S kým se mohou potkávat představitelé justice, aby nevznikaly pochybnosti o jejich nestrannosti? Tato otázka se opakovaně objevuje v souvislosti s Jaroslavem Burešem, předsedou Vrchního soudu v Praze a bývalým ministrem spravedlnosti ve vládě Miloše Zemana a ministrem bez portfeje a předsedou Legislativní rady vlády za premiéra Stanislava Grosse.

Lidové noviny tento týden upozornily na to, že Jaroslav Bureš loni v září poobědval s advokátem Radkem Pokorným, partnerem advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & partneři a přítelem premiéra Bohuslava Sobotky. Bureš byl už v březnu 2015 kritizován za účast na večírku advokátní kanceláře bývalého ministra spravedlnosti a ministra pro místní rozvoj Pavla Němce, se kterým spolu byli ve vládě Stanislava Grosse.  

Na večírku tehdy byla i Jana Nečasová (dříve Nagyová) se svým manželem Petrem Nečasem nebo jejich advokát Eduard Bruna, ale také stíhaný bývalý náměstek vrchního státního zástupce v Praze Libor Grygárek či jeho někdejší nadřízený a později obhájce Ivo Rittiga Vlastimil Rampula, jak o tom informoval server Neovlivní.cz. Jaroslavu Burešovi bylo vytýkáno, že se objevil na uzavřené akci s lidmi, jejichž případy mohou skončit právě u Vrchního soudu v Praze.

Lidové noviny připomínají, že ministr spravedlnosti a spolustraník majitele tohoto listu Robert Pelikán (ANO) tehdy zvažoval, že na Bureše podá kárnou žalobu. Nakonec vše skončilo domluvou, předseda Vrchního soudu v Praze uznal svou chybu a slíbil, že se to už příště nestane, což ministr považoval za dostatečné.

Není oběd jako oběd

Otázka, s kým se představitel soudní moci, jakým je Jaroslav Bureš, má stýkat a s kým ne a kde je vůbec hranice chování, které vzbuzuje pochybnosti o jeho nestrannosti, není banální. Asi není dost dobře možné, aby si dopředu vyžádal seznam hostů na společenských akcích a večírcích, kterých se chce zúčastnit. Pravdou je také to, že český rybníček je malý a nelze se ubránit tomu, aby se člověk znal a potkával i s lidmi, se kterými potom přijde do styku jako soudce.

Navíc pokud část své profesní kariéry stráví ve vládě a na ministerstvu spravedlnosti a část na soudu, těžko se pak vyhnout tomu, že bude mít mezi svými známými i mnohé politiky a lidi z jejich okolí. Stojí za úvahu, zda není problematická samotná praxe, kdy jsou u nás běžné přestupy z justice na ministerstvo spravedlnosti a zpátky, a zda by nestálo zato obě oblasti více oddělit.

Dále to, že se soudci při různých příležitostech potkávají s advokáty, je zřejmě běžné a asi tomu nelze bránit. Jaroslav Bureš v tomto ohledu nebude výjimkou. Soudce zkrátka není možné někam zavřít a nepustit je na krok. Na druhé straně by však měli mít soudnost a cit pro to, co je vhodné a co už ne. Jedna věc je potkat se náhodou na oslavě u společného známého, něco jiného je spolu jít na oběd. A rovněž není oslava jako oslava, jsou takové, kde se to jen hemží postavami, od kterých je lepší mít jako soudce odstup. Také není soudce jako soudce a advokát jako advokát.

Jaroslav Bureš i Radek Pokorný jsou dosti exponované postavy a když se potkají, lze čekat, že to vzbudí pozornost a vyrojí se všemožné spekulace a podezření. Na to by předseda Vrchního soudu v Praze měl myslet. Zvlášť pokud se tak děje v čase, kdy soud, v jehož čele stojí, rozhoduje o natolik sledované kauze, jako je ta s bývalým hejtmanem za ČSSD Davidem Rathem.

