Tajemné odznaky moci českých panovníků

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Korunovační klenoty, odznaky moci a vlády českých panovníků. S trochou štěstí a velkou dávkou vytrvalosti je v nedávných dnech leckdo spatřil na vlastní oči. Na první pohled nejvíce zaujme překrásná Svatováclavská koruna. Nepatří ovšem žádnému z panovníků, ale světci - zemskému patronu svatému Václavovi. 

České korunovační klenoty

České korunovační klenoty,zdroj: Profimedia.cz

A co vlastně přesně patří do korunovačních klenotů? Kromě koruny královské žezlo s jablkem a korunovačním pláštěm, vystavován bývá i meč sv. Václava a korunovační ostatkový kříž. Klenoty doplňují pouzdra a poduška pod korunu.

Nejvýznamnější částí korunovačních klenotů je koruna (z lat. corona = věnec). Však také panovník získal skutečnou legitimitu teprve po korunovaci tou "správnou" korunou na "správném" místě. Naše Svatováclavská, vzniklá na zakázku Karla IV. roku 1346, korunovala jednadvacet králů (včetně Marie Terezie) a osmnáct královen.

Kam se však poděla původní koruna Přemyslovců? Inu, to je tak trochu záhada. Vlastně nevíme. Dle nejpravděpodobnější teorie se stala součástí nové, do níž Karel nechal starý klenot zabudovat.

Symbolika drahých kanemů

Svatováclavská koruna je vyrobena ze silného zlatého plechu a složena ze čtyř dílů s liliemi na vrcholcích. Dvě spojovací pásky - kamary - pocházejí pravděpodobně z opasku Blanky z Valois, svatebního daru od francouzského krále.

A překrásné drahé kameny? Jejich rozmístění i barevné uspořádání má symbolický význam. Na koruně se nachází dvacítka perel a šestadevadesát drahokamů – devatenáct velmi cenných modrých safírů, čtyřiačtyřicet červených spinelů, třicet zelených egyptských smaragdů, jeden rubín, jeden modrý akvamarín, a nakonec velký červený rubelit, (odrůda turmalínu), původem z Pamíru či Hindúkuše, považovaný až do roku 1998 za rubín, a to dokonce největší do šperku zasazený na světě. Přední a zadní straně koruny vévodí barva červená, bočním dílům modrá.

Vrcholek zdobí kříž se safírovou kamejí a relikvií z nejvzácnějších - trnem z Kristovy koruny, jak oznamuje nápis HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI (Zde je trn z Koruny Páně). Koruna s obvodem jednašedesát centimetrů váží téměř dva a půl kilogramu a spočívá na podušce s českými lvy z roku 1866. Kožené pouzdro je opět dílem Karla IV., však si na něm latinsky přečteme, že Léta Páně 1347 pan Karel, římský král a český král, mě udělal k poctě Boží a slávě mučedníka blahoslaveného Václava.

Světec korunu pouze půjčoval

Svatováclavský meč a ostatkový kříž původně ke korunovačním klenotům nepatřily. Korunovační kříž, pořízený okolo roku 1354 rovněž Karlem IV., náležel totiž do Karlštejnského pokladu. Zhotoven ze zlatých plátů ukrývá pod křišťálovým sklem ostatky nejvzácnější - dva trny z Kristovy koruny, několik kousků kříže, část provazu, jímž byl Ježíš svázán, hřeb z Kristova kříže a část houby, na níž podal voják Ježíšovi ocet při ukřižování. Relikvie jsou uloženy i pod kamejemi na koncích kříže.

A Svatováclavský meč, užívaný k pasování rytířů? Snad skutečně patřil samotnému světci, tedy alespoň čepel pocházející z 10. století. Záštita a polodrahokamová hlavice jsou o něco mladší. V čepeli vyseknutý křížek uchovával dnes již ztracený ostatek sv. Václava. Do chrámového pokladu patří rovněž přilba sv. Václava s kroužkovou košilí, pravděpodobně součásti původního světcova brnění.

Pokud by se někdo domníval, že Svatováclavská koruna patřila prostě a jednoduše králi, velmi by se mýlil. Je totiž majetkem svatého Václava. Však také původně spočívala na jeho hlavě, přesněji na relikviářové bustě ve Svatováclavské kapli, a panovník si ji ke korunovaci pouze zapůjčoval.

Čtvrtá nejstarší

Česká koruna je považována za čtvrtou nejstarší v Evropě. Před ní je lombardská, koruna Svaté říše římské a konečně uherská. Lombardská železná v podobě diadému pochází z 9. století. A proč železná? Vnitřní stěna ukrývá tenký železný pásek, dle legendy vykovaný z hřebu, jímž byl ukřižován Kristus. Je tedy i svatou relikvií. Tři a půl kilová zdobná koruna Svaté říše římské vznikla zřejmě ve století desátém.

