Česko jako krysí ráj. Vede se nám dobře, ale škodí nám pohodlnost

ROZHOVOR - Magazín autor: red

"Lidé nejsou schopni se mezi sebou domluvit a v klidu uspořádat vzájemné vztahy. A je jedno, zda jde o spory v malé vesnici na Moravě nebo o dva miliardáře v Praze na Hanspaulce," říká v rozhovoru pro portál Hlídací pes soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.

Karel Šimka

Karel Šimka,zdroj: Nejvyšší správní soud

Stav, s nímž se setkává ve své praxi soudce, je podle něj i odrazem celkové atmosféry ve společnosti. Šimka byl také vedoucím expertní skupiny v projektu Aspen Institut "Česko: Jak jsme na tom".

Skupina nabídla sérii zajímavých doporučení (jejich soupis níže pod rozhovorem). "Může to znít jako bláznivé, ale myslím, že například volební cyklus by měl být delší. Mandát do Poslanecké sněmovny by byl třeba na šest let a do Senátu na devět. Zpomalili bychom tím politický provoz, dali více času na nutné změny. Ale chápu, že jde o doporučení z říše snů," říká mimo jiné Šimka.

  • Máte pocit, že se nám, Čechům, Evropanům a obecně západní civilizaci, vede dobře? Celková atmosféra, jak se ukazuje třeba i na brexitu nebo amerických volbách, jako by tomu neodpovídala…

Znáte experiment "krysí ráj"? Krysám zajistíte stravu a možnost se množit. V první až druhé generaci se mají skvěle a krys přibývá. Postupně ale mezi nimi začne převládat lenost, otrávenost a nakonec se jejich "civilizace" hroutí. Nechci vykreslovat dramatické analogie, ale my se opravdu máme dobře. Zvládli jsme studenou válku, pak jsme měli po roce 1989 čtvrt století obrovských úspěchů, máme mír, žádná velká ohrožení, v zásadě nemáme problém.

Jsme si rovni, ale…

  • A škodí nám naše pohodlnost?

Skutečně je otázka, zda nám nechybí nějaký velký cíl, k němuž máme směřovat. Levicový politolog by vám možná řekl, že problém je v rozevírajících se nůžkách mezi bohatými a chudými. Já si tím ale nejsem jistý. Podle všech dostupných statistických dat tu sice rozdíly jsou, a možná někde i rostou, ale i ti nejchudší se všude na Západě mají v podstatě dobře.

  • Do toho ale roste popularita populistických a xenofobních stran. Může to být kvůli tomu, že když nám chybí cíl, tak hledáme alespoň nepřítele?

Problém je v tom, že pro stromy nevidíme les. Neuvědomujeme, že pro blaho celku musíme občas něco obětovat. Myslím, že spíše než materiálně-ekonomický nedostatek a krizi institucí tu máme sociálně-psychologický problém.

  • Vy sice nejste sociální psycholog, ale jste soudce Nejvyššího správního soudu, kde by se tyhle negativní pocity měly zhmotňovat. Protože u vás se lidé mohou domáhat práv, na nichž se cítí být zkráceni veřejnou správou. Odráží se tedy nějak na nárůstu vaší agendy současná atmosféra ve společnosti?

Určitě se odráží. Budete se divit, ale významnou část naší agendy tvoří sousedské spory zabalené do hávu boje o stavební řízení, zda smím stavět to či ono. Jsou to stejně tak sousedské spory v malé vesnici na Moravě jako spory mezi dvěma miliardáři s vilami v Praze na Hanspaulce. Lidé se nejsou schopni domluvit, uspořádat v klidu vzájemné vztahy.

Karel Šimka 

Vystudoval právo a politologii na univerzitách v Plzni, Praze a Passau. Působil nejprve jako civilní a exekuční soudce, od roku 2005 je soudcem Nejvyššího správního soudu. Již vícero let je členem jeho rozšířeného a kompetenčního senátu. Od roku 1998 externě vyučuje na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Vyučuje též ústavní právo na vysoké škole CEVRO Institut. Je či byl členem různých expertních skupin při ministerstvech spravedlnosti a financí.

