Všechny tři pokusy, jak tuto církev zapsat, byly neúspěšné. Poslední proběhl v roce 2014. Církev tedy není v ČR registrována (pozor na záměnu, nejde zde o registrovanou Církev Československou husitskou, založenou v roce 1920, pozn. red.).

Průběh registrací popsal v posledním vydání náboženského časopisu Dingir pravoslavný duchovní a religionista Miloš Mrázek. Připomíná, že se církev nejprve pokoušela dvakrát zapsat jako Církev husitská. V rozhovoru pro HlídacíPes.org Mrázek, který se zabývá novými náboženskými směry, mluví o hranicích mezi náboženstvím a politickými hnutími. Jak říká, nemusí být vždy patrná.

• Jak běžná je situace, kdy se za snahou o registraci církve skrývá de facto politické hnutí?

Od roku 2002, kdy začal platit zákon o církvích a náboženských společnostech, který snížil k registraci potřebný počet stoupenců z deseti tisíc na 300, se o uznání státem ucházelo celkem 44 samostatných subjektů; uspěla polovina z nich. Pokud se podíváme na seznam všech těchto žadatelů, tak de facto politická hnutí mezi nimi prakticky nenajdeme. Kromě Církve husitské, respektive Církve husitské Jana Žižky z Trocnova, nějaký politický rozměr znalci řešili snad jen u některých skupin, které se o registraci ucházely jako (rytířský) řád.

Politický a náboženský charakter se však nutně nevylučují. Těžko lze v jistém smyslu političnost oddělit třeba od islámu, což je také jedno náboženství, které se úspěšně registrovalo. Kauzu Církve husitské je však třeba chápat v kontextu dějin Církve Československé husitské (od níž se oddělila), která vznikla po vzniku ČSR bezpochyby jako církev, ale zároveň šlo o politický projekt se sloganem "Pryč od Vídně, pryč od Říma".

Onu teplickou skupinu lze možná pojímat jako husitské fundamentalisty, kteří akcentovali onen nacionalistický a protikatolický aspekt, který se z CČSH spíše vytratil. Sami se tak mohou chápat jako svým způsobem návrat k původním kořenům "mateřské církve", či spíše jejich karikatuře. Je však otázkou, zda se jedná opravdu o politické hnutí s touhou reálně prosazovat program a mít vliv na věci veřejné, nebo jde jen o projevy nenávisti "proti všem". Ale nejsem se situací v Teplicích dobře obeznámený.

• Znalec dokonce konstatoval, že "při předchozím registračním procesu byla Církev husitská znalcem označena za politické hnutí s prvky extremismu, nikoliv za náboženskou společnost". Můžete okolnosti předchozích pokusů o registraci připomenout?

Je to již delší čas, kdy jsem materiály pročítal a podrobnosti si již moc nepamatuji. Ale při pohledu na to, jak se tato skupina veřejně prezentuje nyní, bych řekl, že bych na místě znalce konstatoval asi to samé. Jak už jsem však uvedl, hranice mezi náboženským a politickým rozměrem nemusí být vždy patrná. Ale myslím, že odpověď na vaši otázku dali sami představitelé této skupiny, když komentovali zamítavé stanovisko Ministerstva kultury, u něhož se chtěli nechat registrovat jako církev: "Budeme i nadále z pozice církve neregistrované hájit české zájmy a naopak pranýřovat mnohá česká politická rozhodnutí".

To opravdu nezní jako program církve nebo náboženské společnosti. Jinak ve dvou minulých případech byl důvod odmítnutí také v názvu církve – hrozila záměna s registrovanou CČSH, která je běžně označována také právě jako „církev husitská“. Pro třetí pokus proto název rozšířili o onoho Jana Žižku.

• Jaké jsou nástroje státu se takovým snahám bránit?

Prověřování žádosti se odbor církví Ministerstva kultury věnuje velmi pečlivě. Důkladně se prověřují podpisy stoupenců a až příliš často shledává nesrovnalosti, nebo přímo konstatuje pokus o podvod – to když se ukáže falšování podpisů. Potíže s podpisovými archy měla i zmíněná církev. Případnou společenskou nebezpečnost žádající církve pak Ministerstvo kultury konzultuje s Ministerstvem vnitra. Samozřejmostí jsou posudky znalců z oboru religionistiky.

• Proč vlastně spolky o registraci usilují? V čem je výhodná pro jejich činnost a proč nestačí pouhá registrace například jako spolek nebo politické hnutí?

Obecně je to věc určité prestiže. Neregistrovaná církev může být vnímána jako neseriózní či jako nějaká "sekta", naopak registrovaná je jaksi prověřená. To tedy v případě, že jde skutečně o náboženství. Někdy byla žádost vlastně jen recesí (Pivní církev), jindy šlo o snahu prosadit nějaký požadavek s poukazem na náboženskou svobodu (Konopná církev legální užívání konopí, Církev smíchu na fotografiích v občanských průkazech).

• Jaké módy fungování u církví jsou? Ve smyslu registrované, neregistrované, v žádosti, případně další? Mohou neregistrované církve vyvíjet činnost, případně jsou pro ně stanovena omezení?

Náboženské společnosti mohou fungovat jako náboženství – shromažďovat se k bohoslužbám atd. Právně mohou existovat jako zapsaný spolek, nadace a podobně. Registrace podle zákona 3/2000 s sebou přináší, jak už bylo řečeno výše, uznání onoho náboženského charakteru. Skutečné výhody přináší až tzv. zvláštní práva, kterým se těší vlastně jen ty náboženské společnosti, které byly registrovány před rokem 2002 – zřizování škol, působení v armádě či ve věznicích, uznávání jejich sňatků, zpovědní tajemství  a jiné.

• Podobná situace panuje kolem "pravoslavné" církve v Teplicích, můžete opět popsat, co a kdo je v pozadí tohoto projektu? Jsou zde nějaké širší vazby na politické pozadí?

Zodpovězení této otázky by vyžadovalo delší pojednání. Stručně lze říci jen to, že v čele církve, která se rovněž ucházela o registraci, stojí pravoslavnou církví suspendovaný kontroverzní kněz z Teplic, mimo jiné velmistr tzv. Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého a Heleny. Tento údajně nejstarší rytířský řád dokázal získat přízeň (a finanční podporu) některých známých a někdy také kontroverzních osobností ze světa byznysu i politiky. Ale vyloženě o politickém pozadí bych asi nehovořil.

Osobně se domnívám, že jde spíše o prezentaci ega a uspokojování vlastních zájmů než o reálnou snahu politického působení. Vezměte si už jen tu skutečnost, že si píšete neuvěřitelný počet akademických církevních i šlechtických titulů před i za jménem a pak kandidujete na nevolitelném místě nezvolitelné strany.  Tuším, že naposledy to byli Rozumní. Pokus o registraci skončil mimo jiné také na faktu, že mnohé podpisy stoupenců se ukázaly být falešné.

• Jak na vás působí situace, kdy společná modlitebna v Teplicích je jednou vybavena v husitském "stylu", podruhé v pravoslavném. Je takové sdílení u církví běžné?

Není nic tak neobvyklého, že si církve takto vypomáhají. Například v Pardubicích si farnost převážně ukrajinských pravoslavných půjčuje římskokatolický kostel. Přes týden jsou tam katolické bohoslužby, v neděli se interiér promění na typicky pravoslavný. V protestantském prostředí jsou zase žádané modlitebny adventistů, protože ti je využívají v sobotu, a v neděli jsou tedy volné. To skutečně není nic neobvyklého. V tom teplickém případě jde navíc o osobní vazby a podobný styl vystupování protagonistů obou církví.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky