Vítězem v bitvě, která nebyla

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Při sestavování vlády se ukazuje slabost jejího předsedy Andreje Babiše. Je to právě on, na jehož úkor posiluje prezident Miloš Zeman, když s ním premiér odmítá jít do konfliktu. Babiš tak neoslabuje jen svoji pozici, ale i pozici svých nástupců.

Andrej Babiš

Andrej Babiš,zdroj: Profimedia.cz

Andrej Babiš byl podruhé jmenován premiérem 6. června. Za tu dobu se ukázalo, že situaci kolem vzniku své druhé vlády nemá vůbec v rukou. Více než dva týdny mu jen trvalo, než oznámil jména ministrů za hnutí ANO. Především ale selhává v jednání se sociálními demokraty, komunisty a prezidentem Milošem Zemanem.

Pokud by hlava státu Miroslava Pocheho skutečně nejmenovala ministrem zahraničních věcí a dočasným řízením ministerstva by byl pověřen předseda sociální demokracie Jan Hamáček, který by působil i jako ministr vnitra, šlo by o jasný důkaz, že Babiš svoji roli nezvládl. A čím déle by trval stav, kdy Poche sice byl premiérem do úřadu navržen, ale prezident ho odmítá jmenovat, tím horší vizitka by to pro Babiše byla.

Co je to za premiéra, který není schopný si na prezidentovi vynutit, aby jmenoval ministra, kterého mu navrhl? Přitom ústava je na jeho straně. Provizorium, kdy by Česká republika neměla řádného ministra zahraničí, by šlo na vrub Babišovi. To on měl hlavu státu přimět, aby jeho návrhu vyhověla. Zatím se nezdá, že by na tom šéfovi hnutí ANO jakkoli záleželo.

Neformální vládce Černínského paláce  

Zvláštní bylo už to, že v pátek měl prezident nejprve schůzku s Pochem a následně s Hamáčkem, od čehož si Babiš sliboval, že šlamastyku s ministerstvem zahraničích věcí vyřeší. Žádný div, že to pak vypadá, že vládu nesestavuje premiér, ale Zeman, když i sám Babiš přiznává, že ta rozhodující jednání se nekonají s ním, nýbrž s prezidentem v Lánech. A premiérovi to zjevně nevadí.

Předseda hnutí ANO uzavřel koaliční smlouvu se sociálními demokraty, nikoli s KSČM a Milošem Zemanem. Když jsou prezident a komunisté proti tomu, aby Poche byl ministrem, premiér přesto nepočítá s tím, že by ustoupili oni, ale předpokládá, že to budou právě sociální demokraté.

Babiš se tak rozhodl vyhnout konfliktu s prezidentem. Stačí mu, že je premiérem a vládne, zbytek ať si vyřeší sociální demokraté. Když chtějí za ministra Pocheho, ať si to s prezidentem vyjednají. A Hamáček si opravdu se Zemanem vyjednal to, že prozatím bude ministerstvo řídit on sám.

Předseda vlády se uchránil od střetu se Zemanem a Hamáček s Pochem dosáhli toho, že Poche bude premiérem oficiálně na ministerstvo navržen. Ve spolupráci s Hamáčkem si na něj pak může dosadit své lidi a mít v něm rozhodující vliv, přestože ministrem zatím formálně nebude. Také tím bude učiněno zadost koaliční smlouvě, kterou spolu hnutí ANO a ČSSD uzavřely. Píše se v ní, že předseda vlády by měl respektovat návrh na ministry od předsedy příslušné koaliční strany.

Vítězové a poražení 

Vyjednané provizorium se tak docela dobře může stát trvalým stavem, protože sociální demokraté nebudou mít moc velkou motivaci na ministerstvo navrhnout někoho jiného než Pocheho. Ovšem premiér bude s postupujícím časem pod stále větším tlakem, aby věc napravil. Otázka je, co se stane, až Babišova vláda získá důvěru.

Může to dopadnout i tak, že pokud ČSSD na ministra nenominuje někoho, kdo prezidentovi vyhovuje, udělá to sám Babiš - a sociální demokracie s tím nic nezmůže. Hlavní páku, kterou na hnutí ANO má, je hlasování o důvěře, a o tu brzy přijde.

Babišovi zjevně nezáleží na tom, že je prezidentem při sestavování vlády upozaďován. A nezajímá ho, jaké to bude mít následky. Neoslabuje tím jen sebe jako premiéra, ale i tento post do budoucna. Naopak Zeman neposiluje jen svou osobu, spolu s ním rovněž sílí úřad hlavy státu.

A po nás potopa 

Prezident, který do funkce nastoupí po něm, zaujme pozici, kterou se Zemanovi podařilo na vládě vyvzdorovat. A pokud se rozhodne pokračovat v díle svého předchůdce a dále posilovat prezidentský post, bude mít k tomu po Zemanovi nejlepší možné podmínky a vyšlapanou cestičku. Každý další ústupek ze strany premiéra, každý konflikt, do kterého s hlavou státu nejde, je něčím, čeho může Zemanův nástupce jednou využít.

Proto když Babiš minulý týden ve Dvaceti minutách Radiožurnálu prohlásil, že je absurdní, aby na prezidenta podával stížnost k ústavnímu soudu, a že nevyhledává spory, je to Zemanovo velké vítězství. Co je lepší než soupeř, který z vlastní pohodlnosti, lenosti či krátkodobého prospěchu s vámi do sporu ani nejde a nechá vás vyhrát předem?

Babiš se samozřejmě sporům nevyhne. Ten se sociální demokracií se jen odkládá. Až ji nebude potřebovat, spor s ní rád vyhledá. Kdežto prezident tak snadno nahraditelný není, tak proč si s ním kazit vztahy? Tam se mu zkrátka nehodí jít do konfliktu. Sociální demokraté to dříve nebo později odnesou, ale mohou si za to sami.

Mohli být v opozici a tam na sobě pracovat, a ne se zlobit s Babišem, který je jen využije a odhodí. Až bude po hlasování o důvěře, šéf hnutí ANO už na ně nebude brát vůbec žádné ohledy. A oni se tomu buď přizpůsobí, nebo se bude vládnout bez nich.

Tak nebo tak největší škoda je napáchána na vzájemném postavení prezidenta a premiéra. Těžko předsedu vlády nutit, aby bojoval s někým, z koho si udělal spojence. Raději se stane slabým premiérem, který vládne pod patronátem prezidenta Zemana. Nedá se s tím dělat mnoho. Snad jen nebýt ve vládě, ve které si premiér nechá ukrajovat ze svých pravomocí prezidentem. Přítomností v takovém kabinetu totiž neškodíte jen sami sobě, ale i celému politickému systému a všem, kteří přijdou po vás.

Tagy: ČSSD Česko domácí KSČM Ministerstvo zahraničí hnutí Ano prezidentské pravomoce česká vláda český prezident česká politika Poslanecká sněmovna ČR

Zdroje: Vlastní