Turecká železná lady a návrat k 'evropským standardům'

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

"Dobrá strana", v turečtině İyi Parti. Tak se oficiálně jmenuje nová politická formace, jejíž vznik může výrazně ovlivnit směřování Turecka. Na první pohled z ní sálá pozitivita - kromě názvu přítomná třeba ve stranickém sloganu "Turecko bude dobré" nebo v logu, za které si zakladatelé İYİ zvolili slunce zářící na modré obloze. Za optimistickou estetikou se ale skrývá vědomí vážnosti situace, ve které se země nachází. A připravenost nabídnout zcela odlišná řešení, než představuje současná vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.

Stoupenci Meral Akşenerové

Stoupenci Meral Akşenerové,zdroj: Profimedia.cz

"Turecko potřebuje demokracii a vládu zákona. Neměla by ho ovládat jediná, všemocná osobnost," zformuloval základní tezi Yusuf Halaçoğlu, poslanec a jeden ze zakladatelů İYİ. "Přesně za to budeme bojovat. Máme v úmyslu se vrátit zpátky k parlamentní demokracii, s níž skoncovaly nedávné ústavní změny."

Halaçoğlu naráží na kontroverzní reformu politického systému, kterou prezident Erdoğan letos v dubnu těsně protlačil v celostátním referendu. Schválené změny ústavy koncentrují většinu pravomocí v rukách prezidenta, z něhož se zároveň stává šéf vlády s pravomocí dle libosti jmenovat viceprezidenty, ministry, vydávat exekutivní příkazy, rozpustit parlament nebo vyhlásit stav nouze.

Rozšíření pravomocí prezidenta by měla vstoupit v platnost po příštích parlamentních a prezidentských volbách v listopadu za dva roky, kdy se chce nová strana İYİ ucházet o přízeň voličů a uvedené reformy zvrátit. Vymezuje se také proti dalším aspektům Erdoğanovy stále autokratičtější vlády, především proti masivním čistkám ve veřejném sektoru, kvůli nimž skončilo na padesát tisíc lidí ve vězení, a proti neustávajícím útokům na nezávislost médií.

Zpět k evropským standardům

Vládě se v posledních letech podařilo násilně převzít největší média kritická vůči režimu a přední novináře pozavírat. I proto je v programu nové strany bod o implementaci "standardů Evropské unie" týkajících se svobody médií.

"Demokracie je v ohrožení a spravedlnost v podání toho, co chce vláda, je nadřazena všemu ostatnímu," shrnula koncem října na zakládajícím kongresu lídryně İYİ, Meral Akşenerová.

Právě Meral Akşenerová představuje hlavní důvod, proč se s Dobrou stranou spojují takové naděje Erdoğanových odpůrců. Jedenašedesátiletá poslankyně a vystudovaná historička patří mezi veterány turecké politiky, kde působila jako první žena na postu ministryně vnitra a jako jedna z nevýraznějších tváří národovecké Nacionálně činné strany (MHP).

Oblibu veřejnosti si získala především za své zásadové postoje: v roce 1997 se například veřejně postavila proti vynucené rezignaci vlády Necmettina Erbakana pod tlakem armády, přestože jí rozčilení generálové vyhrožovali "nabodnutím hlavy na kůl". Loni se zase ostře rozešla s předsedou mateřské MHP, když podpořil Erdoğanovy změny ústavy, a postavila se do čela kampaně proti nim.

Turecká vlčice

Oproti ostatním opozičním vůdcům má Akşenerová řadu výhod. Zaprvé může nabídnout nemalé charisma podpořené silným osobním příběhem a morální integritou. Její řečnické schopnosti sklízí na veřejných vystoupeních úspěch a za svou připravenost pustit se do ostrých konfliktů si bývalá ministryně vysloužila přezdívky jako "vlčice" a "železná lady".

Jako silně věřící, pětkrát denně se modlící žena vzbuzuje sympatie mezi venkovskými konzervativci. Sekulární voliče však může přitáhnout svým bojem proti autoritářským tendencím a jasným přihlášením se k Mustafu Kemalovi, zakladateli moderního tureckého státu, a jeho principu oddělení státu a náboženství. Ostatně navzdory své víře nenosí šátek.

