Dny a týdny běží a bývalý primátor Olomouce Antonín Staněk stále zůstává ministrem kultury. A naopak starosta Nového Města na Moravě a místopředseda ČSSD Michal Šmarda se ministrem ne a ne stát, přestože návrh na jeho jmenování poslal premiér Andrej Babiš prezidentovi Miloši Zemanovi už 31. května. A zatím to moc nevypadá, že by se na tom mělo v dohledné době něco změnit.

Zeman sice po delších průtazích v TV Barrandov v pořadu Týden s prezidentem oznámil, že se se Šmardou sejde na Vysočině, kterou má navštívit mezi 25. a 27. červnem, to ale vůbec nic neznamená. Těžko čekat, že ho hned vzápětí jmenuje ministrem. Na prezidentovu návštěvu na Vysočině má totiž navázat Zemanova dovolená na jeho zdejší chalupě, jak uvedly Novinky.cz, a do toho přijdou prázdniny, politický provoz se zvolní a jmenování Šmardy se zřejmě odloží na neurčito. Aby tomu bylo jinak, musel by do dění výrazně zasáhnout premiér Babiš.

Sociální demokraté tak mohou lomit rukama, ale to je asi vše, co jsou ochotni s tím dělat (a nutno říct, že zase tolik jiných možností nemají). Hamáček se Šmardou by rádi celou záležitost vyřešili během června, což je opravdu jediná šance, aby se neprotahovala další měsíce. Pokud se však prezidentem nechají vodit, jako by byl jejich loutkář, pak mají evidentně smůlu.

Schůzku ministerského kandidáta s hlavou státu si ČSSD měla vynutit mnohem dříve. Přiměla by tím prezidenta odkrýt karty a jasně se vyjádřit, zda Šmardu jmenuje, či nikoli. A kdyby se tak stalo v první polovině června, mohla by potom v druhé půlce přejít do ofenzivy. Takhle ovšem všechno vyšumí a vyprchá v prázdninových měsících.

Zeman si počíná nanejvýš strategicky. V létě se může vymlouvat na dovolené, případně se tvářit, že míč je na straně Šmardy a sociální demokracie, a až někdy v září s konečnou platností prohlásí, jestli starostu Nového Města na Moravě do čela rezortu kultury jmenuje, nebo ne.

Prodat sebe a svou integritu za drobky

Tragédie sociálních demokratů spočívá v tom, že si to nechávají líbit a nejsou schopni tomu jakkoli čelit. Je pravda, že i kdyby přešli do ofenzivy a začali hlavu státu napadat za to, že nečiní, co činit má, a že straně upírá právo mít takového ministra kultury, jakého uzná za vhodné, nemají dostatečně silnou pozici na to Zemana donutit, aby se Šmarda šéfem rezortu stal.

Bez přičinění premiéra Babiše je ČSSD bezmocná a může spoléhat jen na tlak veřejnosti, která se ale, zdá se, ve prospěch sociálních demokratů příliš angažovat nehodlá, byť současně jde o ústavní systém České republiky a o to, do jaké míry si prezident bude uzurpovat pravomoci, které mu nepříslušejí.

Sociální demokracie se proto bude pomalu škvařit a umírat. Z jedné strany utlačovaná Zemanem, který jí, jak se to teď jeví, bez větší námahy minimálně na čas odebral ministerstvo kultury, z druhé strany využívaná předsedou hnutí ANO, kterého svou přítomností ve vládě kryje, a tím přebírá spoluodpovědnost za to, že Babiš premiérem stále je. Ačkoliv kdyby s ním vládnout přestala, s velkou pravděpodobností by jím stejně zůstal, protože by se asi nenašlo dost poslanců a poslankyň, kteří by jeho kabinetu - už bez ČSSD - vyslovili nedůvěru.

A tak sociální demokraté zatínají zuby a trpělivě všechno snášejí, čímž dlouhodobě poškozují svoji reputaci a důvěryhodnost. A co hůř - přes veškeré snahy navenek působí, jako by se už v Babišově vládě rozpustili, a tím pádem jako samostatná strana již nebyli potřeba.

To, že si sem tam na Babišovi prosadí nějaké ústupky v sociální oblasti, je sice hezké, klíčový je ale celkový dojem. A ten je, že sociální demokracie prodala samu sebe a svou integritu za drobky. To se jí dříve či později vymstí, protože není nic horšího než být slabý, bezzubý a ponížený služebníček. Na to obvykle slyší málokdo a voliči posléze takovou stranu opustí. Tam, kde není síla, energie a neotřelé uchopení starých či podchycení nových a důležitých témat, nemají důvod setrvávat.

A Hamáček to nezvrátí ani tím, když naznačuje, že ČSSD by ve vládní spolupráci s Babišovým uskupením nepokračovala, pokud by do Rady ČTK byl hlasy hnutí ANO zvolen kandidát SPD Michal Semín. Kdyby zrovna tohle po tom všem mělo být důvodem pro odchod sociální demokracie do opozice, bylo by to směšné a lze jen stěží věřit tomu, že to Hamáček myslí vážně.

