Začněme právě na Zelený čtvrtek. V tomto dnu, který se stále nachází v postním období, lidé brzy ráno jídali kus pečiva, často Jidáše, které se právě na Zelený čtvrtek pečou, namazané medem. A pak vyšli do přírody „omýt se“ ranní rosou. Věřilo se, že oba zvyky jim udrží dobré zdraví.

Tradiční snídaně měla zajistit, aby byl člověk po celý rok chráněn před žihadly vos a včel i hadím uštknutím, otužovací rituál pak sliboval ochranu před chorobami. Jidáše jako oblíbené velikonoční pečivo v posledních letech slaví svůj comeback. Velmi brzy ráno je však v současnosti zřejmě peče a snídá už málokdo. Na Zelený čtvrtek hospodyně také ještě před svítáním zametaly a smetí vynášely z domu, aby se v domě nedržely blechy a jiná havěť. Na Zelený čtvrtek byly i zapovězeny hádky a půjčování peněz - zatímco prvním opatřením si lidé „pojišťovali“ klid od svárů, druhým budoucí finanční prosperitu.

Na Velký pátek, den ukřižování Ježíše Krista, se držel přísný půst. Také se ale věřilo, že se ve skalách otvírají poklady, a lidé je hledali. Na Velký pátek se také nesmělo „hýbat zemí“ a nepracovalo se v polích a zahradách. Ženy nepraly prádlo, protože jinak by bylo mácháno v Kristově krvi. A tuto činnost nesměly nechat ani na mužích.

Ochrana před uštknutím i blesky

Před svítáním se předly takzvané pašijové nitě, které pak ženy všívaly do oblečení, aby chránily hospodářství před přírodními pohromami a lidi před utopením a uhranutím. Nitě se však nevšívaly do punčoch - tím by se jejich moc pošlapala.

Bílá sobota, jinak klidný, tichý den, se nesla v duchu uklízení. Lidé také bílili svá obydlí. Vše se prostě připravovalo na Boží hod velikonoční. Ten pak přinesl mše a hodování, i ve svátečních hostinách však byly prvky, které do dnešních dní nepřežily.

V některých domácnostech si třeba ještě před obědem členové rodiny rozdělili vejce, které pak společně snědli, aby zůstali zdraví a pohromadě. Někde se také připravovaly velikonoční oplatky z nekynutého těsta pečené ve formách s nápisy, což už také prakticky vymizelo. Na Velikonoční pondělí se pak původně malovala vejce jen na červeno. Červená totiž byla barvou života - až později vejce začala hrát i dalšími barvami.