Europoslanec Miroslav Poche se stal překážkou, která i po nekonečných jednáních může ještě zabránit vzniku vlády s důvěrou. Zdá se to neuvěřitelné. Stačí pár měsíců a bude to rok, co se konaly volby do sněmovny, a vládní kabinet, který by obdržel důvěru, se nám vzdaluje jako fata morgana na rozpáleném asfaltu.

Sociální demokraté si po třech týdnech odhlasovali vstup do vlády a Andrej Babiš, již podruhé jmenovaný premiérem, by tak už konečně mohl se svým kabinetem v dolní komoře získat důvěru. Ovšem komunisté jsou proti tomu, aby se ministrem zahraničních věcí stal Poche, prezident Zeman ústy svého mluvčího Jiřího Ovčáčka vzkázal, že Pocheho ministrem zahraničí nikdy nejmenuje, a předseda hnutí ANO na to bezradně kouká, chvíli říká to a chvíli ono a řešení problému nechává na jiných.

Nejprve uvedl, že Pocheho navrhnout nemůže, protože by vznikla ústavní krize, potom se rozhodl, že prezidenta nejprve informuje o kandidátech na ministry, a umožní tak Pocheho schůzku s hlavou státu. Poche se tedy s prezidentem sejde a Babiš doufá, že spolu věc vyřeší. A člověk zírá. Co šéf ANO dělal doteď?

Tři týdny trvající referendum v sociální demokracii mu poskytlo dost času na to, aby vše vyjednal. Nyní by jen oficiálně navrhl ministry, prezident by je jmenoval a šlo by se do sněmovny pro důvěru. Po vyhlášení referenda už mohla být veškerá hlavní jednání ukončena a Česká republika by jasně směřovala k vládě s důvěrou.

Babišova vláda, práce a odpovědnost 

Sociální demokraté si vládní angažmá sice odhlasovali, ale vznik kabinetu je pořád ve hvězdách. A to z jediného důvodu: Babiš za celou dobu nebyl schopný problém s Pochem vyřešit, jako by čekal, že po zveřejnění výsledků referenda se to vyřeší samo, ČSSD či prezident couvne a bude hotovo. Zatím však nikdo necouvá, naopak Pocheho začali hlasitě odmítat i komunisté.

Strategie, kdy se napřed čeká, až sociální demokracie vstup do vlády schválí, a pak se na ni vytvoří koncentrovaný nátlak, že to musí být bez Pocheho, je krajně nezodpovědná. Jednak celou věc natahuje, a pak hrozí, že ČSSD se tváří v tvář takovým hrátkám zatvrdí a neustoupí ani o píď, takže dosavadní jednání spadnou pod stůl. V takovém případě by se přitom sociální demokracii nikdo nemohl divit.  

Pokud se Poche komunistům nelíbí, měli o tom s Babišem seriózně jednat, a to už před začátkem sociálnědemokratického referenda. Stejně tak pokud se jmenováním Pocheho nesouhlasí prezident, měl si to s ním Babiš už dávno vyříkat.

Sociální demokraté jednají o vstupu do vlády s předsedou hnutí ANO, s ním se mají dohodnout na tom, koho do ní vyšlou, a na premiérovi pak je, aby to vyjednal s komunisty a prezidentem a v případě potřeby je postavil před hotovou věc. Ostatně jejich vláda to není. A ne, že teď Poche bude přesvědčovat prezidenta a kdoví koho ještě, že je vhodným kandidátem na ministra. Tohle je Babišova práce, jeho vláda a jeho odpovědnost.

V obklíčení ještě větších záporáků 

Předsednictvo ČSSD stranické kandidáty na ministry a mezi nimi i Pocheho odsouhlasilo ještě před konáním referenda. Členové strany tak hlasovali s vědomím toho, kdo je má ve vládě zastupovat. Sociální demokracie tak od začátku byla transparentní a Babiš měl dostatek prostoru na to, aby se se situací popasoval. Zatím to vypadá, že s ní vůbec nehnul.   

