Na pódiu stojí muž v obleku. Na nose má brýle a pronáší projev, kterým chce povzbudit a naklonit si na svou stranu přítomné v sále. Váhu jeho slovům mají dodat státní vlajky umístěné za jeho zády. Jsou tak těsně blízko sebe, že vytváří iluzi bílo-červené vlny.

"Prvním velkým zločinem proti Židům, který židovská historiografie často přirovnává k holokaustu, bylo povstání Bohdana Chmelnického. Je zřejmé, že se tehdy odehrávaly hrozné zločiny, historici hovoří o 100 tisících zavražděných Židů," vysvětluje nejistě muž.

Pak dodává, s odkazem na nejmenovaného židovského rabína, že pro polské Židy existují tři nejhorší zločinci: Hitler, Himmler a Chmelnický. "Ten je hrdina našich sousedů," pokračuje v kritice velitele ukrajinských kozáků a národního hrdiny.

Mohl by vzniknout dojem, že jde o přednášku revizionistického extrémisty. Nikoliv. Tato slova nedávno pronesl polský premiér Mateusz Morawiecki v Chelmu ležícím na východě Polska asi pětadvacet kilometrů od hranice s Ukrajinou.

Ukrajinci odpověděli na slova šéfa polské vlády po svém. Tamní nacionalisté z radikální organizace Černý výbor pověsili na polském konzulátu v Kyjevě plakát znázorňující "polské zločiny proti Ukrajině". 

Hypertrofovaná pravda

Zmíněný incident je jedním z mnoha. Ostré historické výpady v současné době určují směřování polsko-ukrajinských vztahů. Ze strategického a vzájemně výhodného partnerství se vztahy obou států proměnily ve strategickou absurditu, kdy lpění na hypertrofované historické pravdě jde na úkor zájmů Polska i Ukrajiny.

Varšava by vůbec mohla rozdávat lekce na téma jak škodit vztahům se strategickými partnery a těšit Moskvu. Aktuálním příkladem je novela zákona o Institutu národní paměti. Úpravu legislativy nechápe Izrael, Spojené státy a Evropská unie, podrážděně reagoval i Kyjev.

Západní partneři Polska nelibě nesou snahu bagatelizovat prostřednictvím novely polské zločiny proti židovskému obyvatelstvu během druhé světové války a po ní. Blahý záměr na ochranu dobrého jména země totiž zavádí přísné tresty za připisování jakékoliv odpovědnosti za holokaust Polákům.

Až tříletý trest čeká rovněž ty, kteří schvalují zločiny spáchané na Polácích ukrajinskými nacionalisty a členy ukrajinských organizací spolupracujících s Třetí říší v období mezi lety 1929 až 1950. Konkrétně autoři novely akcentují Volyňský masakr, během kterého příslušníci Ukrajinské povstalecké armády (UPA) v roce 1943 zavraždili okolo 60 tisíc Poláků.

Nemalá část Ukrajinců považuje Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA) a Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), která je úzce spjata se jménem Stepana Bandery, za bojovníky za nezávislost země, proto je pro ně takové znění polského zákona nepřípustné. Ukrajinský prezident Petro Porošenko ale protestoval a navrhoval Varšavě zřízení společné historické komise marně. Andrzej Duda přesto zpečetil svým prezidentským podpisem platnost zákona.

Poznamenané vztahy

Skvrny na vztazích mezi Varšavou a Kyjevem se začaly objevovat před třemi roky. Liberálně orientovaný polský kabinet Donalda Tuska aktivně podporoval ukrajinské snahy zbavit se prezidenta Viktora Janukovyče a následně i novou vládu, která vzešla po úprku autoritářského politika z Ukrajiny.

V květnu 2015 kandidát vládní strany a tehdejší hlava státu Bronisław Komorowski prohrál prezidentské volby a pět měsíců na to drtivou porážku utrpěla sama Občanská platforma.

Vítěz voleb partaj Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského má jiné priority. Ukrajina zůstala důležitým sousedem, Varšava ale nechtěla být pouhým slepým advokátem Kyjeva v Evropské unii. To neodpovídá konzervativní vládou prosazovanému národnímu egoismu. Polský zájem tak, jak ho vidí Právo a spravedlnost, má maximální prioritu, zájmy ostatních hráčů, ať už na domácím či zahraničním poli, jsou do větší míry ostentativně přehlíženy.

