Svoboda šlápnout do pedálů: Jak přispělo kolo k ženské emancipaci

MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Vzestup cyklistiky na konci 19. století přinesl ženám nečekaný benefit. Právě první kola hrála zásadní roli v úplných počátcích emancipačního hnutí. S trochou nadsázky lze říct, že ženy osvobodila právě možnost nasednout a šlápnout do pedálů. 

Cyklistka a cyklistky ve vídeňském Prátru, rok 1895

Cyklistka a cyklistky ve vídeňském Prátru, rok 1895,zdroj: Profimedia.cz

"Myslím, že bicykl učinil pro emancipaci žen víc než jakákoliv jiná věc na světě. Mám radost pokaždé, když vidím ženu na kole. Dává jí to pocit soběstačnosti a nezávislosti v momentě, kdy na kolo usedne a odjíždí, obraz neomezeného ženství," řekla v roce 1896 Susan B. Anthonyová, jedna z klíčových osobností feministického hnutí. 

V jejích slovech je řečeno téměř vše. Právě bicykly, jejichž rozmach nastal na sklonku 19. století, poskytly některým ženám to, co pro ně bylo do té doby problematické – celkem jednoduše dostupný dopravní prostředek, který jim zajistil možnost individuálního pohybu. Nebylo to však bez problémů.

Vizionářská Frances 

Bicyklistky některým nebyly po chuti a šokující bylo do jisté míry i oblečení, které některé milovnice kol oblékaly. Sufražetka Alice Hawkinsová si například v roce 1911 sedla na kolo v kalhotách! Objížděla Leicester, aby upozornila na otázky spojené s ženským hnutím – včetně požadavku na právo volit. Právě tím, že se stala jednou z prvních žen, které si oblékly gatě do města, vzbudila značné pohoršení. 

Na potřebu střídmějšího a praktičtějšího oděvu upozorňovala i sufražetka a tvrdá odpůrkyně alkoholu Frances Willardová ve své knize Wheel within a Wheel: How I learned to Ride the Bicycle z roku 1895, která inspirovala mnohé ženy k tomu, aby si prošlapaly cestu k větší svobodě.

Willardová upozorňovala, že pokud se ženy budou oblékat jednodušeji, rozpustí tak časem mnohé předsudky, jež se tehdy vázaly k stereotypnímu obrazu ženy. A také se tak stalo. Cyklistky začaly opouštět staromódní korzety, nepraktické, objemné šaty vyměnily za lehčí skládané sukně či "poženštěné" verze kalhot – široké bloomers. A ty se nakonec prosadily jako klasika sportovního odívání a výrazně ovlivnily i módu obecně. 

Nezdolná Annie 

Bloomers si nakonec oblíbila i další z propagátorek kola Annie "Londonderry" Cohenová Kopchovská, když se v roce 1894 rozhodla na bicyklu podniknout cestu kolem světa. Původem Litevka, která v dětství s rodiči emigrovala do Ameriky, se přitom na první pohled zdála značně nepravděpodobnou adeptkou na velké cyklistické dobrodružství.

V době, kdy se chytila výzvy vyvolané sázkou dvou byznysmenů zastávajících názor, že žena není schopna objet svět na kole a ještě u toho vydělat pět tisíc dolarů, se ani aktivně neangažovala v boji za ženská práva.

Třiadvacetiletá matka tří dětí prý dokonce nebyla ani cyklistka, podle některých zdrojů na kolo nasedla teprve krátce před svou velejízdou. A protože bylo zásadní sehnat na výpravu i pro její propagaci sponzory, uzavřela smlouvu s Londonerry Lithia Spring Water Company. Společnost jí na cestu přispěla a Kopchovská nejenže si za to připevnila si na zadní kolo poutač firmy, ale také si začala říkat Annie Londonerryová.

Přesedlala na lehčí kolo a sundala korzet

Z Bostonu mladá, drobná dáma vyrazila v červnu 1894 v korzetu, naprosto nesportovním a nepraktickém modelu a na těžkém kole. Když v září dorazila do Chicaga, chybělo jí 10 kilogramů váhy a chuť pokračovat. Byla vyčerpaná a málem by to vzdala, nebýt dalšího sponzora, a to rovnou firmy vyrábějící kola. Kopchovská dostala lehčí bicykl, vyměnila sukně za bloomers a jela dál.