  • Platí v Česku rovnost před zákonem? Nebo je tu dělení na ose mocní a méně mocní, ti se správnými známými – ti bez známých…

Úplná rovnost nikdy nikde nebyla a nemůže být. Máte tu nerovnost danou tím, že si můžete najmout lepšího advokáta, nebo tím, že máte schopnosti o věcech lépe přemýšlet, lépe argumentovat. Pokud ale jde o férovost soudů, mám o České republice velké mínění. Jsem přesvědčen, že české soudnictví patří v rámci Evropy mezi nejméně zkorumpovaná. Vztahy a známosti jistě budou hrát nějakou roli, ale systémově to problém není. Budou to jednotky případů ročně, kdy někdo někomu něco zařídí neférovým způsobem.

  • Ve studii Aspen Institutu je i pasáž, v níž kritizujete to, že v honbě za bojem proti korupci se k soudu dostávají špatně připravené případy, když budu citovat: "je na čase důsledněji čelit excesům, neprofesionalitě při vyšetřování a podávání obžalob nepodložených dostatečně silnými důkazy." Je to dané tou veřejnou poptávkou po trestech za korupci?

Nemyslím si, že by šlo o touhu vyhovět za každou cenu veřejné poptávce. Problém vidím v tom, že tu máme boj proti korupci ve vlnách. Nejprve se jak známo nešetřilo prakticky nic. Stíhaných za korupci bylo minimum, a buď v banálních případech, nebo bizarních kauzách typu Čunek. Od roku 2011 ale společenská poptávka vygenerovala změnu na Nejvyšším státním zastupitelství a začalo se šetřit. Někdy jsou k dispozici velmi silné důkazy získané ´v přímém přenosu´ jako třeba v kauze Rath. Pak ale máte případy staršího data a státní zastupitelství se je snaží zažalovat jen proto, že to tak nechce nechat. Myslím, že státní zástupci musí získat ještě jednu odvahu – nejen odvahu žalovat, ale i odvahu nežalovat. Přiznat si, že nemám dost důkazů a že nemá smysl v tom pokračovat.

  • Jenže nesouvisí právě s tím ten negativismus? S pocitem, že velké ryby až na výjimky pořád unikají? Nebo se odsoudí a pak se jako Roman Janoušek ze zdravotních důvodů ocitnou zase na svobodě…

Jedna věc je, jaký je pocit lidí, a druhá, jaká je skutečnost. Žijeme v postfaktuální společnosti, kdy se lidé už ani nesnaží zjistit, jak se věci skutečně mají. Jestli totiž Janoušek skutečně vážně nemocný je, tak prostě nemá být ve vězení. To má platit i pro nejsprostějšího vraha. Mě by potěšilo, kdyby nějaký novinář udělal důkladnou investigaci – je Janoušek opravdu nemocný, nebo není? Nikdo to neudělal.

Volby na jedno kliknutí nechci

  • Vedl jste expertní komisi jednoho z témat projektu Česko: jak jsme na tom. Nabídli jste tam řadu zajímavých doporučení pro oblast justice a veřejné správy. Doufáte, že z toho něco bude?

Doufám, že ano, protože ta závěrečná doporučení jsou velmi praktická a dají se zrealizovat. Jestliže jsou problémy pociťovány jako palčivé, a to jsou, tlak na jejich řešení tu dřív nebo později bude. Budou se hledat recepty a věřím, že se použije i něco z toho, co my tam píšeme. Ale jsou to obecná doporučení. Nenapsali jsme zákon o tom, že se mají třeba dělat pro stavby dálnic integrovaná povolení. To pak musí dát dohromady někdo, kdo se tím zabývá.

  • Vy tam píšete i o zvláštním druhu "stability v důsledku neakceschopnosti". Což je pojmenování faktu, že ve čtyřletém volebním období je ve skutečnosti poměrně málo času na koncepční a důležitá rozhodnutí. Znamená to, že byste doporučili prodloužit volební období?

