Marketérovi z Kataru Martinu Jarošovi s jeho neustálými plány na založení nové politické strany pomalu hrozí, že začne být směšný. Naposledy o nich hovořil v pořadu Výzva na Seznam Zprávách. Jaroš vznik strany sliboval už několikrát. Loni v dubnu v rozhovoru pro DVTV říkal, že partaj založí do roka. Nejnověji avizuje, že s lidmi, které kolem sebe dává dohromady, udělá na podzim turné po republice a podle odezvy se rozhodnou, zda do toho půjdou. Zmínil dokonce jména dvou osob, se kterými na uskupení pracuje. Ostatní si nechává pro sebe.

To vše je zatím strašně málo. Čas běží a Jaroš se prozatím daleko neposunul - alespoň podle toho, co je možné sledovat navenek. Člověk pak snadno může získat dojem, že jde o kecku, který se nikdy k ničemu pořádně neodhodlá, bude donekonečna psát statusy na facebooku, případně přispívat do facebookových diskuzí a občas vystoupí na nějaké demonstraci nebo poskytne rozhovor do médií.

Přesto se podle Jarošových prohlášení zdá, že politický projekt nadále připravuje a v práci na něm neustrnul. Sám říká, že se učí a inspiruje od Progresivního Slovenska, ze kterého vzešla i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová a které na Slovensku letos vyhrálo evropské volby.

Čím déle však bude Jaroš s představením své strany otálet, tím větší si na sebe ušije bič. Čím delší dobu totiž bude trvat, než ji oficiálně založí, tím větší pecka to nakonec bude muset být, protože jinak by následovalo zklamání a jedno velké fiasko. Zkrátka čím déle si něco chystáte, tím více druzí očekávají, že to, s čím přijdete, bude dokonalé a bez jediné chybičky.

Pokud volby budou v řádném termínu na podzim 2021, Jaroš nemusí spěchat, má dost času a stranu může naplno rozjet klidně až rok před tím, než se půjde k volebním urnám. To ovšem předpokládá, že se nebudou konat předčasné volby, což v dnešní situaci nelze vyloučit. Pokud by se uskutečnily třeba příští rok na podzim, záleželo by na tom, v jaké fázi se přípravy Jarošova projektu nacházejí. Jestli toho má teď nachystáno víc, než kolik říká, je docela dobře možné, že by mu jeho záměry nezhatily ani volby předčasné. Klíčové je, v jakém stavu je nyní tým, vize a program, se kterými do toho chce marketér jít.

Vize prosperujícího Česka

Další věc je, že Jaroš by měl přestat říkat věci, které posléze nesplní. Tím jen snižuje svoji věrohodnost a vypadá pak jako pouhý mluvka. Pokud nyní hovoří o tom, že na podzim uspořádá turné po Česku, měl by to také realizovat. Celkově by asi bylo lepší, aby o své partaji nemluvil, dokud ji skutečně nezaloží, protože na to, že strana dosud neexistuje, toho o ní napovídal už docela dost.

Jinak stále platí to, co před rokem: Poptávka po nové moderní straně, která nabídne vizi prosperujícího Česka, trvá. Stačí přijít s něčím novým a energicky to voličům předložit a vysvětlit. Většina partají působí, že napůl spí a napůl přežívá. A spolu s tím, jak se volby do dolní komory budou blížit, část voličů bude opět hledat alternativu ke stranám, které jsou dnes ve sněmovně.

Uskupení, které bude zdůrazňovat demokratické hodnoty (a v čele nebude mít někoho, jako je Andrej Babiš), které bude chtít Českou republiku někam posunout, naplnit její potenciál, dělat sociálně citlivou politiku, zároveň však využívat výhody kapitalismu, si své voliče najde.

