O skandálu s neexistující tiskovou mluvčí jsme už psali, takže si příběh připomeňme jen ve zkratce. Hejtman odmítá, že by měl s lobbistkou Janou Mrencovou (alias tisková mluvčí Lucie Proutníková) cokoliv společného. Prý ji jednou v životě někde viděl. Mrencová pro něj nepracuje, nemá smlouvu, konec debat.

Hašek zřejmě doufal, že kauza není vlastně nijak zajímavá, navíc sami novináři mají máslo na hlavě, že se nechali několik let vodit za nos a tak to celé rychle usne. Stačí použít ono Plzákovské zatloukat, zatloukat, a … však to znáte.

Jenže v politice to funguje trochu jinak. Vždycky se nakonec všechno zjistí, provalí a následně je z toho malér. Přesně to se přihodilo, když se na scéně objevila bývalá oficiální mluvčí Jihomoravského kraje Denisa Kapitančiková, která pracovala pro hejtmanství dva roky a v rozhovoru pro deník Referendum popsala, jak to celé s Mrencovou-Proutníkovou bylo. A pro Haška je to, věru, opravdu nepříjemné čtení.

Mrencová prý na dálku z Mariánských Lázní doslova řídila celý tiskový odbor. Volala permanentně, někdy prý i sedmnáctkrát za hodinu. Byla arogantní, chovala se v telefonu jako nadřízená Kapitančikové. Všechny tiskové zprávy kraje se jí musely poslat s předstihem a ona je pak z Mariánských Lázní rozesílala novinářům. Podpis pod zprávami není Mrencová ani Kapitančiková, ale právě Lucie Proutníková. Za tuto přeposílací službu inkasovala 400 tisíc ročně, během let to tak mohlo klidně naskákat do milionů.

A teď to hlavní. Hašek s ní byl po telefonu také v každodenním kontaktu. Když se Kapitnačiková opakovaně ptala, jakou roli má Mrencová a proč se vůbec mají posílat tiskové zprávy právě jí, Hašek jí odpověděl, ať po tom nepátrá. O Mrencové prý vědělo mnoho dalších lidí včetně současné tiskové mluvčí kraje nebo ředitelky Haškovy kanceláře, byla považována za nedotknutelnou osobu v pozadí, kterou sice nikdy nikdo neviděl, ale na telefonu řvala na pracovníky odboru prakticky denně.

To je poněkud v rozporu s Haškovým: "Kdysi jsem ji možná viděl". Hejtman zatím hraje mrtvého brouka a asi horečně vymýšlí strategii, jak z tohoto ven. Může samozřejmě říct, že si Kapitančiková vše vymyslela. Jenže popsala příliš mnoho detailů, aby to byl jen nějaký z prstu vycucaný nesmysl. 

Navíc novináři teď začnou pátrat a dříve nebo později se najde někdo další, kdo její verzi potvrdí. Kdyby ovšem Hašek přiznal, že Kapitančiková říká pravdu, tak by jedním dechem musel dodat, že on sám zase lhal.

Navíc by musel odůvodnit, proč se peníze kraje vyhazovaly na financování nepravomocně odsouzené lobbistky a na co si tedy vlastně platí celý tiskový odbor. A to už vůbec nemluvě o tom, že by to třeba mohlo začít zajímat policii, protože vyhazování milionů z okna krajských úřadů se zrovna teď u policie moc velké oblibě netěší (i když po reformě policie už to možná je zase jinak).

Samostatnou kapitolu pak je, proč do tak pofidérního paktu Hašek vůbec šel. Mrencová nepřinášela žádnou přidanou hodnotu, pouze přeposílala maily. Není tak nepravděpodobné, že šlo o plnění jiné dohody, kterou samozřejmě nyní nikdo nezná, ale odpovědi by mohly ležet třeba ve fakturách vystavených firmě Producentské centrum Profil.

Tuto společnost vlastní partner Mrencové Miloš Skácel a Hašek nehodlá smlouvy ani za nic zveřejnit. Čeština má pro podobné transakce zajímavé slovo penězovod. Hašek jednoduše zavedl z Brna do Mariánských Lázní takový malý penězovod, na který se teď víceméně náhodou přišlo.

Z novinářské prkotiny tak narůstá skandál, který by mnoho jiných politiků připravil o kariéru. Hašek je však z jiného těsta a tak se můžeme těšit, s jakou kreativně-teflonovou historkou přijde tentokrát.