"Zas budou Vánoce / Kdekdo je před problémem / Jak urvat alespoň / Tu hvězdu nad Betlémem / Jak vyhrát na frontě / A sehnat to co není / Zas budou Vánoce / Ty svátky zapomnění / Zas budou Vánoce / Ty svátky vkladních knížek / Dav najde Ježíška / A hned ho sejme z kříže / Bude z něj manekýn / Tak do výkladních skříní / Nad vším zakrouží / Solventní cherubíni"

Konzum, a hlavně hodně dárků, šajnící světla a tisícovky za výzdobu a vraždu vánočních stromků. Kdybych se zeptal řady svých přátel, asi obdobně by objasnili, proč neslaví Vánoce, zatímco by skrz výlohy obchodních center hleděli na ty, kteří se řídí mustrem "kdo víc má, víc slaví". Jako by šlo o nový fenomén.

Už Charles Dickens kritizoval ve své Vánoční koledě hamižnost a sobeckost. Co Dickens, ale stovky let před ním především Bible. Nesnažím se vás uvrtat do křesťanského paradigmatu, chraň Bůh! Přesto se na chvíli u narození Ježíše Krista zastavme – ostatně podoba Vánoc by bez jeho mytického příchodu vypadala dost odlišně, byla-li by vůbec nějaká.

"Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo," píše se v Evangeliu podle Lukáše. Už před více než dvěma tisíci lety neměli v hostinci místo pro rodící ženu. Před více než sto lety nechal Vydřigroš kvůli svému lakomství málem zemřít dítě v podmínkách ne nepodobných chlévu. Stovky, tisíce let - a stále jsme se nezměnili. Cetky vítězí nad bližními.

"Šťastný a veselý"

"Na lavičce v parku, skrčený pod kabátem / Možná se mu zdá o řízku se salátem / o čistým prádle, o teplý posteli / Mráz mu jeho tvář zkřivil do grimasy / Navždy bude spát, na věčný časy / s přimrzlým úsměvem šťastný a veselý," zpívá kapela Traband v písni nazvané prostě Koleda.

Minulou zimu – a nenechte se zmást tím, že by to letos mělo být jinak – umrzly desítky lidí bez domova. Zatímco se nás Elon Musk snažil dostat na Mars. Jak mnozí tragicko-komicky poznamenávají: Jednoho dne možná budeme schopní osídlit Mars, aby si tak lidstvo mohlo žít mizerně na vícero planetách.

A ano, minulou zimu se prodalo na desítky tisíc nocleženek. Jenže jako přesídlení na Mars je i takové řešení jen chvilkovou kratochvílí přebytku, krátkým odkladem. "Navzdory konstatování lékaře i pravděpodobnému výsledku pitvy je třeba připomenout, že každá smrt člověka bez přístřeší je výsledkem cizího zavinění. Je totiž hlubokým a sdíleným selháním celé společnosti a především politiků, kteří často kvůli vlastním předsudkům a neznalosti zablokovali jediné trvalé řešení kritické situace – státem garantované dostupné bydlení. Bezdomovectví je stále (i mezi politiky) běžně vnímáno jako následek osobního selhání, nebo dokonce 'svobodné volby', což ospravedlňuje neochotu skutečně se zabývat problémy nejchudších lidí," napsal loni výstižně Václav Drozd.

Bez trvalého a udržitelného řešení skutečná změna není možná. Přesto bych - s nutnou dávkou vánočního patosu - konstatoval: nebuďme cyničtí alespoň o Vánocích a vezměme to za druhý konec. Vrcholící rok je možná jediným časem, kdy zajdeme do kostela a kdy si vzpomeneme, že pod okny našeho baráku nebo pod mostem po cestě do práce žijí lidé, kteří nemají ani na jídlo, natož na vánoční stromek, ozdoby, světýlka.

Není však namístě moralistně kázat: vy bezohlední, vzpomenete si jen na Vánoce. Je třeba nabádat k uchování ducha Vánoc po celý rok. A teď nemyslím cinkrlata, betlémy, přezdobené byty nebo od září rozzářené obchodní domy. Myslím lidskost, sounáležitost a vůli pomoci každému bližnímu. Bez ohledu na roční období nebo náladu většinové společnosti. Mám na mysli vše prostupující lásku.

Vánoční poselství by se tak dalo shrnout citátem – o Vánocích jak jinak než biblickým – z 1. listu Korintským: "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem."

Šťastné a veselé!