Podstatné je mít propracovanou vizi, jak na to, a tým lidí, jejichž dosavadní profesní zkušenosti a úspěchy budou zárukou toho, že nepůjde jen o plácání a strategie, které zůstanou pouze na papíře. Taková strana v příštích volbách může mít 10 až 20 procent v závislosti na tom, o koho se opře a jak dobře připravená celá věc bude.

Postava Martina Jaroše se v této souvislosti nejeví jako úplná sázka na jistotu. Jeho osobní profil je spíš zátěží než něčím, co by novou stranu mohlo vynést ke kdovíjak hvězdným preferencím. S Babišem v čele hnutí ANO byl a stále je spojený příběh o schopném manažerovi, který, když vybudoval úspěšnou firmu, pomůže k bohatství i českému státu a jeho občanům.

Být marketérem z Kataru je spíš hendikep než cokoli jiného. Jaroš na to bude muset jít právě přes ambiciózní, a přitom uvěřitelný program, jeho dostatečně chytlavou prezentaci, a hlavně ty, kteří se do toho pustí spolu s ním. To koneckonců může být jeho hlavní výhoda oproti Babišovi – parta schopných, odhodlaných a nadšených lidí, kterou by šéf hnutí ANO nikdy nedal dohromady bez ohledu na to, jak neomezené jsou finanční prostředky, jimiž disponuje.

Nezbytné kompromisy a absolutní jistota

Zdá se, že Jaroš tímto směrem míří. Tah to není vůbec špatný, záleží však na tom, kdo všechno se k němu přidá. Zatím zmínil podnikatele a zastupitele v Ústí nad Labem Martina Hausenblase a zakladatele Hlídače smluv Michala Bláhu. Není to mnoho, ale je z toho patrné, jakými lidmi se chce marketér obklopit. A pokud jich bude větší množství, může to zafungovat a splnit svůj účel.

Jiná Jarošova potíž spočívá v tom, nakolik zdůrazňuje slušnost, morální kategorie, to, že lidé v politici mají být upřímní, i když to pro ně není výhodné. Problém takového přístupu je v tom, že politická praxe si žádá řadu kompromisů. A jestliže jde někdo do politiky s tím, že ji chce poměřovat příliš vysokými morálními standardy, v lepším případě z ní dřív nebo později odejde a v horším se stane pokrytcem, který něco jiného říká a něco jiného dělá.

V politice jsou totiž situace, kdy nelze být zcela upřímný, protože by to znamenalo příliš odkrýt karty, a vaši političtí soupeři by toho mohli zneužít. Anebo jen potřebujete z různých důvodů trochu taktizovat a odtajňovat své záměry postupně. A proto vám někdy nezbývá než mlžit a s upřímností to zase tolik nepřehánět. Ostatně, když Jaroš v Seznam Zprávách hovořil o tom, že do politiky nepůjde, když se během jeho podzimního turné ukáže, že jeho politický projekt mezi lidmi nerezonuje, myslel to skutečně vážně? Připustil si tuhle možnost? A kdo by určil, co je a co není dostatečně velká odezva?

Nejde ve výsledku o součást promyšlené strategie a jistý kalkul, který se nepřiznává a jehož součástí je, že se řekne 'půjdu do toho jen, když o mne bude zájem', ale dotyčný už dopředu ví, že do toho půjde, protože do toho jít chce? Stejně tak je možné, že Jaroš vznik své strany oznámí, až určité rezonance dosáhne, a její založení bude odkládat tak dlouho, dokud se mu to nepodaří.

Zajímavé také je, s jakým přesvědčením Jaroš opakuje, že si je "absolutně jistej", jak prohlásil třeba minulý týden na demonstraci Milionu chvilek na Václavském náměstí, že po příštích volbách do sněmovny Babiš už znovu nesestaví vládu. Sice je může vyhrát, ale na to, aby se stal opět předsedou vlády, to podle něj již stačit nebude. Nevíme, jestli tomu Jaroš opravdu věří, nebo se jen snaží zvětšit potenciální význam své budoucí strany, která by mohla přispět k tomu, že výhra hnutí ANO ve volbách už Babišovi nezajistí to, že jeho vláda v Poslanecké sněmovně získá důvěru.