Svoji novou stranu İYİ se Akşenerová pokouší formulovat podobně široce. Jako centristickou platformu, která by snad i podle vzoru francouzského prezidenta Emmanuela Macrona sjednotila liberály s umírněnými náboženskými konzervativci a s tureckými nacionalisty pod vlajkou ekonomického pokroku, proevropského směřování a zachování demokratického charakteru státu. Odráží to složení osobností, jež s Dobrou stranou spojily svou budoucnost; je mezi nimi možné nalézt bývalého guvernéra národní banky Durmuşe Yılmaze, odborníka na reklamu ze společnosti Google Taylana Yıldıze nebo třeba bývalého velitele speciálních sil a národního hrdinu Aliho Türkşena.

Říjnový průzkum prestižní společnosti Gezici mezi 4,638 respondenty ukazuje, že strana İYİ má potenciál na turecké politické scéně uspět. Přisuzuje jí preference 19,5 procenta voličů a druhé místo v případných parlamentních volbách - za Erdoğanovou Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP), ovšem před tradiční a samotným Mustafou Kemalem založenou Republikánskou lidovou stranou (CHP).

Akşenerová sama by měla šanci probojovat se do druhého kola prezidentské volby s osmatřiceti procenty proti Erdoğanovým 47,8 procenta. A osobní sympatie vůči ní cítí rovnou šedesát procent všech voličů.

Kurdská nedůvěra

Nic z toho neznamená, že bude mít Dobrá strana na růžích ustláno a že snad mílovými kroky směřuje k úspěšnému volebnímu roku 2019. V příštích měsících se bude muset vypořádat s celou řadou výzev. Mezi ty tradiční můžeme zařadit překonání dlouholeté nedůvěry kurdské populace, jejíž podporu bude k porážce současného prezidenta nutně potřebovat. Část Kurdů Akşenerovou nesnáší jako ostrou nacionalistku vzešlou z nenáviděné historicky protikurdské strany MHP, která navíc v roli ministryně vnitra podporovala nesmlouvavou vojenskou kampaň proti separatistům na východě země.

Akşenerová se zaklíná spravedlností a svobodou pro všechny části tureckého obyvatelstva, zastala se uvězněných kurdských zákonodárců a dokonce chystá mítinky přímo v kurdských oblastech, musí však našlapovat opatrně, aby zároveň nerozlítila původní voličské jádro. Vybudovat a následně udržet tak širokou koalici tedy bude nanejvýš komplikované.

I tak může být ještě větším oříškem politicky (a snad i osobně) přežít do konce roku 2019 za nerovných podmínek, které v současném Turecku panují. Prezident Erdoğan, mnohdy oprávněně přezdívaný sultán, má k dispozici veškerou mediální mašinérii, kterou jistě využije k pokusu zdiskreditovat nebezpečnou konkurenci.

Prezidentský palác nebo vězení?

İYİ bývá kupříkladu líčena jako semeniště gulenistů, tedy údajných viníků loňského pokusu o převrat. Hojně užívané obvinění proti politickým soupeřům je v případě nové strany obzvlášť paradoxní, neboť již zmíněný válečný hrdina Türkşen byl v roce 2011 podle všeho nespravedlivě odsouzen právě soudcem napojeným na hnutí Fethullaha Gülena.

AKP se prostřednictvím žalob několika místních politiků zároveň pokouší u soudu zablokovat samotný její právní vznik, když ji osočilo z údajného okopírování názvu, sloganu i loga z různých volebních kampaní z minulosti. Představitelé současné vlády proto o İYİ zásadně referují tak, jako by ani nevznikla.

Zatím jde pouze o drobné náznaky mnohem drsnějších opatření, na která může dojit. Politické represe v poslední době dosáhly až do nejvyšších pater politiky, když ve vězení na základě podivných obvinění skončili přímo poslanci včetně celého vedení liberální Lidově demokratické strany (HDP). I kdyby tak Akşenerová získala všechnu podporu nutnou k volebnímu vítězství, nedá se vyloučit, že zamíří dříve do věznice, nežli do prezidentského paláce.

Tagy: zahraničí Turecko turecká politika diktatury a neliberální demokracie

Zdroje: Vlastní