad ránem SEČ) sám Obama, když v chicagském kongresovém centru McCormick Place udělal pomyslnou tečku za svým prezidentstvím. Vystoupil jako politicky pokořený státník (jeho demokraté v listopadových volbách prohráli s republikány souboj o Bílý dům i Kongres), ale také jako uznávaná autorita (z průzkumů, jejichž přehled naleznete zde, vyplývá, že má důvěru většiny Američanů).

V emotivní řeči na rozloučenou (farewell speech) Obama burcoval Američany, aby se podíleli na politice a "neuzavírali se do bublin na sociálních sítích". Trumpovi adresoval uštěpačný vzkaz, když vyslovil přání, aby "politika odrážela slušné chování amerického lidu".

Obama v Chicagu připomněl heslo, se kterým kandidoval do Bílého domu "Ano, můžeme" ("Yes, we can") a k němu dodal "Ano, udělali jsme" ("Yes, we did"). Úspěchy své vlády shrnul do věty: "Amerika je lepším a silnějším místem."

Bude však Obama vzpomínán jako úspěšný prezident?

Růst s dluhy

Politický stratég James Carville vymyslel bonmot, kterým se řídily obě úspěšné kampaně Billa Clintona (prezident v letech 1993 až 2001) : "Je to v ekonomice, hlupáci". Nahlíženo tímto rčením by mohl být Obama vzpomínán jako úspěšný prezident.

Nastoupil počátkem roku 2009 v době volného pádu ekonomiky a za jeho první vlády se Amerika dostala z krize. Za druhé do krize nespadla. (To máme hned dva plusy.)

Schodek rozpočtu se za posledních šest let snížil z 9,8 na 3,2 procenta. Zadlužení země se ale zdvojnásobilo – z 10,6 bilionu dolarů vyšplhalo na 19,9 bilionu. Obama zadlužil Ameriku jako žádný z předchůdců, kteří řídili zemi v době míru. Dluh byl důsledkem jeho záchranných balíčků, ale i propadu daní, který zdědil. (Jeden plus a jeden mínus.)

Podle indexu S&P 500 vzrostl americký akciový trh ze dna krize v březnu 2009 o 250 procent a nynější ekonomické oživení je čtvrté nejdelší v americké historii. Začalo v červenci 2009 po osmnáctiměsíční recesi, trvá tedy sedm a půl roku. (To je už čtvrté plus.)

Hrubý domácí produkt se loni ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšil o 3,5 procenta. Až donedávna ale rostl o pouhá dvě procenta – Amerika zažívala nejpomalejší expanzi od roku 1949. (Zapisujeme plus i mínus.)

Od února 2010 přibylo v Americe 15 milionů pracovních míst. Mnoho ale spadá do kategorie McJobs, podprůměrně placené, zpravidla nekvalifikované práce či práce na částečný úvazek. (A zase plus i mínus.)

Nezaměstnanost klesla pod pět procent a mzdy rostou – loni o 2,9 procenta. To je ale růst průměrné mzdy, medián mezd stoupá pomaleji, rozevírají se nůžky mezi bohatými a chudými. (Do třetice plus i mínus. Celkové skóre je tedy sedm ku čtyřem v Obamův prospěch).

Je však jasné, že kladné (i záporné) body ekonomické bilance posledních let si nemůže přičítat jen Obama a jeho vláda. Možnosti amerických prezidentů ovlivňovat ekonomiku je omezená. Ve výdajích i příjmech (daních) má důležité slovo Kongres a měnovou politiku určuje Federální rezervní systém (centrální banka).

Obamacare do šrotu

Vedle uzdravené ekonomiky měla být výraznou položkou Obamova prezidentského odkazu reforma zdravotnictví. "Patient Protection and Affordable Care Act", zjednodušeně Obamacare, jeden z nejambicióznějších vládních programů posledních desetiletí, však skončí na vrakovišti. Tam ho republikáni rozeberou na součástky a zbytek dají do šrotu.

Obamacare na jedné straně umožnila získat zdravotní pojištění 23 milionům Američanů, kteří na něj dřív nemohli pomýšlet. Na druhé straně reforma zdravotnictví zvýšila pojistné, zatímco úhrady se razantně snížily a pojištěncům narostla nehrazená spoluúčast. Zdravotní pojišťovny se přitom propadly do povážlivých ztrát.

Zrušit Obamacare nebude snadné, je zapracována do několika zákonů. Jiné body Obamova prezidentského zápisu, které jsou nařízeny exekutivním výnosem (executive order), však může Trump zrušit jednoduše svým podpisem ze dne na den. A Donald dal najevo, že to udělá jen několik hodin poté, co složí prezidentský slib.

Některé Obamovy projekty Trump nebo Kongres ani rušit nemusí a přesto zmizí v propadlišti. Stačí je odložit ad acta. To platí třeba o velkých obchodních dohodách – Transpacifickém partnerství (TPP) a Transatlantickém obchodním a investičním partnerství s EU (TTIP). První je hotova a připravena k podpisu, o druhé se vyjednává.

Naděje zůstává

Když Obama nastupoval do Bílého domu, leckdo věřil, že pohne nejen s Amerikou, ale s celou planetou. S lecčím skutečně pohnul. Jenže po 20. lednu budou s Amerikou hýbat Donald Trump a republikáni – a opačným směrem.

Z prezidentství Baracka Obamy nezůstane o mnoho víc než naděje, která byla sloganem jeho kampaně v roce 2008. Obama ji připomíná v dopise na rozloučenou (zde), který adresoval "mým drahým Američanům" ("To my fellow Americans"). "Naše nejlepší dny jsou pořád před námi," píše v něm Obama.

Je přitom nad slunce jasnější, že dny s Donaldem Trumpem neměl na mysli.