Theodora (49): Můj milovaný mě požádal o ruku a pak zmizel. To, co u mě zanechal, mi vyrazilo dech!
6. 9. 2025 – 20:55 | Magazín | Veronika Borská
Dvakrát rozvedená Theodora věřila, že do třetice konečně najde štěstí. Těšila se na nový začátek a vysněný život po boku muže, který ji požádal o ruku. Jenže místo naplněného snu ji čekalo zcela nečekané překvapení.
Na muže jsem zřejmě nikdy neměla opravdové štěstí. S jedním jsem promarnila celé studium, s druhým pak ta nejlepší a nejzralejší léta. Ačkoli mě oba požádali o ruku a nakonec jsme se vzali, vždy to bylo spíše z povinnosti, protože jsem čekala dítě. Tehdy jsem si slíbila, že do třetice se vdám tak, jak jsem si vždy přála, z lásky, vášně a s motýly v břiše. To všechno se skutečně stalo, jenže závěr mého příběhu měl daleko k vysněnému happy endu.
Svou novou lásku jsem potkala u rozvodu
S Edou jsem se seznámila v den svého rozvodu. Ani on neměl v lásce více štěstí než já. Naše podobné osudy nás okamžitě sblížily a oba jsme se zasmáli tomu, s kým jsme byli ochotni tak dlouho žít.
Eda na nic nečekal a hned mě pozval na kávu. „Nečekal jsem, že u soudu potkám někoho jako jsi ty.“ zalichotil mi. Upřímně, já také ne. A tak jsem s ním šla. Vždyť co, oba jsme byli právě rozvedení.
Dostala jsem nabídku ke sňatku
Tak začal náš vztah. Protože jsme na svatbu nespěchali, užívali jsme si společné chvíle a chození poměrně dlouho. Moji dva dospělí synové si Edu brzy oblíbili a neměli mi za zlé, že jsem si našla někoho, s kým je mi jednoduše dobře.
Po dvou letech přišla velká chvíle, Eda mě požádal o ruku. Souhlasila jsem, vždyť nebylo nad čím váhat. Byli jsme zamilovaní. Přestěhovala jsem se k němu do krásného prostorného bytu s terasou, kde jsem si vytvořila svou květinovou oázu, a společně jsme se začali připravovat na svatbu.
Připadalo mi zvláštní, že přede mnou zatajil, že má dceru
Všechno působilo idylicky, dokud jednoho dne nezazvonila u našich dveří cizí žena s malou holčičkou. Beze slova ji u nás nechala a odešla. Eleně mohly být sotva čtyři roky a česky nerozuměla ani slovo. Teprve tehdy jsem se dozvěděla, že jde o Edovu dceru z předchozího manželství. Jeho exmanželka pocházela z Ukrajiny a zmizela stejně náhle, jako se objevila.
Když Eda zavřel dveře a nesměle přivedl dceru dovnitř, cítila jsem, jak mi tuhnou rysy. „Neříkal jsi, že máš dceru.“ vyklouzlo ze mě. Podíval se na mě provinile. „Nechtěl jsem tě tím zatěžovat.“
Těžko jsem jeho tajemství chápala, ale malé jsem nedokázala zavřít dveře před nosem. Prosila jsem Edu, aby celou situaci co nejdříve vyřešil. Čas ale běžel a čtrnáct dní po matce jako by se slehla zem. Eda se nakonec rozhodl odjet na Ukrajinu a pátrat po ní. Nelíbilo se mi to, měla jsem obavy, ale musela jsem si přiznat, že jiné řešení prostě nebylo.
Dnes už vím, že do třetice se nevdám
Nakonec odletěl hledat svou exmanželku a já zůstala s malou Elenou sama doma. Jenže ubíhaly dny, týdny i měsíce a Eda svou bývalou ženu nenašel. „Tak se vrať domů a nějak to vyřešíme.“ prosila jsem ho do telefonu. Sliboval mi, že se vrátí do týdne. Nestalo se. Postupně mi přestal zvedat telefon a nakonec ho úplně vypnul.
Asi po měsíci mi přišel dopis. V něm mě žádal, abych se o Elenu postarala, a napsal, že dítě vlastně nikdy nechtěl. Byla jsem naprosto v šoku. Měla jsem se opravdu starat o cizí dítě? Jenže ta malá mi během těch pár měsíců přirostla k srdci a nebylo mi jedno, co s ní bude.
Eda měl přece jen kousek charakteru, přepsal na mě byt a začal posílat peníze, a to s přesností na den. Jak ale žije dál, netuším. Dnes řeším svěření Eleny do své péče. A myšlenku na další vdavky jsem v sobě pohřbila co nejhlouběji.
Tento článek vznikl na základě skutečné události, použitá fotografie je pouze ilustrační. Prožili jste něco podobného? Podělte se s námi o svůj příběh a napište na info@tiscali.cz
