Pravda a láska v éře Aeronetu

VIDEO KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Grygar

Lukáš Grygar, syn slavného popularizátora vědy a astrofyzika Jiřího Grygara, se s kamarádkou Adélou Hrivnákovou vlastně jen dobře bavil. A tak trochu omylem a taky trochu naschvál vznikl text, který popisuje absurditu života v informační éře. Jejich video se v mžiku rozšířilo internetem, jako když spadne lavina. Taková odezva ukazuje, že se jim podařilo trefit do černého. Požádali jsme proto Lukáše, aby podrobně popsal, co je spolu s Adélou inspirovalo, co je trápí a čemu věří. Zveřejňujeme jeho vyjádření tak, jak ho zaslal. 

Adéla Hrivnáková a Lukáš Grygar

Adéla Hrivnáková a Lukáš Grygar,zdroj: Archiv

Na koncertě potkáte kamarádku. Dáte si pivo. Mluvíte o muzice, životě, společně vás napadne dát dohromady nějaký hudební projekt. Dáte si další pivo a z hudebního projektu je duet, ideálně československý, když jeden jste z Prahy a druhý z Banské Bystrice. Kolik piv bylo potřeba k náčrtku textu, který mi dnes zpátky citují nejenom kamarádi, jak jsme původně předpokládali?

Přesně před rokem jsme ještě plánovali zpívat: "Protiproud/Zem a vek/v Lidlu čmoud/nie je človek". Duch doby. Uplynulý rok nám nakonec odvály individuální životní peripetie a začátkem ledna, shodou okolností opět v Brně, jsme původní nápad oživili. Nechtěli jsme agitovat k volbám, ale – stihneme to do nich? OSVČ bez deadlinu jsou jako konspirační teoretici bez Sorose.

Přizvali jsme kamaráda Radima, kromě kamery (ve skutečnosti mobilu) a konstruktivní kritiky obstaral také zmínku o "taktické pravdě". Spolu s ní jsme text aktualizovali o Římský klub a fíkus, dvě absurdity letošní kampaně.

Absurdita je tzv. alternativním webům vůbec vlastní. A vlastní je především přístupu, který mají jejich čtenáři. Dokážu ještě rozumět pochybnostem o úrovni a směřování mainstreamové žurnalistiky: ekonomické tlaky na publikovaný obsah jsou reálným problémem a zrychlená doba produkuje neověřené informace a hoaxy i tam, kde zdrojem není kremelské "ministerstvo pravdy".

Velké zpravodajské weby už tolikrát zaplácly titulní stránku nějakým nesmyslem třeba o menšinách nebo migrantech, jenom aby následnou opravu – pokud vůbec nějakou – utopily v záplavě jiných zpráv.

Pochybovat o zavedených médiích ale nemůže vést k tomu, že skočíme do náruče jejich "alternativám" s nulovou věrohodností. Článek z profesionální redakce se ukázal jako zavádějící, tudíž začnu fandit webu, o jehož redakci nevím zhola nic, jen mi konvenuje názorově?

Tenhle logický zkrat je sebevraždou rozumu a v dnešní době nahrává právě kremelské politice zpochybňování pravdy. Putinův režim svou důmyslnou podporou konspiračních webů, falešných účtů na sociálních sítích a protievropských extremistických stran úspěšně rozdroluje nejen důvěru v zavedená média, ale důvěru v žurnalistiku jako takovou, důvěru v odbornost a fakta.

Samozřejmě by nás nenapadlo doufat, že jedna parodická písnička změní cokoli z toho změní. Především nás vůbec nenapadlo, že bude slyšet mimo společenskou bublinu našich kamarádů a jejich okolí. Z doby, ve které žijeme, jsme si prostě chtěli udělat legraci. Několika set tisícová vlna odezvy nás ale utvrdila v naději, že heslo z prezidentské standarty nepřestává platit. Pravda to má v éře Aeronetu setsakra těžké, ale...pořád ještě vítězí.

Lukáš Grygar

Tagy: Česko domácí česká politika česká média umění a kultura média a internet česká kultura

Zdroje: Vlastní