Může to znít jako bláznivé, ale myslím, že volební cyklus by měl být delší. Mandát do Poslanecké sněmovny by byl třeba na šest let a do Senátu na devět. Zpomalili bychom tím politický provoz, dali více času na nutné změny. Ale chápu, že jde o doporučení z říše snů.

  • Některé ty návrhy lze označit za utopické. Třeba to, že by se na otázkách dlouhodobého a strategického významu měla umět shodnout opozice i vládnoucí strany… To je takový Yetti české politiky. Nebo myslíte, že ne?

Myslím, že to nakonec tak nereálné být nemusí. Jsou věci, na kterých se umí shodnout levice i pravice. Tam patří síťová infrastruktura a energetika, na jejichž podobě se myslím shodne tak 70 % politického spektra. A když by se tohle povedlo, bylo by to dobře. Protože ty stavby opravdu nepostavíte rychleji než za nějakých osm, deset, patnáct let. V Německu jsou dlouhodobé závazné plány pro výstavbu infrastruktury a nezpochybňuje je pravice ani levice. Takže bych začal tímhle.

  • Které z těch zhruba patnácti doporučení považujete naopak za nejsnáze splnitelné?

Relativně snadno jsou splnitelná právě doporučení týkající se dopravních staveb. Výslovně tam uvádíme, že kdyby se na začátku méně šetřilo a postavil se tunel pod Středohořím, tak dálnice D 8 stojí už deset nebo patnáct let. Tunel by byl drahý, ale dálnice by už dávno sloužila. My si prostě musíme umět říct, že někdy ten komfort za ty peníze stojí.

Dále v běžném fungování státu máte spoustu byrokratických omezení. Řada z nich přitom nevzniká proto, aby někoho chránila, ale naopak proto, že jsou pro někoho výhodná – omezují vstup na trh, dávají nějakou dotaci… Klíčové je to hlídat i na úrovni evropského práva, kde aktivní menšiny umějí velmi dobře hájit a prosazovat své zájmy.

  • Ještě mne ve vašich doporučeních zaujalo, jak velmi zdrženlivě přistupujete k možnosti elektronizace voleb, elektronického hlasování – proč?

Zcela záměrně jsme to takto naformulovali. Nejvyšší správní soud je i volebním senátem a já mám velkou hrůzu z jedné věci – ze silné a celkové manipulace voleb. Zažívají to už krajské soudy v obecních volbách. Když do malé vesnice s velkými pozemky přihlásíte padesát šedesát nových obyvatel, kteří správně hlasují, máte územní plán té obce v ruce. A s elektronizací voleb byste mohl být schopen udělat něco takového ve velkém. Vzpomeňte na Věci veřejné a jejich elektronická referenda, tam se o manipulaci také velmi spekulovalo.

  • Na druhé straně v Estonsku se elektronicky hlasuje a bere se to za zářný příklad…

Je to skvělé, ale jen do první velké krize. Nejsem striktně proti, ale stejně bych varoval před tím, aby se to nějak nadšeně zavádělo. Protože jakmile se objeví první takto zmanipulované volby, tak to naprosto delegitimizuje hlasovací a demokratický proces.

  • Otázka také je, co by s výsledky voleb udělala i ta pohodlnost volby z domova na jedno kliknutí…

Přesně tak. Myslím, že demokracie má stát nějaké úsilí. I kdyby to mělo být úsilí nejet v pátek na chatu a dojít k volbám. Je to selekce mezi těmi, kdo se zajímají, a těmi, kdo se vůbec nezajímají a jen tak by si odklikli.

Výběr z doporučení studie Aspen Institutu – Česko: Jak jsme na tom? pro oblast výkonu veřejných institucí 

