Vzácné jméno plné tajemné temnoty i neobvyklé síly. V Česku ho nosila jen jediná žena

Zní jak z pohádky nebo vyprávění o rytířích a dracích, přece je ale skutečné. Šance, že ale osobně nějakou potkáte, je prakticky nulová. V Česku totiž existuje záznam o jedné jediné.

Morana zní temně, až ponuře, což není žádná náhoda: Ve slovanském folklóru je známá jako bohyně či nadpřirozená bytost spojovaná se zimou a smrtí. Figurína, která ji měla zpodobňovat, se kdysi vynášela z obce a obřadně topila nebo pálila na znamení obrození. A třeba v Polsku tahle tradice stále přežívá v řadě vesnic.

Kořen slova navíc odkazuje na nákazu, nemoc, pohromu. 

Ale kde je temnota, tam musí být i světlo a Morana rozhodně nemusí být jen symbolem zániku a skonu. Naopak, pointa rituálů spojených s Moranou je úplně jiná, totiž cyklus života, očista a nový začátek, což byl v pohanských dobách klíčový aspekt existence.

Jinak řečeno: Zima se odnese a vznikne prostor pro nový život, jaro. Morana se tak může stát archetypem proměny, transformace. Může být doslovnou i metaforickou strážkyní přechodu, může být jménem pro někoho, kdo se nebojí radikálních změn či má odvahu odejít od toho, co už není potřeba.

Morana (přeneseně také Morena, Marzanna či dokonce Mařena) je skutečné jméno se slovanskými kořeny, ač může znít cizokrajně. A v Česku se jedná o skutečnou raritu: Data z roku 2011 uvádějí jednu jedinou Moranu v celé zemi. 

Ministerstvo vnitra později přestalo zveřejňovat detailní statistiky, což znamená, že ve skutečnosti nevíme, kolik jich máme v Česku dnes. Možná pořád jednu. Možná už žádnou. A možná se dívek se jménem plným síly ke změně stihlo narodit víc.