Klíčová událost se odehrála v sobotu, kdy se za Pocheho pevně postavil předseda ČSSD Jan Hamáček. Rozhodně ho neplánuje hodit přes palubu. Hamáček je tak obviňován, že je pouhou loutkou, kterou si Poche vodí na provázku. Nebude asi daleko od pravdy, že šéf sociální demokracie je na Pochem minimálně zčásti závislý, potřebuje jeho podporu uvnitř strany a nemůže si dovolit sklapnout podpatky a říct Babišovi, Zemanovi a komunistům, že bude po jejich.

Nejde ale jen o Hamáčka. Kdyby nebylo Pocheho a jeho vlivu v ČSSD, dost možná by straníci v referendu vstup do vlády odmítli. Přece jen celých 40,2 procenta hlasujících bylo proti a Pocheho Praha výrazně napomohla tomu, že strana nakonec na vládní účast kývla. Není náhoda, že v hlavním městě bylo pro 72,51 procenta hlasujících. Pouze ve Středočeském kraji a na Vysočině to bylo více. Zato v Plzeňském kraji to bylo jen 38,23 procenta, v Ústeckém 36,4 procenta a v Jihomoravském 46,31 procenta hlasujících.

Navíc ačkoli Poche není žádný kladný hrdina a Mirek Dušín, nastalá situace mu může získat sympatizanty i tam, kde by je ani zdaleka nehledal. Rozložení sil, kdy stojí proti všem (tedy Zemanovi, Babišovi i komunistům), může mít pro leckoho rysy klasického příběhu, kdy se hajzlík stane hrdinou, kterému se drží palce, protože čelí ještě mnohem větším záporákům.

Neudělat ze sebe ještě větší hlupáky 

Záležitost je to poučná i v tom smyslu, že můžeme sledovat na jedné straně politický um a schopnost prosadit si svou, a na straně druhé přešlapování na místě a pouhé reagování na to, co se právě děje. Zemanovi ani Pochemu totiž nelze upřít značnou šikovnost, se kterou jdou za svým cílem. O to víc vynikne beztvarost a odevzdanost Andreje Babiše, který jen čeká, jak to dopadne, a není schopný ve hře, ve které jde o jeho vládu, sehrát rozhodující roli, dupnout si a vynutit si svou vůli, aby už konečně bylo jasno. Pokud to ovšem neudělá, rozhodne to, komu a zda vůbec povolí dřív nervy.

Komunisté Zemanovi výrazně pomohli, jinak by byl v odmítání Pocheho sám a jeho pozice by byla mnohem slabší. ČSSD bude samozřejmě pod velkým tlakem, aby couvla a na Pochem dál netrvala. V téhle chvíli však mnohem více než na něm záleží na tom, aby ze sebe sociální demokraté neudělali ještě větší hlupáky, než za jaké už jsou, a nenechali sebou mávat, jak chce Zeman a komunisté.

Proto i ti, kterým Poche není po chuti, mohou být na jeho straně, protože nebudou chtít, aby sebou ČSSD nechala takhle orat. Také se ukazuje, že pokud mají být sociální demokraté v budoucí vládní sestavě silným partnerem hnutí ANO a zvládnout tlaky z Hradu či KSČM, potřebují ve vládě někoho, kdo je schopný čelit trojici Zeman, Babiš a Filip. Zdá se, že někým takovým by mohl být právě Poche. V přetahované s politickými soupeři či partnery může být užitečný, a to i s vlastnostmi, které nejsou zcela pozitivní.

Sociální demokraté teď nemusí vyvíjet žádnou velkou iniciativu. Stačí, když si budou stát na svém a opakovat, že si nenechají z Hradu či z ulice Politických vězňů diktovat jména svých ministrů. To je totiž jádro sporu, a pokud ho budou takto formulovat, nemohou ztratit víc, než už ztratili. Předně musí konflikt, který se rozehrál, vrátit tam, kam patří: před premiéra Babiše.

To on musí zajistit, aby vznikající vláda opravdu vznikla. ČSSD to za něj nevyřeší. Stačí, že jde do vlády s trestně stíhaným premiérem, který pro ni podle sjezdového usnesení představuje problém. Ještě aby si nechala mluvit do složení svých ministrů. To by se už rovnou mohla nechat rozpustit.