Loni se celkově na trhu ojetých aut nabízelo 1,09 milionu vozů, jak uvádí statistika autobazaru AAA Auto. Oproti roku 2015 je to o 158 tisíc vozidel více, nárůst je tak zhruba šestiprocentní.

Celkově se podle společnosti CEBIA prodalo skoro 700 tisíc vozů, dvě třetiny z nich byly koupeny v tuzemsku, třetina v cizině. Nejprodávanější značkou je tradičně Škoda, následovaná s odstupem Volkswagenem a Fordem. 

Lepší je koupit auto od soukromé osoby

Zajímavé je, že lidé stále více nakupují v autobazarech i téměř nové vozy, jejichž stáří je jen několik měsíců. Většina zákazníků však stále volí vozy starší a s větším nájezdem, jejichž cena je pochopitelně výrazně nižší.

S tím ovšem stoupá riziko, že zákazník dopadne jako v komediálním seriálu Monte Carlo, kde Petr Čtvrtníček coby vychytralý majitel bazaru prodává nejrůznější "noční auta" a havarované vraky předělává na nebouraná vozidla.

"Pravdou je, že informaci o tom, že je vůz nehavarovaný si někteří prodejci vykládají tak, že vůz je momentálně nehavarovaný," říká Jan Ondrášek, profesionální poradce při nákupu ojetých vozidel a manager společnosti Proklepneme.cz. Právě on se každodenně  setkává s nejrůznějšími fígly, podvody nebo snahou prodat auto dráž, než je jeho reálná hodnota.

Co poradí zájemcům o nákup ojetého auta? Začneme od úplně nejzákladnějšího - kde nebo od koho. Nejjednodušší je sice zajít do bazaru, existuje však lepší varianta. 

"Určitě je nejlepší koupit auto přímo od jeho reálného majitele, který vůz využíval po celou dobu jeho provozu," radí Ondrášek. Pokud jste požadovaný vůz nesehnali od původního majitele, nakonec vám nezbude, než se obrátit na autobazar, kde na vás číhá řada nástrah. Ani původní majitel samozřejmě není stoprocentní zárukou. Na co si v obou případech dávat pozor?

Pozor na rozbité sedačky a chtějte servisní knížku

Některé věci pozná pouhým okem i laik, který se tak může vyvarovat nepříjemného překvapení. "Auto by se mělo na první pohled líbit, když si ho zákazník obejde, nemělo by mít viditelné poškození laku nebo puchýře. Interiér musí takříkajíc 'vonět'. Znamením, že vůz není v pořádku, mohou být například poškozené sedačky," říká Ondrášek.

Základem prohlídky je nechat si auto nastartovat "za studena". "Někdy není dobré se ohlásit předem na konkrétní hodinu, majitel bazaru pak auto chystá dopředu a zahřívá motor, aby lépe startoval. Pokud auto startuje za studena bez problémů, klepání a jiných divných zvuků, pak je to dobré znamení," vysvětluje Ondrášek.

Následovat by měla zkušební jízda, která by měla trvat dostatečně dlouhou dobu, aby se motor stihl zahřát. "Jízda by měla být pohodlná a plynulá. Podvozek by měl být při přejetí nerovnosti bez klepání. Je nutné při jízdě bezpečně vyzkoušet brzdy," dodává Ondrášek.

Pokud jízda žádné problémy neukázala, je potřeba překontrolovat dokumentaci, která by měla obsahovat servisní knihu, návody, velký a malý technický průkaz. "Prodejci téměř vždy uvádí, že vůz má i servisní knihu. Někdy ji ale nemá vůbec, jindy zase vedenou pouze první tři roky a pak je dalších sedm let bez záznamů. To znamená, že za tu dobu není zdokumentované, jaké opravy či závady se na autě řešily," upozorňuje Ondrášek.  

Tachometry se stáčí stále a to i v Německu

Součástí kontroly dokumentace je také prověření VIN. To je ostatně i cesta, jak se vyhnout vůbec největšímu problému, který provází nákup ojetého vozidla, a tím je stočený tachometr.

"Existuje několik kontrolních mechanismů, jak se k pravému údaji o stavu tachometru dopátrat. Výrobci si dnes vedou poměrně podrobnou databázi o "svých" vozech, kterou zdarma nebo za úplatu poskytují. Je možné si VIN prověřit také přes společnost, která se zabývá sběrem informací od servisů, STK nebo pojišťoven," uvádí Ondrášek.

