V Česku se hraje už déle než půl roku o vládu s důvěrou. To je doba, během které zasejete i sklidíte. Jenže v české politice sklizeno není. Sklizeň, na jejímž konci bychom se měli dočkat koalice ANO a sociální demokracie tolerované komunisty, komplikuje spor o Miroslava Pocheho.

Miloš Zeman se postavil na zadní a nechce sociálního demokrata jmenovat ministrem zahraničí. Vrazil tím klín do koalice i mezi samotné sociální demokraty. Hra o vládu se tak stala komplikovanější a nepřehlednější.

Udělejme si v ní přehled a připomeňme role, které hrají hlavní aktéři.

Miloš Zeman, mstitel

Umí odplácet. Nikdy nezapomíná na ty, kteří mu šlápli na kuří oko. Poche mu na ně šlápl, když vyzýval k volbě jeho konkurenta v prezidentských volbách Jiřího Drahoše.

Zeman na něj tedy vytáhl tři roky starý článek na Facebooku, v němž se Poche přimlouval za to, aby Česko přijalo pět stovek běženců. Označil ho za sluníčkáře, který ve vládě nemá co pohledávat a kterého nikdy ministrem zahraničí nejmenuje.

Možná si vzpomenete, že před dvaceti lety, když byl Zeman premiérem a Václav Havel na něj naléhal, aby jmenoval ministrem zahraničí někoho jiného než Jana Kavana, okřikl tehdejšího prezidenta, aby splnil svou povinnost a neporušoval ústavu.

Jistě, dá se to odbýt Zemanovým oblíbeným bonmotem "jen blbec nemění názory". K tomu se ale dá podotknout: Pokud nechcete vypadat jak blbec, nemůžete je měnit příliš často.

Miroslav Poche, nestyda

Politik, který se dere do chystané vlády a nestydí se. Stydět by se přitom měl.

Miroslav Poche zvaný pošík | zdroj: Profimedia Miroslav Poche, kádrová rezerva sociální demokracie z Evropského parlamentu, býval součástí pověstného tria sociálních demokratů Poche-Březina-Hulinský na pražské radnici. Ruku v ruce s pražskou partou ODS si tahle trojka přihrávala kšefty v dozorčích radách městských podniků. Z honorářů pak její členové plnili své kapsy i stranické pokladny.

Poche se však jednou prořekl a popsal způsob, jak peníze nepozorovaně a bez zdanění přesunout přes prostředníky do stranické pokladny. Tak ho strana "potrestala" a uklidila do bruselského "exilu".

Vykutálený Poche vycítil svou příležitost v postupu na prestižní místo letos při volbě stranického vedení. Zajistil Hamáčkovi podporu pražské organizace a řekl si o protislužbu - místo šéfa diplomacie. Proč ne? Drzé čelo je přece lepší než poplužní dvůr.

Andrej Babiš, větroplach

Pro premiéra platí "kam vítr, tam plášť", přesněji "kam Zeman, tam Babiš" (ačkoli i tohle pravidlo má své výjimky). Poche mu zprvu nevadil. Obrátil až po audienci u prezidenta a poté, co mu vrchní velitel sdělil, ať k němu s Pocheho nominací nechodí.

Nato Andrej Babiš zvěstoval, že Pocheho na ministerstvo zahraničí nechce ani on. K tomu připojil poznámku, že ho diskvalifikuje nejen přístup k migraci, ale také máslo na hlavě – kmotrovská minulost z éry, kdy působil na pražské radnici. Jako kdyby Babiš, který se blýskl dotační fintou (Čapí hnízdo) a daňovým trikem s korunovými (nezdaněnými) dluhopisy, neměl másla na hlavě několikanásobně víc.

Jan Hamáček, zoufalec

Snaží se udržet pohromadě rozklíženou sociální demokracii. Ve straně to však skřípe čím dál víc.

Nevypadá dobře, když šéf partaje nedokáže praštit do stolu a prosadit svého člověka. Jan Hamáček kličkuje jako zajíc při lovu. Nic jiného mu však nezbývá, když za sebou nemá stranu, která drží pohromadě.

Dělat velitele poražené a demoralizované armády, ve které vojáci kašlou na disciplínu, není lehký úděl. Kdoví, jestli Hamáček už nelituje, že do čela sociální demokracie kandidoval.

Jiří Zimola, podrazák

Zradil Hamáčka, který držel barikádu a nechtěl ustoupit. Připustil, že oranžoví si mohou najít jiného kandidáta na šéfa diplomacie. A z rukávu vysypal bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka.

Říká se, že lidé, kteří vás udeří pod pás, nedosáhnou výš. Bude to platit také pro Jiřího Zimolu? 

Vojtěch Filip, sedmilhář

Šéf komunistů tvrdil, že Poche v Evropském parlamentu hlasoval pro to, aby Evropská komise na Česko uvalila sankce, pokud česká vláda nebude ochotna přijímat migranty. Byla to lež jako věž, dnes se také říká dezinformace. A Vojtěch Filip to dobře věděl.

Nehoráznost, dá se říct. Ještě nehoráznější však byla Filipova odpověď na otázku: "Proč jste to říkal, když víte, že to není pravda?" Filip na ni opáčil: "A proč bych to neříkal?"

"Kdo je komunista, je lhář. To je společný rys komunistů," řekl kdysi druhý československý prezident Edvard Beneš. Po desetiletých zkušenostech s komunisty by tedy nemělo překvapit, že šéf komunistů lže, až se hory zelenají. Překvapuje však (aspoň autora článku) to, že Češi jsou ochotni lháře volit do parlamentu.

Tomio Okamura, šplhounek

Samuraj se po Zemanově a Filipově boku zapojil do kampaně proti "vlastizrádci" Pochemu. Jeho případnou účast ve vládě Tomio Okamura na Facebooku označuje za znamení, že se koalice chystá ve velkém přijímat migranty.

Mezitím za oponou vyčkává na lepší roli, která by mu zajistila větší vliv na vládu. Šéf Svobody a přímé demokracie, co do počtu poslanců čtvrté nejsilnější strany, je na ni natěšený jako výrostek na jointa. Mohl by se jí dočkat, kdyby se koalice ANO a sociálních demokratů rozpadla. Zatím účinkuje jen ve vedlejší roli, občas dodává Babišovi hlasy ve sněmovně (proti ČSSD) a podlézá prezidentovi.

Zbytek sněmovny, kompars

Patří sem šéfové opozičních stran Ivan Bartoš (Piráti), Petr Fiala (ODS), Pavel Bělobrádek (lidovci), Jiří Pospíšil (TOP 09) a Petr Gazdík (STAN). Postup těch, kteří se na vládních tahanicích podílejí, provázejí nesouhlasným bručením.

Mnou si ruce nad tím, že si koaliční strany dělají špatnou reklamu Spoléhají na to, že chaos kolem vzniku vlády všechny, kteří se na něm podílejí, poškodí a připraví o voliče. Jenže zapomínají na pravidlo, podle něhož je i negativní reklama reklamou a je lepší než žádná reklama.

--------------

Přes spor o nominaci Miroslava Pocheho na šéfa diplomacie a další třenice však můžeme předpokládat, že Česko bude mít za pár týdnů vládu s důvěrou.

Kdyby pro nic jiného, tak proto, že hlavní aktéři hry o vládu chtějí mít tohle martyrium za sebou a vyrazit na prázdniny s čistou hlavou.