  • Užitečný by byl oficiální a závazný právní informační systém o platném právu zahrnující v provázané formě všechny zdroje práva na úrovni mezinárodní i národní.
  • Průběžně analyzovat složitost, „úzká hrdla“ a jiné problematické momenty povolovacích a jiných podobných řízení a snažit se je odstranit. V rámci toho je vhodné pokud možno povolovat nové záměry jako funkční celky (např. častěji užívat tzv. integrovaná povolení známá z práva životního prostředí) a pokud možno najednou, nikoli po částech neschopných samostatného fungování či ve více řetězících se řízeních.
  • Rovněž je nezbytné stále zkoumat, zda jsou vůbec povolovací, licenční, autorizační a jiné procedury nezbytné, zda vskutku něco důležitého ve veřejném zájmu chrání a zda nestačí soukromoprávní úprava (výkon vlastnického práva kontra ochrana před imisemi).
  • Vhodná by byla průběžná analýza administrativní náročnosti života a podnikání z pohledu jednotlivců (lidí a firem) prováděná podle jednotlivých častých životních situací (např. stavba rodinného domu, plnění daňových a administrativních povinností malým podnikatelem, stavba komplexu bytových domů developerem, prodej auta z jednoho kraje do jiného či jeho dovoz z ciziny aj.).
  • Speciálně v oblasti infrastrukturních projektů klást při jejich přípravě důraz na volbu takových řešení, která sníží pravděpodobnost odporu proti nim, a to i za cenu větších pořizovacích nákladů (vedení dálnic či městských obchvatů v tunelech zejména v blízkosti obydlených oblastí či skrz přírodně cenné lokality apod.)
  • Provést "inventuru" nejproblematičtějších oblastí právní regulace (nejspíše daně, stavebnictví) a pokusit se o jejich zjednodušení.
  • V oblasti e-governmentu je třeba odstranit zaostávání v elektronizaci veřejných institucí
  • Je třeba trvat na tom, že má-li již veřejná správa určité informace, nepožaduje je od soukromých osob a automaticky si je v rámci systému veřejné správy opatří; k tomu musí být informační systémy jednotlivých úřadů propojeny a umožnit koloběh dat, ovšem za důkladného sledování a zaznamenávání, kdo a kdy data čerpal a užíval a k jakému účelu.
  • Na místě je prozkoumat možnosti vytvářet komplexní elektronickou identitu jednotlivce se zanesením nejrůznějších údajů, které mohou úřady potřebovat, na čipem vybavený občanský průkaz s kvalitní ochranou před zneužitím. Podobně stojí za zvážení prozkoumat možnosti elektronické rezidence zahraničních podnikatelů (např. po vzoru Estonska).
  • Velmi opatrně je třeba přistupovat k eventuální částečné elektronizaci voleb, např. zavedením fakultativního elektronického hlasování v určitých případech. Je nutno eliminovat byť i jen stín podezření ze zneužití (např. kupčení s hlasy pomocí nákupu přístupových práv k elektronickému hlasování), neboť by byla podkopána legitimita voleb.
  • Je třeba "normalizovat" situaci v oblasti zadávání veřejných zakázek a boje proti korupci. Na jedné straně je třeba zachovat a podpořit emancipaci a odvahu, s jakou policie a státní zastupitelství v posledních letech šetřily korupční kauzy. Na druhé straně však je na čase důsledněji čelit excesům, neprofesionalitě při vyšetřování a podávání obžalob nepodložených dostatečně silnými důkazy.
  • U veřejných zakázek umožnit zadavatelům vybírat i podle jiných kritérií než pouze podle ceny, na druhé straně po nich požadovat transparentní zadávací kritéria (ať již cenová nebo jiná) a jejich vyhodnocování, včetně zveřejnění co možná nejvíce informací o celé proceduře výběrového řízení.
  • Je načase pečlivě vyhodnotit dosavadní přínosy a úskalí státní služby a snažit se najít taková propojení mezi ní a soukromou sférou, která by umožnila do veřejných institucí přijímat rychle a bez byrokratických překážek kvalitní profesionály i do nejvyšších pozic v rámci státní služby, bez nutnosti "odsloužit" určitý čas na nižších pozicích.
  • Zavést v rámci relevantních politických sil praxi dosahování širších dohod o základních strategických otázkách přesahujících rámec volebních cyklů, a to zejména v oblasti budování síťové infrastruktury, energetiky a klíčových otázek ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Tagy: Česko domácí česká společnost česká politika česká justice justice a soudy úřady a státní správa

Zdroje: Hlídací Pes