Tady je dobré si připomenout, že stáčení tachometrů je od roku 2014 díky rozhodnutí Nejvyššího soudu trestným činem podvodu. Ovšem prokázat, kdo konkrétně tachometr stočil, je velmi obtížné a do zdlouhavého soudního procesu se každému pouštět nechce. Stejně tak je mýtus, že vozidla koupená například v Německu stočený tachometr mít nemohou, protože tam je tato praxe rovněž trestná, navíc delší dobu.

Německý automobilový klub ADAC vydal na počátku tohoto roku zprávu, ve které stojí: "Podle policejních statistik je v Německu takto stočené každé třetí prodané auto. Stočení počtu najetých kilometrů tímto ilegálním způsobem v průměru zvýší hodnotu vozu o 3000 EUR." Navíc zrovna tato "stočená auta" putují primárně na trhy okolních zemí zejména na východě. 

Zkontrolovat VIN kód je tedy potřeba i v případě, že je auto dovezené od našich západních sousedů. Stejně tak platí, že ověřit byste si ho měli také u bazarového vozidla. 

Důležitý je současný stav vozu

Malou, ale nikoli nepodstatnou útěchou může být, že počet najetých kilometrů nemusí být sám o sobě úplně podstatným ukazatelem.

"Lidé velmi často řeší, kolik má auto najeto. Při nákupu je ale nejpodstatnější jeho současný stav. Existují auta, která jsou po 50 tisících kilometrů naprosto zdevastovaná a naopak nejsou výjimkou auta s vysokým nájezdem, která byla pravidelně servisovaná, udržovaná, nebyla nikdy bouraná a jsou celkově ve velmi dobrém stavu. Počet najetých kilometrů je tak spíše pomocné, nikoliv hlavní kritérium," říká Ondrášek.

Podstatným ukazatelem, který se navíc nedá zfalšovat, je celkové stáří vozu. Vozidla stará třeba patnáct let už samozřejmě mají nižší cenu, ovšem je otázka, jestli má taková investice ještě smysl.

"U starších vozů v ceně kolem řekněme 50 tisíc musí kupujíc í dbát na důkladnou prohlídku hlavně aktuálního technického stavu. Není tolik důležité, kolikrát bylo auto za svůj život v servisu nebo jestli je nějaký díl lakovaný. Hlavní je stav dnes a nějaký předpoklad jak bude vůz vypadat řekněme za dva až tři roky. Okolo 50 tisíc se dá sehnat slušné, malé auto do města. U větších vozů je lepší si připlatit. Investice do oprav starého velkého vozu jsou někdy vyšší, než je jeho hodnota," dodává Ondrášek.

Nechat si poradit

I když ke koupi ojetého vozu člověk přistoupí opravdu zodpovědně a prověří jeho historii i technický stav, vždy zůstává možnost, že stejně bude muset s vozem záhy do servisu.

"Může se to stát, auto je stroj plný všemožných funkcí a občas se může něco porouchat. Vyřízení takové opravy vždy záleží na dohodě prodávajícího a kupujícího. Solidní prodejce chápe, že se toto stává a menší problémy tak řeší reklamační opravou. U větších, případně skrytých závad je lepší obrátit se přímo na právníka, případně soudního znalce v daném oboru. Ti mají za úkol nachystat relevantní podklady pro úspěšné vyřízení reklamace. Proces je to však zdlouhavý a proto je lepší mu předejít například tím, že si vezmete k ruce kamaráda, který autům rozumí, a nebo využijete služeb nezávislého poradce," uzavírá Ondrášek.

Právě ke službám odborníků se zájemci o ojeté auto uchylují stále častěji. Rada nad zlato, říká se a platí to dvojnásob, pokud jde vozy z druhé ruky. Nezáleží přitom příliš na tom, zda kupujete auto od soukromníka nebo z autobazaru. Díky pomoci odborníka klesá riziko, že si odvezete jen nablýskaný vrak. Ovšem i v případě expertů je třeba být zdravě nedůvěřivý a ověřit si, zda se s jeho jménem nepojí špatné reference.