I kdyby schůzka Jaroslava Bureše a Radka Pokorného byla zcela nevinná, zmíněné okolnosti vedou k tomu, že se nad ní vznáší pochybnosti, které dál rostou vzhledem k tomu, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v případu Davida Ratha vzbudilo kontroverzi a podle mnohých je ukázkou zbytečného formalismu, jehož výsledkem však bylo zpochybnění odposlechů, které sloužily jako hlavní důkazy proti bývalému hejtmanovi.

Přátelství s přivřenýma očima 

Nakonec nejde o to, aby se soudci vyhýbali advokátům jako čert kříži, ale aby se vyvarovali těch nejvíce kontroverzních schůzek, které navenek opravdu nepůsobí dobře. Někomu to může připadat jako pokrytectví, proč by soudce se svým kamarádem advokátem neměl chodit na obědy? To se najednou mají tvářit, že se nikdy neviděli a přerušit veškeré kontakty, protože hrozí, že z toho bude kauza?

Je asi na každém soudci, aby vyhodnotil, které známosti, jež udržuje, mohou zpochybnit jeho nestrannost a morální integritu a kdy je dobré některá přátelství spíše upozadit a snížit jejich intenzitu. Lze si dokonce představit, že se soudce s některými lidmi stýkat přestane, pokud by to mělo vrhnout špatné světlo na jeho soud.

Vyčítat někomu, s kým se přátelí, je samo o sobě ožehavé, byť lidé ve veřejných funkcích musí počítat se zvýšenou pozorností i v tomto ohledu. Mnohem zajímavější však je, jak ke svým přátelům dotyční přistupují. V této souvislosti stojí za zmínku příklad náměstka brněnského primátora Matěje Hollana, který byl rovněž kritizován za to, že přišel na narozeninovou oslavu Pokorného advokátní kanceláře loni v listopadu.

Hollan následně na svém facebookovém profilu vysvětlil, jak se s Pokorným seznámili, zjistili, že si mají co říct a stali se přáteli. Náměstek brněnského primátora se také Pokorného zastal před články novinářky Sabiny Slonkové: "Ty články, které o něm ještě ve službách pana Babiše vyplodila, jsou super. Moc jsem se tím tehdy bavil. Je to snůška blábolů, které vycházejí z kompletního 'nepochopení' – když to řeknu kulantně – obchodního práva, fungování rozhodčích soudů, bankovního práva atd.," uvedl Hollan.

Následně však dodal: "Nehájím Radka Pokorného. Neřeším jeho obchodní a právní věci. Nezajímají mě. Fakt mi nevadí, že někdo řeší obchodní právo, reklamní právo, bankovní právo. Fakt mi nevadí, že nějaká advokátní kancelář zastupuje ČEZ."

Megakauza z jednoho oběda  

Náměstek brněnského primátora ukazuje, jak snadné je ztratit soudnost, přestat si klást otázky, které se týkají vlastních přátel nebo - ještě lépe - se o některé věci kolem nich raději ani nezajímat. Radek Pokorný je advokát, jehož role při nechvalně proslulé privatizaci OKD doposud nebyla vyjasněna a nad nímž stále visí otazník, nakolik využívá své politické kontakty pro svůj vlastní byznys.

V každém případě je dobré být kritický i vůči lidem, které považujeme za své dobré přátele, a to zvlášť pokud zastáváme některou z veřejných funkcí. Koneckonců to, s kým se přátelíme, má dost velký vliv na to, jak se sami chováme a jakým směrem se posouvá náš charakter, které naše vlastnosti se odsouvají do pozadí a jaké naopak vystupují vpřed.

Občas se také stane, že má člověk prostě smůlu. Lidové noviny se očividně snaží dělat ze zmíněného oběda Jaroslava Bureše s Radkem Pokorným kauzu, které se věnují na pokračování, a proti předsedovi Vrchního soudu v Praze div nerozjely kampaň. S ohledem na to, kdo je vlastníkem Lidových novin, a vzhledem k blížícím se sněmovním volbám a vůbec k tomu, že se v otázce onoho oběda skloňuje značka ČSSD, lze rovněž pochybovat o motivacích tohoto deníku. Celá věc proto není černobílá.