Podíl na změně atmosféry polsko-ukrajinských vztahů má samozřejmě také Kyjev. Pomalé prosazovaní Západem doporučených reforem, zejména v oblasti boje s korupcí, a adorace pro sousedy kontroverzních historických osobností, v první řadě Stepana Bandery a velitele Ukrajinské povstalecké armády Romana Šuchevyče, se na vztazích nemohlo nepodepsat.

Bývalý polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski loni v červenci jednoznačně Kyjevu vzkázal: S Banderou do Evropy nevstoupíte. Jak je vidět, Varšava v této otázce neuhne.

Přirozený paradox

Je to přitom až paradox. Polsko a Ukrajinu spojuje více zájmů a výzev než jakékoliv jiné země ležící podél obou stran hranice Evropské unie.

Obě země ostře vnímají ruskou bezpečnostní hrozbu, mají shodné zájmy v energetické oblasti – ať už zabránění stavby plynovodu Nord Stream 2 či budování společných energetických koridorů. Nelze opomíjet ani ekonomické zájmy. V Polsku pracuje podle odhadu ukrajinského ministerstva zahraničí kolem milionu Ukrajinců.

Ukrajinští pracující pomáhají ukrajinské ekonomice i polské, která zažívá období silného růstu a je závislá na přísunu nové pracovní síly. Polský list Dziennik Gazeta Prawna dokonce označil ukrajinského dělníka za druhou nejvlivnější osobu v ekonomice Polska hned po premiéru Morawieckém.

"Polsko a Ukrajinu dnes spojují společné zájmy ve sféře geoekonomiky a geopolitiky. Mám na mysli společná rizika a společné výhody. Přitom nelze si nevšimnout růstu rozporů v otázce obtížných kapitol v dějinách obou zemí. Myslím si, že to je spojeno s vnitropolitickou situací v obou zemí. Ukrajina se nachází ve válce. V tomto smyslu je aktualizace nacionálně-patriotické rétoriky jako části ukrajinské identity předvídatelná a přirozená," vysvětluje v rozhovoru pro Tiscali.cz ukrajinská politoložka Olesja Jachno.

Podle jejího názoru je důraz Polska na historickou otázku vnitropolitickou záležitostí. Ukrajina této pozici ale nerozumí a vidí v ní riziko.

"Myslím si, že polské elity si nejsou zcela vědomi všech rizik spojených s nacionalistickým populismem. Ukrajina dává důraz na nutnost vzájemně výhodné spolupráce mezi zeměmi a na to, že spory o společné dějiny nejsou výhodné ani Polsku, ani Ukrajině," říká expertka.

Konec evropského snu?

Ukrajinská politoložka podotýká, že Kyjev přijal změnu polsko-ukrajinských vztahů, další eskalace napětí by však měla pro zemi ostře negativní následky.

"Na naší východní hranici se válčí a my chápe, jak důležití jsou pro nás spojenci na Západě. A pokud už Polsko není advokátem Ukrajiny v Evropě, jak bylo dříve vnímáno, tak dnes je pro nás velmi důležité, aby rozpory mezi Polskem a Ukrajinou nesílily," míní Jachno.

Třenice o historické otázky mohou mít negativní následky nejen pro polsko-ukrajinské vztahy, ale potenciálně rovněž pro vnímání Evropské unie na Ukrajině. Zatím se EU těší mezi Ukrajinci nejvyšší důvěře od svržení Janukovyče. Podle šetření Mezinárodního sociologického institutu v Kyjevě si vstup země do unie přeje 57 procent ukrajinských respondentů, 17 procent je proti. Může spor s Polskem prounijní sympatie Ukrajinců ovlivnit?

"Vztah Ukrajinců k Evropě se nezměnil. Rétorika polských elit není vnímána jako pozice Evropy nebo unijních politiků. Tuto rétoriku považujeme výlučně za následek vnitropolské situace. Navíc, řada polských legislativních iniciativ je Evropskou unií kritizována. V rámci vztahů mezi Ukrajinou a EU jsou pro nás důležitější otázky v rámci zóny volného obchodu," uzavírá expertka.