S postupujícím časem přibývají další případní zájemci o křeslo prezidenta republiky, kterého budeme volit na počátku roku 2018. Kandidaturu oznámil lékař a aktivista Marek Hilšer, který se proslavil tím, že v říjnu 2014 na tiskové konferenci vlády polonahý protestoval proti postupu Ruska vůči Ukrajině.

Hilšer jako jeden z mála uchazečů o post hlavy státu nehovoří o tom, že o své kandidatuře uvažuje, ale rovnou prohlásil, že bude kandidovat a se svými spolupracovníky chce nasbírat 50 tisíc podpisů nutných k tomu, aby mohl podat kandidaturu.

Koloritem je, že se Hilšer označuje za občanského kandidáta. S trochou nadsázky se zdá, že snad žádné jiné než občanské kandidáty nakonec v příští prezidentské volbě mít ani nebudeme. Kandidáta občanské společnosti chce vyslat do boje o Hrad také Kroměřížská výzva, která horečně hledá uchazeče, který by splňoval kritéria, jež si výzva už před časem vytyčila.

Jaderná prezidentka

Další jméno, které v souvislosti s výběrem prezidenta nedávno zaznělo, patří předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Daně Drábové. Ta v letošních krajských volbách kandiduje na druhém místě ve Středočeském kraji za hnutí Starostové a nezávislí a jeho předseda Petr Gazík se už nechal slyšet, že Drábová by byla skvělá kandidátka na prezidentku.

Podle Gazdíka chce STAN kandidáta, který bude konsensuální. Těžko říct, proč by jím měla být Drábová, jejíž názory na energetiku jsou spíše vyhraněné než konsensuální. Její postoje k jiným otázkám pak nejsou příliš známé.

Gazdíkovo prohlášení, ke kterému se přidal i první místopředseda hnutí a jednička ve Středočeském kraji Vít Rakušan, však nelze brát příliš vážně. Působí to spíše jako snaha přihřát si polívčičku před krajskými volbami. STAN si tím také připisuje body za iniciativu. Ve srovnání s pasivitou ostatních politických stran tak alespoň u Starostů a nezávislých vynikne snaha přijít s nějakými jmény, kdo by za hnutí mohl kandidovat. A v neposlední řadě se o starostech rovněž píše, což se v letních měsících rozhodně neztratí.

Zmatené stranické špičky

Předseda Starostů a nezávislých pro iDNES.cz na začátku července uvedl, že ve středopravé části spektra i s neparlamentními stranami probíhají diskuse, aby byl nalezen kandidát, který bude schopen postavit se Miloši Zemanovi a uspět. Také předseda Strany zelených Matěj Stropnický už v červnu mluvil o společné kandidatuře, pro kterou je třeba v první fázi získat ČSSD, KDU-ČSL a Piráty.

Rovněž podle předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska by na vhodném kandidátovi do příští prezidentské volby měla být širší politická shoda. Stejně jako Gazdík a Stropnický má ale i Kalousek svůj vlastní názor na to, mezi kým by dohoda o společném kandidátovi měla vzniknout. Kalousek do svého výčtu zahrnuje TOP 09, ODS, KDU-ČSL a ČSSD. Máme tedy předsedy tří politických uskupení, kteří by rádi, aby se strany dohodly na společném kandidátovi, ale ani oni sami se nejsou schopni shodnout na tom, které strany by to měly být.

V čem se ale Miroslav Kalousek naopak shodne dokonce i s Milošem Zemanem, je to, že budoucí prezident by měl mít určité politické zkušenosti, které ovšem schází dalšímu z potenciálních kandidátů na post hlavy státu Michalu Horáčkovi. A sociální demokracie, se kterou by se rád dohodl Stropnický i Kalousek, prezidentskou volbu zatím vůbec neřeší. Na všechno má dost času. Aktuálně má plné ruce práce s krajskými volbami.

Zdá se, že co se týče hledání prezidentského kandidáta a vůbec vůle se volbou zabývat, jsou mnohem aktivnější občanské spolky, případně jednotlivé osobnosti, které o kandidatuře uvažují, než politické strany. Možná tuší, že při výběru příští hlavy státu budou tahat za kratší konec a proto na ni raději ani nechtějí plýtvat silami.

Neokoukaný, nepoznamenaný temnými devadesátkami

Vraťme se ale k Hilšerovi. Jeho šance v prezidentské volbě jsou spíše omezené, přesto v jeho prospěch hraje několik faktorů. Hilšer zdůrazňuje, že patří k čerstvým čtyřicátníkům. Také připomíná, že nemá žádné vazby na politiku 90. let, ani na tu pozdější po uzavření opoziční smlouvy. Další jeho výhodou je, že s kandidaturou neváhá, rovnou ji oznámil a to dostatečně dopředu. To mu dává důležitý náskok.

Hilšerovo odhodlání, to, že není spojený s žádnou politickou silou a polistopadovou politikou jako takovou, v kombinaci s tím, že patří k mladší generaci, mu může pomoci stát se kandidátem části občanů, kteří by rádi někoho neokoukaného, nespojeného s politickým establishmentem a zároveň prozápadně orientovaného.

Oproti Michalu Horáčkovi má Marek Hilšer ještě tu přednost, která je ovšem i zčásti nevýhodou, že je povahou více aktivista spojený s řadou občanských aktivit. Ať už jde o jeho působení v akademické samosprávě, zapojení do vysokoškolských protestů za ministra školství Josefa Dobeše či jeho občanské projevy v souvislosti s počínáním Ruska na Ukrajině.

Horáčkův občanský profil je slabší, zároveň mu ale lépe než Hilšerovi půjde vystupovat z pozice moudrého, životem ošlehaného, vyzrálého a na zkušenosti bohatého muže, který má však také žádoucí šmrnc a zápal.

V tom si s ním ale Hilšer pravděpodobně nezadá. Dokáže působit uměřeně a vedle toho má i potřebný exhibicionismus, tedy nejenom v tom smyslu, že nemá problém demonstrovat polonahý. Minimálně je však zjevné, že mu nevadí být vidět a veřejně se prezentovat, naopak se zdá, že si to užívá. Nudit se určitě nebudeme.