Život po životě: Co čeká ČSSD po krajských volbách?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

V sociální demokracii se začíná debatovat o programu na následujících pět let. Pozornost ale strhávají krajské volby, které podle statutárního místopředsedy Romana Onderky budou nejdůležitějšími volbami pro ČSSD od roku 1989. Jsou skutečně takovou křižovatkou, nebo už je o osudu strany z velké části rozhodnuto?

Roman Onderka a Jan Hamáček

Roman Onderka a Jan Hamáček,zdroj: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Před blížícími se krajskými volbami sociální demokraté přemýšlejí, co dělat a na co konkrétně se zaměřit, aby zastavili svůj propad a udrželi se v nejvyšší patrech české politiky. Uvnitř strany se na toto téma vedou živé debaty. Jednou z nich byla i ta, kterou minulý týden organizovala Masarykova demokratická akademie.

Vystoupilo na ní hned několik členů nejužšího vedení sociální demokracie: statutární místopředseda ČSSD a poslanec Roman Onderka, místopředsedkyně a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, místopředseda a poslanec Ondřej Veselý a místopředseda a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda.

Tím hlavním, k čemu se nyní upírají zraky sociálních demokratů, jsou právě volby do krajských zastupitelstev příští rok na podzim. Ty z velké části určí atmosféru v partaji před sněmovními volbami v roce 2021. A stejně tak napoví, jak se vyvíjí postoj veřejnosti k České straně sociálně demokratické.

Přestože zmiňovaná debata nesla název Budoucnost levice. Nová agenda pro sociální demokracii a měla být v první řadě o novém programu, který se nyní ve straně pod vedením místopředsedkyně Maláčové připravuje na nadcházejících pět let, bylo očividné, že sociální demokraty trápí především to, proč se ČSSD nedaří. Kromě programových otázek tak podrobně řešili, co dělat jinak a lépe.

Ztracená věrohodnost a vypuzené osobnosti

Tématem, které se opakovaně vrací a které se objevilo i v této diskuzi, je otázka důvěryhodnosti: Sociální demokracii se nebude dařit ve volebních kláních do té doby, dokud se jí nepovede získat zpátky ztracenou věrohodnost. Může zkoušet ledacos, jestli jí ovšem občané znovu nezačnou věřit, bude to k ničemu. Na tom je velký kus pravdy. Může se ale něco takového sociálním demokratům podařit?

Mohou chodit mezi lidi, potkávat se s nimi v hospodách i jinde, mluvit lidovým jazykem, používat i nějaké ty peprné či vulgární výrazy, svorně pracovat a mezi sebou se nehádat, jak vyzdvihuje Onderka. Pro znovunalezení důvěry veřejnosti, o kterou se partaj připravila, by však ČSSD musela sáhnout k mnohem razantnějším krokům. Navíc jejich účinek by se stejně neprojevil tak rychle, aby straně přinesly lepší volební výsledky už v krajských volbách, a kromě toho by vůbec nebylo snadné je prosadit.

Jestli stranická značka nefunguje, a dokonce spíše škodí a odpuzuje, nezbývá než o voličskou důvěru zabojovat v každém jednotlivém kraji. K tomu by ovšem sociální demokracie musela mít na krajské úrovni skutečně schopné lidi, které občané už roky znají a působí na ně pozitivně.

Pokud v daném kraji nikdo takový není, zdejší straníci léta spali, nic nedělali a nesnažili se přitáhnout podobné osobnosti, které by měly určitý potenciál, a naopak jim házeli klacky pod nohy a nakonec je ze strany vyštvali, tak ČSSD nepomůže ani dobrá předvolební kampaň a veškeré nasazení krátce před volbami. Zkrátka - co se dlouhou dobu zanedbávalo nebo možná i systematicky ničilo, nelze dohnat a napravit za několik měsíců.

Statutární místopředseda Onderka se tváří, že by chtěl probrat partaj z letargie, proto i na zmíněné diskuzi hřímal: "Krajské volby jsou nejdůležitější volby pro sociální demokracii od roku 1989. Jestli prohraje opravdu velmi krajské volby, tak garantuju, že se nedostaneme do Poslanecké sněmovny. Jestli se strana nedostane do Poslanecké sněmovny, tak v ten moment, vás upozorňuji, že končí všichni zaměstnanci v krajích a měli bychom se vrátit k tomu, když jsme sociální demokracii obnovovali."