A uherská neboli Svatoštěpánská? I ona je zasvěcena národnímu světci, tedy sv. Štěpánovi. Skládá se z byzantské koruny z 11. století a mladší latinské. K šikmému kříži na vrcholku se váže hned několik pověstí (symbolická poklona před Bohem, záměrně ohnut Habsburky, chtějícími zlomit její magickou sílu či poškození při převozu).

Žezlo a jablko až pro Ferdinanda

A jak vypadala první korunovace Svatováclavskou korunou? Nejprve se Karel odebral na Vyšehrad, kde jej předvečer slavnosti čekaly církevní obřady a přemyslovská mošna s lýkovými střevíci. Samotná korunovační mše svatá, poprvé sloužená pražským arcibiskupem, pak proběhla dle nového Korunovačního řádu českých králů 2. září 1347 v tehdy ještě románské bazilice sv. Víta.

Jednatřicetiletý Karel je pomazán svatým olejem a oblečen do královského pláště. Arnošt z Pardubic mu předal meč, žezlo a jablko, na hlavu pak vložil novou korunu.

Ostatně ani manželka Blanka nepřišla zkrátka. S rozpuštěnými vlasy ji přivedli před oltář, kde poklekla a čelem se dotkla země. Také ona přijala pomazání, arcibiskup jí navlékl prsten, do ruky vložil žezlo a na hlavu nasadil korunu. Nová královna usedla po Karlově boku. Nechyběl následný slavnostní hodokvas na Havelském tržišti. Materiál z dřevěné hodovní síně byl Karlem věnován na stavbu kostela Panny Marie Sněžné.

Mimochodem Karel při své korunovaci nedržel žezlo s jablkem, které obdivuje dnešní návštěvník. Vystavované klenoty jsou totiž renesanční, a zhotoveny byly pro císaře Ferdinanda I. Méně zdobné a původní se dnes nacházejí ve vídeňské klenotnici.

Také dva a půl metru dlouhý korunovační plášť byl zhotoven teprve v roce 1617. Naposledy užil korunovační klenoty roku 1836 Ferdinand V. Dobrotivý, poslední korunovaný český král.

Cesty po Evropě

Na to, že původně neměly opustit Prahu, se královské klenoty docela nacestovaly. Již Václav IV. je převezl na Karlštejn, Zikmund pak v roce 1420 do uherského Visegrádu a do Norimberku. Na Karlštejn se vrátily o čtvrt století později, aby zde s krátkými přestávkami zůstaly až do roku 1619. Karlštejnští purkrabí byli k ochraně hradu a klenotů vázáni přísnou přísahou - pod trestem smrti, ztráty cti a majetku plus vyhnání potomků ze země.

Za třicetileté války putovaly klenoty hned několikrát. Po bitvě na Bílé hoře se je prchající Fridrich Falcký pokusil odvézt ze země, za saského vpádu se přemisťovaly mezi Prahou a Českými Budějovicemi. Nakonec byly roku 1637 z obavy před Švédy odvezeny do Vídně. Právě zde došlo k záměně žezla a jablka, takže původní "karlovské" klenoty dnes můžete spatřit ve vídeňské Schatzkammer jako Insignien des Königreiches Böhmen.

Sedm klíčů ke klenotům

Prahu pak klenoty spatřily až v roce 1791 při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Uloženy byly v dnešní Korunní komoře, tehdy také vzniká tradice sedmi klíčníků. Do rakouského hlavního města se znovu podívaly během prusko-rakouské války r. 1866.

V předvečer druhé světové války byly krátce odvezeny do Žiliny. Za protektorátu pak došlo k přerozdělení klíčů od komory, do níž s příchodem Heydricha získala okupační moc neomezený přístup.

A slavná pověst, kterak si při prohlídce klenotů 19. listopadu 1941 právě Reinhard Heydrich neoprávněně vložil na svou hlavu Svatováclavskou korunu? Nasadil ji prý i svému osmiletému synkovi, a oba následně zemřeli.

Pravdou je pouze tvrzení druhé - Heydrich zahynul na následky atentátu již 4. 6. 1942, jeho syn Klaus jako oběť autonehody o rok později. To první však musíme zařadit do říše historicky neověřených legend. Z obavy před nálety byly roku 1944 klenoty zazděny do sklepení Starého královského paláce, aby se po vyzvednutí v květnu 1945 natrvalo vrátily do Korunní komory.

Že se vám letos nepodařilo ke slavným klenotům proniknout? Nezoufejte, v historické expozici Starého královského paláce jsou trvale vystaveny jejich kopie. A kromě toho, další příležitost je už za dveřmi.

Tagy: Česko domácí korunovační klenoty dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: vlastní