Cestu nakonec zvládla i přes byrokratické peripetie, s kterými se potýkala například ve Francii, za necelých 15 měsíců, jen 14 dnů před termínem. A ač některé zlé jazyky tvrdí, že víc jezdila s kolem než na kole, získala desetitisícovou odměnu, a ještě si na neobvyklém zážitku postavila kariéru.

Po návratu přednášela o svých, často nadnesených až vybájených, dobrodružstvích, vydělávala peníze díky reklamě a žila život, který byl patrně dost odlišný od toho, jenž by měla, kdyby se na dobrodružnou cestu nevydala. 

Odvážná Kitty 

Z Bostonu pocházela i Kitty Knoxová. Zatímco Kopchovská v roce 1895 alespoň částečně pokořila stereotypy týkající se pohlaví, v té době jednadvacetiletá vášnivá cyklistka, švadlena a míšenka Knoxová se rozhodla vzepřít pro změnu rasistům.

Knoxová jezdit opravdu uměla. Nadšená cyklistka se účastnila nejrůznějších závodů, ve kterých za sebou nechávala řadu dalších mužských soutěžících. V roce 1894 se nakonec stala členkou převážně mužské Národní ligy cyklistů.

O rok později si však organizace odhlasovala, že členství je určeno jen bílým lidem. To ale Knoxová okázale ignorovala a dorazila na výroční setkání se svou členskou legitimací. Podle některých informací ji vyhodili, podle jiných vpustili. Knoxová každopádně rozvířila debatu o rasismu a nerovnosti – ostatně na setkání nebyli jen kritici, ale i ti, kteří se postavili na její obranu. 

Odvážná cyklista také odmítala nepohodlné sukně a ušila si pytlovité kalhoty, stejně tak jezdila pouze na pánském kole. Bojovat za to, aby na kolo nasedlo více žen, jakékoliv barvy pleti, však nakonec mohla příliš krátce. V pouhých 26 letech podlehla onemocnění ledvin. 

Postarat se o své kolo

"Myslím, že kterákoliv žena schopná používat jehlu či nůžky, dovede stejně dobře užívat i jiné nástroje," prohlásila v 90. letech 19. století Maria Wardová. V roce 1896 vydala knihu Bicycling for Ladies, která mezi mnoha dalšími příručkami jasně vynikala. Zatímco většina "cyklistické" literatury cílila na jezdkyně, které na kolo sednou spíš rekreačně, a zabývala se etiketou a dalšími nóbl záležitostmi, manuál Wardové byl podrobný a prudce praktický.

Pro úplné zobrazení rozklikněte

Obal příručky Marii Wardové (Pro úplné zobrazení rozklikněte),zdroj:http://www.sheilahanlon.com

Autorka kladla velký důraz na popis technické údržby kola, neboť zastávala názor, že cyklistka je za svůj dopravní prostředek plně zodpovědná a měla by být schopna se o něj i pořádně postarat a nespoléhat na mužské pomocníky. Navíc samozřejmě nechyběly ani tipy na výběr správného kola a funkčního oblečení. 

Moderní byl i obal knihy. Místo decentní a elegantní dámy představoval mladou ženu v pantaloon kalhotách, která si to – vzhledem k době neakceptovatelně – sviští kopcovitou, podvečerní krajinou tak rychle, že jí z hlavy odlétá klobouk... Prostě nová žena, méně závislá na svém muži, veselá a viditelně energická.

Ostatně sama Annie Kopchovská jeden ze svých prvních článků, který napsala poté, co se vrátila z cesty kolem světa, uvedla slovy: "Jsem novinářka a 'nová žena', pokud to znamená, že věřím, že dovedu to, co kterýkoliv muž." 

K velkým změnám bylo ještě dlouhé putování. Ale bicykl ho přece jen trochu urychlil.


Tagy: zahraničí muži versus ženy cyklistika feminismus emancipace zajímavosti a kuriozity dějiny a fakta sport a rekreace móda a oděvní průmysl

Zdroje: vlastní