Při úvahách na toto téma je třeba vzít v potaz několik faktorů. Předně nelze zapomínat na to, že pokud se nestane něco nepředvídatelného, v té době stále ještě bude prezidentem Miloš Zeman. Velmi důležité rovněž bude, jaké politické strany po následujících volbách v dolní komoře zasednou. Dnes jich tam je devět: hnutí ANO, Piráti, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, hnutí STAN, ČSSD, KSČM a SPD. Z dalších subjektů, které by se přes pětiprocentní hranici mohly přehoupnou, je to potom Klausova Trikolóra a Jarošovo uskupení, jehož jméno zatím neznáme.

Dýchat hnutí ANO na záda

Pokud Babiš příští sněmovní volby vyhraje, pak ho za situace, kdy s ním nebudou chtít jít do koalice Piráti a ODS, bude hlavně zajímat výsledek ČSSD a KSČM (případně SPD). Může se stát, že vlivem oslabení hnutí ANO a trojice zmíněných subjektů se Babišův manévrovací prostor výrazně zmenší. Do toho však přichází Trikolóra, která s tím vším může docela zamávat a která, i když z počátku může dávat najevo, že z koalice s hnutím ANO a jeho předsedou není úplně nadšená, nakonec na ni může ráda kývnout, pokud na oplátku dostane dost ministerských postů.

Může se proto ukázat, že jediná cesta, jak se Babiše zbavit, je porazit ho ve volbách, a nikoli jen oslabit. Protože dokud bude hlavou státu Miloš Zeman a hnutí ANO bude získávat nejvíc hlasů, je zkrátka ve výhodě, kterou nepůjde jen tak smazat.

Kdyby strany, které nechtějí s Babišem a jeho hnutím vládnout, měly většinu a dovedly se na společné vládě shodnout, možná by si pro sebe post premiéra po nemalém úsilí a delší době vyvzdorovaly i proti vůli vítěze voleb a prezidenta. Dá se však vyloučit, že hnutí ANO, ČSSD, SPD, KSČM a Trikolóra (bez ohledu na to, kdo všechno z nich překročí pět procent) budou mít víc než 100 mandátů ve sněmovně?

Přiznat si tuhle možnost nemusí být pro Jaroše úplně příjemné. A i kdyby s tímto scénářem počítal, nebude to asi moc troubit do světa, protože to dopředu trochu podkopává veškeré jeho úsilí. V každém případě z toho plyne, že jakákoli strana, která chce docílit toho, aby Babiš pro dalších sněmovních volbách už nebyl premiérem, se musí snažit nejen dýchat svými volebními výsledky hnutí ANO na záda a sebrat mu nějaké mandáty, nýbrž ho skutečně porazit a odsunout na druhé místo.

Jiné cesty, jak ho z premiérského křesla vyšoupnout, jsou nejisté. Konec Babiše ve funkci předsedy vlády tak může z velké části záviset na tom, zda si ODS v konkurenci s Trikolórou udrží svá současná procenta, anebo půjde dolů.

Jarošův projekt tak může být úspěšný i neúspěšný zároveň. Ve volbách do sněmovny může získat 10 a více procent, což by vzhledem k tomu, že dnes ještě ani neexistuje a skoro nic o něm nevíme, byl fenomenální úspěch. I tak se ale to hlavní, o čem je Jaroš už teď přesvědčený jako o naprosté tutovce, že Babiš již znovu nebude premiérem, nemusí vyplnit. Pokud si tedy Jaroš klade za cíl se svou partají skončit ve vládě, nikoli v opozici, dost možná mu nezbude nic jiného, než usilovně držet palce ODS a Pirátům, hnutí STAN či lidovcům a doufat, že společně těch 100 mandátů snad překročí.