Následně dodal, že to znamená dobrovolnou činnost a že si není úplně jistý, zda jsou na to strana a její členové připraveni. A rovněž varoval: "A jestli se sociální demokracie nedostane do Poslanecké sněmovny, tak jako že se jmenuju Onderka, to mi můžete připomenout, jsem přesvědčen o tom, že v České republice vznikne nová levicová strana a sociální demokracie bude mít obrovské problémy, aby vůbec přežila."

Onderkovy ambice a výměna předsedy

Onderkovo burácení svědčí hlavně o tom, že někdejší brněnský primátor v sociálnědemokratické partaji ještě neřekl poslední slovo a že jeho vnitrostranické ambice jsou značné. Ostatně Jan Hamáček nebude předsedou sociální demokracie věčně a možná už po krajských volbách zesílí volání – nyní zaznívající jen z Ústeckého kraje – po změně na nejvyšším stranickém postu. Onderka si tak již teď buduje pozici toho, kdo upozorňoval na to, v jakém stavu ČSSD je, a kdo se snažil udělat maximum pro to, aby v krajských volbách dopadla co nejlépe.

Ať už statutární místopředseda svými slovy sleduje cokoli, jeho teze, že v případě vypadnutí sociálních demokratů ze sněmovny půjde o návrat k tomu, když partaj po roce 1989 obnovovali, a kromě toho vznikne nová levicová strana, stojí za úvahu.

Na Onderku v debatě z publika navázal už bývalý člen ČSSD Pavel Šanda, který v loňských komunálních volbách v Neratovicích vyhrál se svým NeraHnutím a získal zde 34,27 procenta hlasů (ještě v minulém volebním období byl v zastupitelstvu za sociální demokraty).

Podle neratovického zastupitele je budoucnost levice spojená se sociální demokracií. "Já si nemyslím jako Roman Onderka, že tady vznikne nová levicová strana. Já ty iniciativy za novou levicovou stranu znám, to je ještě zoufalejší než tohle," zdůraznil Šanda v narážce na debatu, která se částečně zvrhla ve vzájemné dohadování. Podle jeho názoru je ale třeba Českou stranu sociálně demokratickou znovu založit, protože reálně neexistuje. "To, co my máme, čemu říkáme ČSSD, je mrtvá strana," tvrdí lídr NeraHnutí.

Znovuzakládání ČSSD a nová partaj

Přemítání o tom, jestli u nás vznikne nová levicová strana, případně se "obnoví" sociální demokracie, je zajímavé, oba naznačené směry jsou však spojené s nejednou překážkou. Pokud by mělo uspět nově založené uskupení, které by bylo levicově zaměřené, muselo by mít především určité finanční a organizační zázemí a ve svých řadách dostatečně známé a viditelné osobnosti.

O témata, která by strana mohla uchopit, není nouze. Háček je v tom dát dohromady zdroje a šikovné a energické lidi, kteří by do toho šli, a to s vidinou nejistých výsledků. Nic podobného se zatím nerýsuje. Aby takový projekt byl brán vážně, musel by předně být dobře připravený a mít vyjasněnou svou vizi, směřování a strategii. Ti, kteří by se ho účastnili, by museli mít rozdělené role. Potřeba jsou ti, kteří by subjekt reprezentovali navenek, i ti, kteří by působili dovnitř. Podcenit nelze ani jedno. A hlavně dotyční by se nesměli rozhádat.

Co se týče "znovuzakládání" sociální demokracie, je jistě možné vyjít z toho, že jde o mrtvou stranu, která reálně neexistuje. Potíž je v tom, že to není úplně pravda. ČSSD ze scény jen tak nezmizí, a i kdyby vypadla z Poslanecké sněmovny, bude dál v nějaké podobě přežívat a minimálně zůstane na úrovni zastupitelstev některých měst a obcí, kde ji budou držet nad vodou někteří této značce loajální straníci.

Problém je, že kromě nich v partaji setrvá i velké množství dalších členů, se kterými bude muset počítat každá snaha sociální demokracii zase vzkřísit a obnovit. Nelze se spoléhat na to, že z ČSSD všichni odejdou nebo si nechají jen tak pasivně líbit to, když se někdo pokusí stranu znovu uchopit a nastartovat. V takový moment by se pravděpodobně ozvali, ožili by a začali prosazovat vlastní představy, nebo by alespoň bránili těm druhým.

Vyhlídky levice nezávisle na tom, do jaké míry je či není její budoucnost spjatá s Českou stranou sociálně demokratickou, proto nejsou nijak příznivé, ale kdoví? Třeba ještě následující období přinese nějaké to překvapení.

Tagy: ČSSD Česko domácí krajské volby Parlamentní volby česká vláda česká politika Poslanecká sněmovna ČR česká levice pravice a levice senátní a krajské volby

Zdroje: Vlastní