Tragické přiznání vlastní slabosti

Uspět tváří v tvář lidem, jako je Miloš Zeman a Andrej Babiš, vyžaduje když ne určitou dravost, tak minimálně sebejistotu a rozhodnost. ČSSD ničím takovým nedisponuje. Pokud ministerský čekatel Šmarda, čímž možná jeho angažmá na ministerstvu kultury i skončí, v rozhovoru pro Blesk Zprávy uvedl: "Musím se přiznat, že se v těch vztazích ústavních činitelů příliš neorientuji, ale doufám, že se nakonec splní to, že vše proběhne v červnu", je to tragické přiznání vlastní slabosti a neumětelství.

Jestli chce být ministrem, bylo by záhodno, aby se ve vztazích ústavních činitelů trochu zorientoval, aby vůbec věděl, jaké je jeho postavení coby někoho, kdo byl premiérem navržen do vlády. Pokud není schopný ani to, a ještě se v tomto smyslu vyjadřuje do médií a dává najevo, že ve skutečnosti není víc než pouhý dezorientovaný pěšák bez samostatné vůle a politického instinktu, není těžké odhadnout, jak může dopadnout.

Šmardův přístup k celé otázce působí velmi krotce a jeho vyjádření jsou nanejvýš opatrná. Když prohlašuje, že nemá ambici setkání se Zemanem nijak urychlovat nebo na něj spěchat, zřejmě si neuvědomuje, jak podstatná je nejen doba, kdy se různé události odehrávají, nýbrž také jejich posloupnost a především to, kdo je tím rozhodujícím činitelem, který je má pod kontrolou a určuje, kdy a jaká přijde na řadu.

Prezident Zeman projevuje geniální schopnost být tím, kdo přebírá iniciativu. A i když to třeba chvíli vypadá, že se bude muset spokojit s pozicí toho, kdo reaguje na kroky jiných, stejně se velmi často dokáže přehoupnout do role hybatele, kterému se druzí musí přizpůsobit a osvojit si vůči němu defenzivní postoj.

Současné postavení hlavy státu to Zemanovi samozřejmě do značné míry usnadňuje, ale byla by chyba si myslet, že k němu přišel jen tak, jako k hotovému. On sám ho systematicky a dlouhodobě buduje a nové cihly svého prezidentského majestátu klade na ty, které položil již dříve. A čím víc jich takto poskládá na sebe, tím více síly, spojenců, dovedností a příznivých podmínek je a bude potřeba k tomu, aby si někdo na prezidentovi vyvzdoroval něco, co on sám nechce.

Krvelačné šelmy a lumíci

Klidně se může stát, že až se koncem června Zeman se Šmardou potká, zaskočí ho nějakým návrhem typu, že by například mohl nastoupit na post Staňkova náměstka a spolu s ním počkat, jak dopadnou trestní oznámení, která ministr podal.

Překvapený Šmarda to následně bude projednávat uvnitř sociální demokracie, kde to vyvolá jen další rozruch a zmatky, a výsledkem bude další dezorientace a slabost, nad kterou si Zeman bude lebedit. A někdy v září, v říjnu ČSSD dost možná ustoupí a kývne na to, že Staňka dočasně ponechá ve funkci, což může trvat i do příštích voleb do sněmovny.

Ale kdoví, třeba se Hamáček vyhecuje k tomu, že necouvne ani o píď, a nikoli nezvolení Semína do Rady ČTK, nýbrž jmenování Šmardy ministrem kultury spojí s pokračováním vládního angažmá sociálních demokratů. To by přece jen bylo gesto, které by mělo určitý význam.

Zatím se zdá, že Zeman se nemýlí v tom (bez ohledu na chybný příklad s lumíky), že sociální demokracie má skutečně sebevražedné sklony. Ovšem ne proto, že se rozhodla vyměnit Staňka, ale protože svým vstupem do vlády se vrhla mezi dva predátory, kteří ji bez milosti likvidují, a ona nemá dostatek rozhodnosti a duchapřítomnosti, aby se jim postavila a svedla s nimi sice nerovný, aspoň však nějaký zápas.

Anebo aby udělala to, k čemu se uchýlí každý tvor tak nějak intuitivně a pudově, když čelí krvelačným šelmám: Vzala nohy na ramena. ČSSD naproti tomu stojí, civí a čeká, až bude sežrána a její kosti budou ohlodány a pochutnají si na ní supi a hyeny. Přesto se špatně věří tomu, že by to nechala zajít tak daleko. To, jak dlouho bude trvat, než se probudí, začne pelášit a z vlády uteče, záleží kromě vnitrostranické paniky dané velikostí preferencí i na tom, zda jí Babiš bude poskytovat alespoň zdánlivé ústupky, například nezvolení zmíněného Semína.