Nafukovací plavací rukávky (nebo chcete-li křidélka) bývají dnes vyzdobené všemožnými dětskými motivy – od myšáka Mickeyho až po Pokémony. Ty klasické ale bývají nejčastěji jasně oranžové, aby byly už zdálky jasně vidět. Koneckonců jsou určeny především dětem, ale tu a tam jimi nepohrdne ani dospělý.

Na začátku příběhu této pomůcky přitom byla nehoda, která naštěstí dobře dopadla. Stala se dceři hamburského obchodníka a vodního záchranáře Bernharda Markwitze (1920-2000), který pocházel z hoteliérské rodiny a pracoval jako plavčík a vodní záchranář. Po válce se z rodného Královce odstěhoval do Hamburku, kde obchodoval s lihovinami a kosmetikou a od roku 1957 učil děti plavat na základě své vlastní metody.

V roce 1956 jeho tehdy tříletá dcera Annette (dnes Raveová) spadla do zahradního jezírka a málem se utopila. Tohle už se nesmí nikdy opakovat, řekl si tehdy Markwitz a začal přemýšlet, co by mohlo drobotinu ochránit před utonutím lépe než tehdy rozšířené a nešikovné korkové plovací kruhy.

Svá nafukovací křidélka poprvé představil 13. června 1964 v Hamburku. Prozřetelnost zřejmě viděla, že jde o dobrou věc, a tak byl Markwitzovi příznivě nakloněn i osud: vyhrál v loterii 253 tisíc marek, které použil jako nezbytný počáteční kapitál pro založení firmy BEMA. Ta se později rozšířila i do Thajska a na Tchaj-wan a pod touto značkou se prodalo na 160 milionů kusů Makrwitzových rukávků.

Těžko někdo spočítá, kolik dětských životů hamburský obchodník a vynálezce zachránil tím, že malým (ne)plavcům "dal křídla". Každopádně obdržel v roce 1982 Spolkový kříž za zásluhy se stuhou. Zemřel v únoru 2000 v 79 letech.