Vzácná diagnóza: žena slyší vlastní tělo zevnitř

Dvaatřicetiletá Gemma Cairns ze Skotska žije celý život v nepřetržitém hluku, který nepřichází z okolního světa, ale z jejího vlastního těla. Ticho pro ni není stavem, který by si dokázala vybavit z paměti. I v naprostém klidu slyší proudění krve v žilách, tlukot srdce a dokonce i pohyby vlastních očí. Zvuky, které většina lidí nikdy nezaznamená, jsou pro ni neustálým doprovodem každého dne.

Jako dítě i dospívající považovala tento stav za samozřejmost. Myslela si, že takhle svět vnímá každý. Teprve když se o svých potížích zmínila matce, poprvé narazila na překvapení a pochybnosti. Postupně jí začalo docházet, že něco není v pořádku. Následovalo dlouhé období hledání odpovědí, během kterého opakovaně navštěvovala lékaře, ale místo vysvětlení dostávala jen další a další léky na domnělé problémy s ušima a dutinami. Nic z toho nepomáhalo a Gemma se pomalu smiřovala s myšlenkou, že se pravdy možná nikdy nedopátrá.

Skutečné vysvětlení přišlo až ve chvíli, kdy se dostala ke specialistovi, který její potíže dokázal správně pojmenovat. Ukázalo se, že trpí velmi vzácným onemocněním, při němž chybí část drobné spánkové kosti v obou zvukovodech. Tento defekt způsobuje, že zvuky vznikající uvnitř těla nejsou tlumeny tak, jak by měly být, a místo toho se zesilují. Výsledkem je nejen extrémně citlivý sluch, ale také poruchy rovnováhy, závratě a neustálý pocit přetížení.

Život v permanentním hluku

Každodenní fungování je pro Gemmu výrazně náročnější než pro ostatní. Kombinace vnějších zvuků a vnitřního hluku dokáže být vyčerpávající, přesto se snaží žít co nejběžnější život. Pracuje, stará se o rodinu a odmítá se uzavřít do izolace. Jsou ale situace, kdy je hluku jednoduše příliš. Pokud se kolem ní sejde víc zvuků najednou, její smysly se přetíží a tělo reaguje závratěmi, nevolností a ztrátou rovnováhy.

zdroj: Profimedia.cz

Velký problém představuje i pohyb. Jakmile se zvýší srdeční tep, například při rychlejší chůzi nebo fyzické aktivitě, slyší Gemma tlukot srdce mnohem intenzivněji. To ji připravilo o možnost pravidelně sportovat, přestože by si to přála. I obyčejné otočení hlavy nebo rychlý pohyb očí ji může vyvést z rovnováhy natolik, že má pocit, jako by byla opilá. Přestože tyto stavy nejsou navenek viditelné, výrazně ovlivňují kvalitu jejího života.

Dlouhá léta navíc bojovala s pocitem nepochopení. Sama nedokázala zvláštní zvuky přesně popsat a okolí si jen těžko umělo představit, co vlastně prožívá. To vedlo k frustraci i pochybnostem, zda její potíže někdo bere vážně. Přesto se nevzdala a dál hledala řešení.

Naděje na skutečné ticho

Lékaři nakonec doporučili chirurgické řešení, které by mělo chybějící kostní strukturu nahradit a zabránit přenosu vnitřních zvuků. Zákroky je nutné provádět postupně, protože zásah do rovnovážného ústrojí znamená dočasnou ztrátu stability. Gemma už má za sebou jednu operaci a ví, že cesta k cíli není jednoduchá. Rekonvalescence byla náročná a vyžadovala velkou dávku trpělivosti, odvahy i podpory okolí.

Navzdory rizikům se rozhodla pokračovat. Vidina toho, že by mohla poprvé v životě zažít opravdové ticho, pro ni znamená obrovskou motivaci. Nejde jen o absenci hluku, ale o možnost odpočinku, klidu a běžného fungování bez neustálého přetížení smyslů.

Gemma dnes otevřeně mluví o svém onemocnění a věří, že její příběh může pomoci dalším lidem, kteří se potýkají s podobnými příznaky. Podle ní nejde jen o vzácnost diagnózy, ale také o její časté přehlížení. Mnoho lidí může žít s podobnými potížemi, aniž by tušili, že existuje vysvětlení i možnost léčby. Pro Gemmu samotnou je naděje na ticho symbolem nového začátku a důkazem, že vytrvalost může nakonec přinést odpovědi.