Vyčpělá televizní zábava v přímém přenosu, který rok co rok rozzáří večerní obrazovky více než milionu diváků, ztratila svou úroveň už dávno. Česká hudební scéna je zkostnatělá, za posledních dvacet let nezaznamenala žádnou výraznější bouři, žádný nový objev.

Hlavní kategorie okupují stále ti samí interpreti, kteří mezi fanoušky bodují bez ohledu na to, zda vůbec vydali nové album nebo alespoň skladbu, či nikoli. Nebýt kontroverzních jmen spojených s posledními třemi ročníky, nevzrušovala by snad ani věrné fanoušky Karla Gotta a Lucie Bílé.

Sál plný "celebrit", které dostávají pozvánky také prakticky už jen ze setrvačnosti, ví přesně, komu bude patřit jeho potlesk. Nic na tom nedokážou změnit ani pěvecké soutěže, které divákům podzim co podzim servírují komerční televize. Jména jejich vítězů zapadnou ještě rychleji, než si je někdo stihne zapamatovat.

Stále stejná garda

Výjimkou byla jen Aneta Langerová, která jako jediná dokázala dvakrát přerušit kralování Lucie Bílé. Z mužských soutěžních objevů to žádný tak daleko nedotáhl, Gotta zvládli porazit za posledních dvacet let jen Daniel Hůlka a Tomáš Klus. Podobnou nadvládu posledních deset let drží v kapelách Kabát, kterého jen jednou odsunul Divokej Bill.

Nebýt Ortelu a ještě před ním Daniela Landy během jeho Žito záchvatu a Řezníka, mohli by mít hudební novináři zprávu o vítězích napsanou s několikaměsíčním předstihem. Jen by se pak přidalo upřesnění, kolik poslala Bílá divákům vzdušných polibků a srdíček, případně by bulvár propral kvalitu rób, plastik a následný večírek.

Celá událost by se přešla krátkou zprávou "z povinnosti", asi stejně jako na Facebooku dáte "povinný lajk" sto padesáté fotce dítěte svého známého.

Půl milionu versus pár tisíc

Český slavík už dávno nemá reálnou vypovídající hodnotu. Nejen co se týká kvality interpretů, ale i oblíbenosti. Zatímco v roce 1997 Lucie Bílá zvítězila s více než půlmilionem hlasů, nyní stačilo 33 300 bodů. V témže roce potřeboval Daniel Hůlka k druhému místu téměř 273 tisíc hlasů, v neděli Tomáši Ortelovi na stříbro stačilo necelých 16,5 tisíce bodů, jeho skupině ke stejnému umístění něco přes 20 tisíc.

Za první místo se v hlasování interpretovi přičítají tři body, za druhé dva a za třetí bod. Kolik přesně poslali lidé hlasů, pořadatelé nezveřejnili, loni to bylo zhruba 140 tisíc. Nicméně každý může de facto hlasovat třikrát – pomocí sms, internetu i osobně. O zaslání zpráv z mobilů příbuzných ani nemluvě.

Hlas veřejnosti?

Má tedy názor, řekněme, sto tisíc lidí, stále hodnotu? Nezájem o anketu způsobil, že už druhým rokem za sebou stačí hlas – dejme tomu – deseti tisíc lidí (nejjednodušší by bylo 20 tisíc bodů vydělit třemi, ale jistě ne všichni hlasující dali Ortel na první místo) k tomu, aby kapela balancující na hraně zákona dostala prostor v hlavním vysílacím čase. V divadle, kde jí, až na pár jedinců, tleskal celý sál.

Možná je to signál k tomu, že je načase se zamyslet nad tím, zda má upadající anketa v této podobě ještě vůbec smysl. Ani ne tak kvůli "bandě nácků", která dost možná příští rok sesadí Kabát z trůnu, jako kvůli nezájmu hlasujících. Jinak hrozí, že v následujících letech díky náladě společnosti a "truc-hlasům" nebude mezi oceněnými exotem Tomáš Ortel, ale naopak Karel Gott či Lucie Bílá.