Přestože je Kanada obří jednotná země, každá provincie a teritorium má svá vlastní pravidla, jak ochránit regionální firmy a řemeslníky. Dochází tak k absurdním situacím, kdy se například těžební a ropné společnosti v Albertě vyplatí těžkou techniku nechat dovézt z Asie přes americký přístav, spíš než oslovit domácího výrobce v Ontariu.

Kamiony s nadměrným nákladem totiž v Kanadě potřebují k průjezdu povolení od každé provinční vlády, obce a energetické společnosti na trase. "Jen v Ontariu může vydání trvat 27 týdnů," řekl týdeníku Economist expert na logistiku Don Dean. Pro cestu po amerických silnicích stačí jedno povolení bez ohledu na počet projetých států.

Kanadě zoufale chybí jednotný trh, vše se řeší na úrovni provincií – produkce mléka musí odpovídat místní potřebě, prodej alkoholu je vyhrazen jen provinčním monopolům,...

Kanadská ekonomika tratí kvůli zbytečným bariérám

Alicia Hinarejosová z Univerzity v Cambridge došla ve své studii z roku 2012 k tomu, že kanadský interní trh zboží a služeb je mnohem méně sjednocený než v Evropské unii.

Nikdo přesně neví, jak jsou ztráty způsobené vnitřními bariérami vysoké. Podle nedávné zprávy senátního bankovního výboru mohou dosahovat až 130 miliard kanadských dolarů (2,4 biliardy korun) ročně. Konkrétní čísla by měla mít federální vláda koncem roku, takže je možné, že jsou ztráty ve skutečnosti ještě horší.

Bariéry, které si jednotlivé provincie mezi sebou staví, jsou jedním důvodů, proč provincie obchodují víc se zahraničím než samy se sebou. Druhým, neméně významným důvodem jsou možnosti rozsáhlého trhu sousedních Spojených států.

Dohoda platí jen na papíře

O sjednocení trhu a odstranění překážek vnitřního trhu se kanadské federální vlády pokoušekí už desítky let. Zlomem měla být v roce 1994 Dohoda o vnitřním trhu (AIT), která odstranila nejzásadnější překážky.

Většinou ale jen papírově, místní vlády ji ignorovaly, případně si vymyslely jiný, leckdy absurdní a směšný způsob, jak nařízení obejít a dál protežovat regionální producenty a výrobce.

Quebec například své chovatele mléčného skotu chránil stanovením, že margarín nesmí mít stejnou barvu jako máslo. Nakonec albertský výrobce margarínu z řepky u soudu uspěl a účelové nařízení musela provinční vláda zrušit.

Koupil pivo u sousedů, zavřete ho!

Lepšímu dodržování Dohody nakonec o něco víc pomohly pokuty až do výše pěti milionů kanadských dolarů zavedené v roce 2009. Trh je ale i přesto stále roztříštěný a přináší nepříjemnosti nejen firmám, které prakticky nemají přístup na celonárodní trh, ale i běžným obyvatelům.

Před soudem tak například v Novém Brunšviku stanul muž jen kvůli tomu, že si v sousedním Quebeku nakoupil levné pivo a lihoviny a dovezl si je za hranice domů na párty. Soudce nesmyslné obvinění zrušil s tím, že volný obchod mezi provinciemi chtěli už "otcové zakladatelé".

Úřady se ale odvolaly a případ tak může skončit až u kanadského Nejvyššího soudu. Ten se vesměs snaží zasahování do provinčních záležitostí týkajících se otázky volného obchodu vyvarovat a přenechat ho politikům.

"Negativní seznam" je první krok vpřed

Ministři obchodu jednotlivých provincií začali s alespoň částečnou obrodou původní dvacet let staré dohody. Místo seznamu odvětví a oblastí, kterých se volný obchod týká, by měl vzniknout naopak takzvaný "negativní seznam". Jde o výčet sektorů, na něž se volný trh vztahovat nebude.

Provincie by si přijetím revize dohody umožnily navzájem stejné obchodní podmínky, které Kanada uplatňuje vůči jiným zemím, s nimiž má uzavřené obchodní dohody. Sjednotily by se normy pro zboží a služby.

Podle studie Fraserova Institutu je pro ideální stav potřeba sjednotit nejen standardy pro zboží, ale například i učňovské vzdělávání. Kanada má podle počtu provincií a teritorií 13 nezávislých systémů odborného vzdělávání, které se liší požadovaným počtem let studia i odpracovanými učňovskými hodinami. A ne všude je navzájem uznávají.

Řemeslníkem jen v jedné provincii?

"Například v Britské Kolumbii se někdo může stát autolakýrníkem po dvou letech a 1680 hodinách odpracovaných jako učeň. V Albertě to trvá dva roky a je potřeba 4900 hodin. V Ontariu získá výuční list po absolvování 4560 hodin a není potřeba jiné studium. Nové Skotsko a Newfoundland a Labrador nemají speciální učňovské zkoušky pro autolakýrníky, zatímco Manitoba a Saskatchewan mají," uvádí příklad chaosu Laura Dawsonová, která je ředitelkou Kanadského institutu na Woodrow Wilsonově Centru ve Washingtonu.

Kanadu tak ještě čeká dlouhá cesta, protože revize dohody je zatím jen první fází a navíc nikoli kompletní. Například deregulaci obchodu s lihovinami, mléčnými výrobky, drůbeží a vejci provinční ministři odložili na později a volný trh se jich tak zatím dotýkat nebude.

"Výzvou dnes pro kanadskou firmu není úspěch v provinčním nebo regionálním měřítku, ale dosáhnout úspěchu na národní a mezinárodní úrovni," podotýká Dawsonová.