Čtvrt století Atény upírají svému malému sousedovi právo nazývat se Makedonie, neboť to je podle jejich názoru výhradně jméno jejich severní provincie. Spatřují v tom nárokování historického dědictví starověkých panovníků Alexandra Velikého a Filipa Makedonského, za nímž se údajně skrývají ambice územních expanzí.

Projde dohoda o novém názvu oběma parlamenty?

Název Makedonie přijalo Skopje po rozpadu Jugoslávie v roce 1991, a vyvolalo tím letitý spor s Řeckem. V mezinárodním styku, včetně OSN, se nyní používá název Bývalá jugoslávská republika Makedonie (Former Yugoslav Republic of Macedonia, FYROM). Atény a Skopje vedly spor také ohledně symbolů, jež se objevily na makedonském státním znaku a vlajce.

Kvůli sporu Řecko blokovalo zahájení přístupových rozhovorů Skopje s Evropskou unií a pozvání Makedonců do Severoatlantické aliance. Makedonie, která byla součástí někdejší Jugoslávie, by nyní podle nové dohody měla používat kompromisní název Republika Severní Makedonie.

Podpisu dohody ve vsi Psarades na řeckém břehu Prespanského jezera přihlíželi šéfové vlád obou zemí: Makedonský premiér Zoran Zaev a  jeho řecký protějšek Alexis Tsipras. Dohodu ale bude muset schválit jak řecký, tak makedonský parlament. Voliči v Makedonii o ní budou rozhodovat v referendu. V obou zemích budou mít ale vládní strany problémy ji v parlamentu prosadit. Kvůli smlouvě čelila Tsiprasova vláda dokonce návrhu opozice na vyslovení nedůvěry, poslanci ho však v sobotním hlasování zamítli. V Makedonii se proti dohodě staví prezident Ďorge Ivanov a nejsilnější parlamentní strana VMRO-DPMNE, která je v opozici.

Revize makedonských dějin

V Makedonii však bude usmíření znamenat i revizi národních dějin, píše agentura AFP. Při státních svátcích se zde děti s oblibou oblékají do dobových kostýmů. Pro některé z jejich rodičů dokonce Makedonci nejsou Slované, ale pocházejí v přímé linii od Filipa a Alexandra.

Z haldy hraček na půdě rodinného domu nedaleko Skopje vytahuje pětašedesátiletý důchodce Nikola Cvetovski Legendu o antické Makedonii. Touto velkou knihou, kterou publikoval dva roky po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 místní politik Vasil Tupurkovski, nám společnost říká, že všechno to, co jsme se dříve učili, není pravda, konstatuje.

"Školy náhle požadovaly, aby si děti tuto knihu koupily," pohoršuje se bývalý mechanik, který vyrostl za Titova komunistického režimu. Ten hlásal společnou jugoslávskou identitu. Alexandr Veliký a jeho otec Filip Makedonský byli tehdy z učebních programů vynecháni.

Podle historika Todora Cepreganova posvětil konec Jugoslávie obrodu národního romantismu v Makedonii, která zůstala stranou konfliktů v bývalé Jugoslávii. To posílila i vláda nacionalistické pravice Nikoly Gruevského v letech 2006 až 2016.

Podle učebnice z roku 2011 se děti ve věku jedenácti až dvanácti let učily v kapitole věnované "makedonskému státu za Filipa", jak si tento vládce podrobil Ilyry, Panony a Thráky a poté "helénské osady". Jeho syn, podle příručky "Alexandr Makedonský", porazil Řeky a přiměl je, aby uznali jeho vládu.

Makedonské vymývání mozků

A autoři tohoto díla testují znalosti žáků: "Víte, že Makedonci jedli vsedě, zatímco Římané a Řekové u jídla leželi? Víte, že makedonské ženy měly stejná práva jako muži a jen vládci mohli mít několik manželek?"

Stranou nezůstalo ani vyšší vzdělání. Archeologická příručka z roku 2010 univerzity Štip popisuje antickou Makedonii jako region Balkánu, kde vládli Makedonci, nikoli jako součást Řecka. Podle učitele Damjana Todorovského jsou "všechny školní učebnice z období po roce 2006 systematickým vymýváním mozků, nikoli vzděláváním". "Až do roku 1945 nebyl žádný makedonský stát. O čem se to tu mluví? Nenechám své dítě ovlivnit nacionalismem a pokřivenou historií," prohlašuje Sonja Trajanovská.

Sociální demokraté premiéra Zorana Zaeva, kteří nastoupil k moci loni v září, slíbili úplnou revizi učebnic. "Nemůžeme dětem vštěpovat nenávist, navíc k sousedům," říká Petar Atanasov, který má ve straně na starosti školství.

Změnu postoje však především musejí akceptovat učitelé, zejména ti nejmladší. "Bude to věčnost, než se škody napraví," říká sedmaosmdesátiletá profesorka dějepisu v důchodu Marija Vesková. Její osmadvacetiletá kolegyně Natasa je však pobouřená: "Nechápu, proč bychom se měli stydět za to, co jsme. Alexandr byl Makedonec. A my to nesmíme říkat, protože to pobuřuje Řeky?"