Simona (48): Nevěřila jsem manželovým snům a to se mi šíleně vymstilo
6. 8. 2025 – 18:57 | Magazín | Veronika Borská
Simona už ztrácela trpělivost s manželovými neuskutečněnými plány a jednoho dne se rozhodla udělat rázný konec. Netušila ale, že právě tohle rozhodnutí se jí nakonec krutě nevyplatí.
Vždycky jsem věřila na lásku a snila o tom, že jednou prožiju celý život po boku muže, kterého si sama vyberu. A ten sen se mi splnil. Když jsem poprvé uviděla Ondru, něco uvnitř mi řeklo: „To je on.“ Chodili jsme spolu dva roky, než mě požádal o ruku a už tehdy měl našlápnuto stát se ředitelem společnosti. Věřila jsem, že to dokáže. Jenže realita se začala od jeho představ postupně vzdalovat. Přesto jsem mu porodila tři děti a žili jsme tak, jak život nabízel možnosti. Až do chvíle, než manžel přišel s dalším novým snem.
Ve chvíli, kdy se manžel pustil do podnikání, ve mně poprvé začaly klíčit pochybnosti o našem vztahu
Když přišel s prvním snem, měla jsem spoustu energie a odhodlání být mu oporou ve všem, co si zamanul. Jenže s narozením třetího dítěte jsem začala toužit spíš po klidu a finanční stabilitě. Ta sice do určité míry byla, ale rozhodně ne v takovém komfortu, jaký jsem si celý život představovala. Ondra se vždy snažil nás zajistit a dělal, co mohl. Jen měl bohužel opakovaně smůlu na lidi.
Jeho vysněné povýšení se změnilo v sérii zklamání a frustrací. Místo uznání čelil neustálým překážkám, a tak po dvou měsících odešel. Začal znovu, tentokrát jako podnikatel. A právě tehdy začaly moje obavy nabírat na síle. Výplaty chodily nepravidelně, faktury se pořád zdržovaly a domácí rozpočet byl čím dál napjatější. Prosila jsem ho, ať toho nechá, že podnikání je ještě nejjistější cesta než zaměstnání. Ale on byl přesvědčený, že teď to konečně vyjde.
Chtěla jsem zůstat, ale nedal mi šanci
Ondra si za svým rozhodnutím stál. Dřel od rána do večera, jen aby mi dokázal, že jeho podnikání má smysl a že naše budoucnost na něj může být postavená. Jenže já už byla zoufalá. A právě tehdy začala naše největší krize. Dala jsem mu ultimátum: „Nezlob se, ale buď s podnikáním skončíš, nebo od tebe odejdu.“ Ta věta ho tehdy zasáhla víc, než jsem čekala. Jen tiše odpověděl: „Mrzí mě, že nejsem s někým, kdo ve mně věří.“
Ale dalo se to pochopit. Měli jsme tři děti a za sebou patnáct let vztahu, ve kterém jsme den co den řešili finance, které jednoduše nestačily. Žádná dovolená, žádné obyčejné chvíle ve dvou, kdy bychom byli jen spolu. Po půl roce plném napětí a marných nadějí jsem mu oznámila, že s dětmi odcházím.
Myslela jsem, že jsem potkala muže svých snů
Byl skvělým otcem, a tak požádal o střídavou péči. Souhlasila jsem, chtěl být s dětmi, a já jsem to respektovala. Mezitím jsem se snažila vydělávat víc, abych jim mohla dopřát aspoň nějaký zážitek, i když to nebyla zrovna dovolená u moře. Přes den jsem pracovala jako účetní ve firmě, večer jsem prodávala ve stánku s občerstvením. Byla jsem vyčerpaná, ale spokojená, že zvládám všechno, co je potřeba.
Ondra mě několikrát prosil, ať rodinu nerozbíjím. Chtěl se vrátit. Ale pak přišel Adam – muž, jehož život měl jasný řád a disciplínu. Fascinoval mě jeho klid, organizovanost a to, jak měl všechno pod kontrolou. Alespoň zpočátku. Jenže pak se ukázalo, že jeho "klid" má i druhou tvář. Začal kontrolovat, co si kupuji. Když jsem si chtěla pořídit novou kabelku, označil to za zbytečnost. Postupně mi zakazoval utrácet i za věci, které mi udělaly radost, třeba za kosmetiku.
Chtěla jsem svého muže nazpět
Po roce jsem od Adama odešla a rozhodla se zůstat raději sama. Byla jsem unavená ze vztahů, které mě svazovaly víc, než podporovaly. Jenže to jsem netušila, že právě v tu dobu se začalo mimořádně dařit mému bývalému manželovi. Prodal své podnikání za neuvěřitelnou částku, odjel na dovolenou a tam se zamiloval do mé bývalé kolegyně. Dětem zaplatil studium na prestižních školách a konečně si začal užívat života, o kterém kdysi snil pro nás všechny.
Přistihla jsem se, že o něm znovu přemýšlím. Vypadal šťastně, vyrovnaně, dokonce atraktivněji než kdy dřív. Získal zpět svou sílu, sebevědomí i jiskru. Pozvala jsem ho na kávu – chtěla jsem zjistit, jak se mu daří a jestli by třeba… Ondra se jen usmíval, pohladil mě po ruce a klidně řekl: „Čekám dítě s někým, kdo ve mně věří, Simonko. Není to žádná dvacítka, ale zralá žena. A tobě děkuju za krásné tři děti. Najdi si někoho, kdo bude stát při tobě tak, jako ona při mně.“ Políbil mi ruku jako pravý gentleman a odešel.
Zůstala jsem sedět sama. Brečela jsem jako malá holka. A přemýšlela, proč se to všechno muselo stát právě takhle.
Tento příběh vychází ze skutečné události. Jména osob byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna.
Pokud máte vlastní inspirativní životní příběh, ať už podobný nebo zcela jiný, budeme rádi, když se s námi podělíte. Napište nám na e‑mail redakce: info@tiscali.cz.
